Myslím, že s láskou k přírodě jsem se už musela narodit. Sotva jsem zvládla svoje první krůčky a naučila se první slova, hned jsem si zamilovala kytičky na loukách, vůni lesa, šumění řek a horských říček... Velkou zásluhu na tom měl ale asi hlavně můj tatínek – no prostě geny, ale samozřejmě nejen ty. Miluju především hory – připadá mi jako včera, když jsem s rodiči poprvé jako pětiletá přijela do Vysokých Tater a byla jsem uchvácená jejich krásou. A přitom už je to tak dávno…

Bohužel tatínek, díky kterému mám lásku k přírodě hluboko v srdci, nedávno navždycky odešel. Nevím, jestli to má nějakou souvislost, ale najednou jsem si vzpomněla na studánku s pramenem údajně léčivé vody, ke které jsem s ním odmala často jezdila na kole na výlety. Měla jsem to tam moc ráda. Vždycky jsme s sebou nabrali pitnou vodu do přinesené lahve, vydali se k nedaleké krásné dřevěné kapli, pobyli ve zdejším lese a pak vyrazili zpátky domů. Ještě na vysoké jsem na studánku často vzpomínala, ale už nějak nebyl čas se tam podívat. Po škole jsem se vdala, odstěhovala a na studánku a kapli si už jen občas vzpomněla. Ani nevím, jak se to stalo, ale po svatbě jsme tam s manželem zajeli jen jedinkrát - před více než dvaceti lety!

Až teď jsem se do míst mého dětství podívala znovu. Studánka vypadá skoro stejně jako před lety, ale krásná dřevěná kaple tu už bohužel nestojí, zůstala mi jen na tatínkových fotografiích a v mých vzpomínkách. Místo ní tu od roku 1997 stojí zděná Kaple Panny Marie Bolestné. Studánka svaté Anny se také označuje jako Kokešovská nebo i Čívická.

Studánku a kapli najdete nedaleko okraje lesa v Kokešově, pár kilometrů západně od Pardubic směrem na Přelouč. (Kokešov je název zdejšího lesa a lokality, odvozený od jména Emanuela Kokeše - zemědělského podnikatele, který pozemek koupil v roce 1909 od hraběte Chotka). Od nedalekého parkoviště vás ke studánce dovede zeleně značená lesní pěšinka. Nedaleko nevzhledných betonových zdí bývalého Ústavu pro výzkum radiotechniky Tesly Pardubice by neznalý člověk takové místo vůbec nehledal. Ke studánce obklopené stínem stromů si tu kdysi chodili pro vodu lidé pracující v lese nebo na okolních polích. Za bývalého režimu byl proveden rozbor vody - zjistilo se, že splňuje podmínky kladené na kojeneckou vodu, a tak sem pro ni jezdili lidé z širokého okolí.

Traduje se, že v roce 1867 tu došlo ke zjevení Panny Marie. Když tehdy ke studánce dorazili tři dráteníci ze Slovenska, byla už téměř noc. Proto se rozhodli, že u studánky přespí. Pojedli, napili se vody z pramene a usnuli. Uprostřed noci se jeden z nich vzbudil a uviděl ozářenou ženskou postavu, ve které poznal Pannu Marii. Zpráva o jejím zjevení se rychle roznesla po celém kraji stejně jako zvěst, že voda ze studánky je léčivá. Návštěvníků studánky tak stále přibývalo, proto u ní nechal majitel zdejších lesů Karel Chotek z Chotkova se svou ženou Marií postavit mariánský sloup a studánku upravil. Sloup se později přemístil o pár metrů dál a kolem něj byla vybudovaná dřevěná kaple.

Bývalé poutní místo si ze svého dětství moc dobře pamatuju, dřevěná kaple postavená kolem sloupu byla opravdu neobvyklá. Ani jsem netušila, že toto místo brzy po revoluci začalo směřovat ke svému zániku. Havarijní stav už nešlo zvrátit, ale přiměl příznivce na záchranu této kulturní památky založit „Nadaci na záchranu kulturních hodnot Pardubice VI“. Díky těmto nadšencům byla studánka v roce 1995 zrekonstruovaná a v letech 1996-7 byla kolem mariánského sloupu postavena nová, zděná kaple (vysvěcená v září 1997). Je to připomenutí někdejší slávy tohoto poutního místa na Pardubicku a zároveň památka pro příští generace. Snad už bude mít lepší osud.

Lidé z okolí sem dodnes chodí pro vodu, která má údajně pomáhat při žaludečních problémech. U studánky je vyvěšen laboratorní rozbor vody a najdete tu také hrníčky, ze kterých se můžete napít.  I když kvalita vody není, co bývala, někteří lidé sem dodnes jezdí plnit kanystry. Samozřejmostí je květinová výzdoba a různé náboženské obrázky a symboly. Mnozí z věřících se ke studánce chodí pomodlit. Ve třicet metrů vzdálené kapli se 11. září bude konat poutní slavnost. Jsem ráda, že toto místo opět ožilo – a s ním i moje krásné vzpomínky.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10