Styl a charisma je důležitější než módnost

Dnes jsme se zeptali na módní trendy a oblékání Čechů módní návrhářky Zuzany Veselé. Mimo jiné se také dozvíte, jak se jí studovalo v zahraničí a že jsou čeští studenti velmi líní.....


Zuzano, ty jsi studovala na Slovensku?
Ano, šest let oděvního designu na VŠU.

Jaká byla studia v Bratislavě?
Rozhodně lepší než v Praze. Pro studium, pro život, pro blízkost Vídně.
Během studií si byla půl roku  v Helsinkách.
Byla jsem tam na studijním pobytu. Tam jsem se setkala s tím, jak luxusní zázemí mohou studenti mít a také jak málo ho využívají. Byla to fantastická zkušenost v rámci studií technologií. Vymyslela jsem si, že se naučím tkát na tkalcovském stavu s počítačovým programem. Extra pro mě ho objednali v angličtině. Nic jim nedělalo problém.

Jaká je finská móda?
Oproti zbytku Evropy jsou barevní, pestří.

Jak je to možné? Myslela jsem, že jsou chladní a uzavření.
Protože vypadají všichni stejně! Jsou blond a ničím se od sebe příliš neliší. Stejně jako Španělé, kteří jsou zase všichni snědí a tmavovlasí. Unikátní mohou být pouze díky oblečení. I proto je ve střední Evropě tak oblíbená černá, protože i bez oblečení v sobě máme značnou různorodost. Jsme zrzaví, hnědovlasí, pihatí, blonďatí.

Po studiu na Slovensku jsi se hned vracela do Prahy?
Zůstala jsem na škole ještě rok po absolutoriu. Prošla jsem konkurzem jako asistentka katedry. Paní profesorka ale odešla na roční stáž do zahraničí a na mně zůstalo kompletní vedení katedry a ateliéru. Přerostlo mi to přes hlavu a po roce se to stalo takovou zátěží, kterou jsem neuměla vyřešit jinak, než že jsem dala výpověď a vrátila se zpět do Prahy.

Jaké byly začátky?
Našla jsem si zaměstnání v oboru. Dělala jsem asistentku oděvního designera. Byla to firma, která dělala konfekci street-wear stylu na počítači a výroba probíhala v Asii a Turecku.

To pro tebe asi nebylo příliš tvůrčí.
Bylo to tvůrčí do doby, než se začalo kalkulovat s tabulkami a zipy s knoflíky se přidávaly a ubíraly podle toho, aby to nebylo příliš drahé. Šlo jen o to, aby se, takzvaně snížila cena za každou cenu. Když jsme to neudělali my a pustili jsme kvalitní a slušný produkt, tak to za nás udělali v Číně. Devalvovali materiál, nebo model zpracovali s nekvalitním zipem. Když pak přišel plný kamion, nedalo se už dělat vůbec nic. Vůbec mě to nenaplňovalo, nebylo to přínosné pro nikoho.

Takže impuls k autorské tvorbě přišel v té době?
Autorské kolekce jsem dělala i v rámci této práce. Hlavně pro prezentaci na Designbloky nebo na Styl a Kabo. Pak jsem udělala čistou, bílou kolekci, na kterou se začaly navazovat různé kamarádky s poptávkou na svatební šaty. V jednu chvíli prostě přišlo rozhodnutí, dala jsem výpověď a začala jsem jarní sezonou svatebních šatů.

V téhle době musí být náročné být na volné noze?
Ještě učím. Mám půl úvazek na Technické univerzitě v Liberci.

Jací jsou dnešní studenti?
Čím dál tím línější. Jsou hodně ambiciózní a víc sebestřední než to bylo v mé generaci. Netuší, co je to práce. Teprve po absolvování poznají, jak moc těžké je být oděvní návrhář.

Děláš zakázkovou tvorbu?
Mám to uspořádané tak, že základem jsou malosériové kolekce. Jde o limitovaný počet kusů s tím, že některé modely jsou ve více velikostech a více barvených variantách. Další věci šijeme na míru.

Má ve světě česká móda pojem jako třeba český film nebo výtvarné umění?
Bohužel už ne. Už si nikdo neuvědomuje, na jak vysoké úrovni česká móda byla. Jak moc kvalitní byla po technologické stránce. Možná si ještě vzpomenou v Anglii, když si oblékají kabáty, protože kabáty pro Anglii se vyráběly v OP  Prostějov. Naše ruční výroba byla ve světě nenahraditelná.

Proč už dnes kvalita nic neznamená?
Protože dneska víc znamená to, aby to bylo hlavně levné. Letos jsem striktně prohlásila, že budu dělat jen z kvalitních materiálů, dobrý design a to vše za určitou hodnotu, pod kterou prostě nepůjdu. Jsou ale lidi, kteří chodí, chtějí rychlou práci, levný materiál a nízkou cenu.

Co ti říká srdce?
Nedělám to. Pokud chce zákazník ošidit sám sebe, tak u toho nechci být.

Hodnotíš oblečení u lidí na ulici?
Já si to neprohlížím. Nejde to. Irituje mě to, že někdo ráno vstane a vezme si na sebe něco, co je mu o dvě čísla menší. To mi vadí tisíckrát víc, než to, že má na sobě úplně špatnou zelenou. Barva je citem každého z nás, ale to, že lidi neodhadnou svou velikost i přes to, že je tam cedulka s velikostí…S narůstající váhou našeho národa se začíná scvrkávat oblečení.

Jaká je Praha pro umělce?
Prostředím je krásná, harmonická. Každý si tu najde své místo, je dostupná, dosažitelná.

Jaká celebrita je pro tebe módní ikonou?
Já asi nedokážu zhodnotit pojem módní ikona. Spíš bych doporučila někoho, o kterém bych mohla prohlásit, že tenhle člověk má styl. Móda je proměnlivá. Ale trvalý styl si pro mě zachovává Catherine Deneuve nebo Diana Keaton. Mají styl a mají charisma. To je důležitější než módnost. Skrze oblečení vyjadřují svou osobnost a hovoří tím o tom, co jsou a kdo jsou.

To by mělo oblečení dělat.
Oblečení ano, ale nedělá to móda. Móda je o trendech, o změně o variabilitě.

Kdo určuje trendy?
Nákupčí. Když je sebelepší kolekce nepochopená nákupčími, ztratí se.

Kdyby sis mohla vybrat období v dějinách a vyzkoušet si jeho oblečení, co by to bylo?
Nedá se to tak říct, nedokážu to specifikovat. Klidně bych žila v gotice nebo ve středověku, ale určitě bych nechtěla nosit to, co museli nosit oni.

Kromě oblečení, je něco, co by člověk neměl na svém vzhledu opomíjet?
Umyté ruce.