S Šumavou máme spojenou především krásnou přírodu, letní i zimní turistiku a většina z nás návštěvníků prostě řadu nezapomenutelných vzpomínek a zážitků. Já sama sem jezdím od útlého věku a vždycky se sem budu ráda vracet, dokud to půjde. Za desítky let návštěv Šumavy jsem mohla pozorovat její proměny a po pádu „železné opony“ se konečně podívat i do míst, která nám dříve byla zapovězena.

Jako dítě jsem se poprvé právě na Šumavě setkala s umrlčími prkny – tehdy to bylo v muzeu v Železné Rudě, kde nám průvodkyně o tomto šumavském fenoménu povyprávěla více. Tenkrát jsem měla oči navrch hlavy a s rodiči i prarodiči jsme pak zkoušeli hledat místa, kde se tato prkna nacházejí. Za bývalého režimu šlo ale prakticky o vzácnost a podívat se na bavorskou stranu Šumavy bylo bohužel nemožné. Když jsem se později – už jako dospělá – mohla vydat na druhou stranu hranic, na umrlčí prkna jsme naráželi téměř všude.

Letošní dovolenou jsme trávili na bavorské straně Šumavy a musím říct, že to pro mě bylo něco jako „putování za umrlčími prkny“… Tímto děkuji manželovi za jeho svatou trpělivost. U každého prkna jsem se zastavovala zvlášť. Ráda a s úctou si na prknech čtu a vracím se v představách do minulosti – přemýšlím, jaký asi byl osud člověka, který je s konkrétním prknem spojený. Můj obdiv patří také tomu, kdo prkno vyřezal, ozdobil a opatřil nápisy.

Teď už je ale asi nejvyšší čas vysvětlit (pro neznalé), co to vlastně umrlčí prkno je a k čemu sloužilo. Původ tradice ukládat zemřelé na tato prkna souvisí s těžkými podmínkami, které na obou stranách Šumavy často panovaly, a to zvláště v odlehlých místech výše v horách. Lidé tu samozřejmě umírali bez ohledu na roční dobu a počasí, takže se mohlo stát, že v některé z usedlostí na pláních někdo zemřel například v průběhu tuhé zimy. Přes velké závěje sněhu nebo mrazy nebylo možné dostat se dolů do údolí a zajistit tam nebožtíkovi řádný pohřeb, který se za normálních podmínek konal třetí den po úmrtí. Nejen sníh, ale i velké mrazy často trvaly dlouhé týdny… Příroda byla v tomto ohledu neúprosná. Proto měla každá usedlost připravené speciální vyzrálé prkno označené třemi křížky. Zemřelého omyli, oblékli do svátečních šatů (popřípadě zabalili do plátna) a položili na prkno hlavou k východu. Ruce mu ovinuli růžencem, u jeho nohou stála hořící svíce a v noci u něj drželi stráž. V domě se sešla rodina, sousedé a přátelé, aby se pomodlili za jeho duši.

Na umrlčím prkně umístěném v chladném místě stavení ležel nebožtík do té doby, než počasí dovolilo jeho přemístění do rakve a řádný pohřeb. Poté pozůstalí svěřili prkno do rukou řezbáři (případně truhláři), který ho dozdobil, opatřil jménem a daty narození a úmrtí nebožtíka. Na prknech se často objevovaly i verše nebo malby. Jako symboly tu nejčastěji vidíte tři kříže, zlomené svíce nebo ratolesti. Prkna mají velice často také úzké malé stříšky.

Hotové prkno se nakonec buď vztyčilo poblíž usedlosti, ve které nebožtík žil, nebo na místě, které měl rád. Prkna ale můžeme dodnes vidět i na jiných místech: na rozcestí cest, u velkých stromů, u křížků nebo božích muk. Často stojí v sousedství kapliček nebo malých kostelíků. Stojí tu jako němé vzpomínky na lidi, kteří tu kdysi žili.

Na bavorské straně Šumavy se prkna těší velké úctě a používají se dodnes. Když jsem se u nich zastavovala, s údivem jsem pročítala data úmrtí, která sahají i do nedávné doby – i když dnes se jedná spíše o symbolická „pohřební“ prkna, která slouží jako vzpomínka na zemřelé. Navíc tu najdete prkna, kde je uvedeno hned několik jmen nebožtíků. Tradice tu zkrátka stále mají své místo a minulost Šumavy se vzácně snoubí se současností.

Na české straně Šumavy se umrlčí prkna a s nimi spojené zvyky udržely do konce II. světové války. K jejich zániku přispěl odsun německých obyvatel po konci války a poté hlavně totalitní režim.

Až se tedy budete někdy toulat po Šumavě, možná se i vy na chvíli zastavíte u nějakého umrlčího prkna (většinou repliky najdete na řadě míst i na naší straně) a věnujete vzpomínku lidem, kteří tu žili před námi svůj nelehký, ale jistě naplněný život.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10