Sv. Valentýn se kvapem blíží

Svou první pusu, mimo od maminky, tatínka a babičky, jsem dostal ve školce. Byl jsem tehdy velmi zamilovaný do Haničky. Hanička ale měla ráda jiného našeho kamaráda, Honzíka.

Honzík měl bohaté rodiče, přistěhovali se z města. My jsme nebyli chudí, ale bohatí také ne. Hanička už tehdy uměla počítat a věděla, že Honzík má větší budoucnost, než já. Když ale Honzík dostal jablíčko ve školce, celé si ho snědl, kdežto já ho daroval Haničce.

Rozhodla jedna procházka. Hanička na ní spadla a rozbila si koleno. Byl jsem to já, kdo jí zavázal odřené koleno kapesníkem, zatímco Honzík dělal, že Haničku nevidí. To rozhodlo. Dostal jsem svou první pusu od holky a byl jsem ztracený. S Haničkou jsem pak kamarádil i celou základní školu. Po ní si ale Hanka našla jiného, movitějšího kluka. Její rodiče byli vysoce postavení, v rodině byla spousta peněz. Opět se ukázala Hančina znalost matematiky. Dokázala si spočítat, že s movitým klukem se bude mít lépe, než se mnou. Hanka chodila s oním klukem, Michalem, a já byl dlouho sám.

Když jsem si ovšem našel později svou budoucí ženu, Hanka byla už sama. Její Michal se přestěhoval s rodinou do města, kde si našel holku z dobře situované rodiny. Co by také dělal s vesnickou holkou?

Já se oženil, mám dvě dcery, tři vnoučata a pracoval jsem celý svůj pracovní život sice tvrdě, ale za pěkné peníze. S ženou jsme si pořídili auto, chatu, nesměly chybět ani zahraniční dovolené.

A tak má Hanička, ač uměla počítat, se hodně přepočítala. A já nelituji. Mít chytrou a šikovnou holku je sice fajn, ale o vypočítavé holky zase takový zájem není.

A tak i letos, jako každý rok, přinesu na sv. Valentýna své ženě červenou růži na znamení toho, že ji mám rád.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10