Svatba do 30 dnů

Ano, je to opravdu možné!

Sama s manželem jsem toho důkazem. Když jsem se loni zeptala manžela jednou tak večer, když jsme leželi v posteli a on mi hladil bříško, kde se rozvalovalo naše očekávané miminko, zdali by si mě vzal a on řekl ANO, nelenila jsem ani chvíli a hned druhý den jsem vše začala organizovat. Celou noc jsem nespala a vše plánovala. Jako první jsem zavolala na obecní úřad místa, kde jsme chtěli mít svatbu, zdali je volno. Chtěla jsem se vdávat na své narozeniny, ale bohužel tento termín už nebyl volný. Naštěstí bylo volno o tři dny dříve. Hned jsem to zavolala partnerovi a když s tím souhlasil, tak jsem termín hned potvrdila. Do svatby v té chvíli zbývalo 27 dnů.

Zaregistrovali jste správně, já požádala manžela, zdali si mě vezme. Doteď mu to, když se na něj zlobím, vyčítám a čekám, zda tuto dvouhrubou chybu někdy napraví.

Ten stejný den jsem brouzdala internetem a hledala prstýnky a udělala rozpočet svatby. Za dva dny jsme byli v prodejně s prstýnky a bylo vybráno. Sice to trvalo 45 minut, ale povedlo se to. Zlaté prstýnky se už ale do termínu svatby nedaly stihnout, a tak máme ocelové. Ale volným okem to nikdo nepozná. A jsou i o hodně levnější. O hodně, hodně levnější :)

Hostinu jsem chtěla v restauraci hned vedle obřadní síně, ale vycházelo to moc draze, a tak jsem si vzpomněla na penzión u nás ve vesnici. Vede ho naše známá, a tak se zařízením nebyl vůbec žádný problém. A do svatby pořád zbývá 25 dní.

Stačilo pět dní na objednání svatebního sálu, zařízení restaurace pro hostinu i vybrání prstýnků.

Začali jsme obvolávat rodinu a všem vyrazili dech, že svatba bude za 25 dnů. Díky bohu, nikdo s tím problém neměl, a i lidi ze zahraničí slíbili svoji účast. Už teď prozradím, že na svatbu dorazili úplně všichni.

Samozřejmě jsme s budoucím manželem začali připravovat zasedací pořádek. Naštěstí jsme oba chtěli malou svatbu do 30 lidí, a tak jsme s ním za dva dny byli hotovi.

A začalo se řešit svatební menu. Pochopitelně jsem obvolala všechny, na kterých mi nejvíce záleželo a zeptala se, co by nejraději. Sice se s názory různili, ale našli jsme kompromis a vyžádali na penzionu dva druhy jídel.

Jedno odpoledne jsme věnovali matrice a přinesli jim všechny potřebné doklady. Domluvili jsme se i na tom, že si přineseme vlastní hudbu na obřad. Tu jsme jim ve finální podobě přinesli týden před svatbou.

Zbývá 20 dní do svatby a začali jsme shánět fotografa. Prošla jsem jich na internetu asi 15 a hodně mě poslalo k čertu, že volám pozdě a jsou obsazeni. Nakonec mi ale štěstí přálo a fotografa našla. Sjednali jsme si s ním schůzku a přednesl nám svoje návrhy, jak si to představuje. Bez jediné námitky jsme souhlasili, stejně nám nic jiného nezbývalo. PS: fotky jsou opravdu skvělé, až nečekaně suprové. Byli jsme smíření s tím, že to nebude žádná sláva, ale mile jsme překvapeni. On totiž fotograf byl mladý a spíše začínající v této branži.

18 dní do svatby a já začínám shánět svatební šaty. Na těhulku je výběr omezený. Tady mi už začínala pomáhat moje svědkyně, která šla se mnou. Šaty jsem sehnala v jenom malém salónu, a dokonce si tam sehnal oblek i nastávající. Takže nakonec to bylo 2 v 1. A za rozumnou cenu. Komplikací bylo, jak uchovat tajemství šatů před budoucím manželem, když tam chodil na zkoušky i on. Ale povedlo se a v šatech mě viděl až na obřadu, když jsem kráčela s tátou k němu.

16 dní do svatby a je potřeba začít pracovat na výzdobě. Hostina sice byla v penziónu, ale následně jsme se všichni měli přesunout na naši chatu, kde měl probíhat následný program. I s tím mi pomohla svědkyně a zde se dokonce zapojil i partner, kterému to šlo na podiv lépe než nám dvěma. Výzdoba nakonec byla hotova už druhý den, co jsme nestihli spolu, dodělala svědkyně druhý den sama. Je to prostě zlatíčko, co mě nenechala ve štychu. Píšu to i proto, že to byla právě ona, která vlastnoručně vyrobila svatební dort! A to je už opravdu mazec.

12 dní do svatby a nejtěžší úkol nás ještě jenom čekal. Organizace dopravy. To byla opravu hrůza. Pronajímat auta nám přišlo zbytečně drahé, a tak jsme nakonec sehnali po rodině 4 auta, která to vše odvozila. Ono sehnat auta nebyl až takový oříšek jako sehnat do nich řidiče, kteří nebudou pít a budou ochotni odvézt zbytek osazenstva.

10 dní do svatby a začínáme přemýšlet nad programem zábavy. Švagr byl určen jako hlavní řečník. Reproduktor, který vše ozvučil, přivezl bratranec a party stan jsme objednali takový, který byl skladem. Ten nám dorazil 3 dny před svatbou a vydržel jenom jeden den. Ono počasí v náš svatební den nebylo úplně ideální a hodně foukalo. A ještě víc druhý den, a tak to stan rozcupovalo na cimpr-campr. Ale svůj účel splnil.

7 dní do svatby, a ještě je potřeba vymyslet ubytování. To byl taky pořádný ořech. Ti hosté, kteří nespali na chatě, se odvezli do penzionu a do nejbližšího města vzdáleného 15 km. Naštěstí booking zafungoval bezvadně a vše klaplo na jedničku.

Naštěstí jsme měli půjčený ještě přístřešek pro tanec a ten vydržel bez úhony. Byl k nezaplacení a využili jsme ho jako místo pro předávání cen tomboly, kterou jsme si sami vymysleli i nakoupili na ni ceny.

To zbývají poslední 3 dny do svatby a vše je naplánováno a vymyšleno.

99 % procent všeho jsem naplánovala a zařídila sama, případně se svědkyní. To 1 % procento zařídil partner, a to oznámení, které bylo hotové do týdne od objednání. Ale bez toho bychom se taky neobešli, takže snahu mu upřít nemohu, a nakonec je lepší, když se do toho všeho moc nemíchal. Vždyť to určitě znáte. :))

Nakonec celý svatební den proběhl bez problémů, jenom ráno jsem měla depku a přemýšlela, jestli dělám dobře a nemám raději někam utéct.

Neutekla jsem. A teď v čase, když to píši, máme krásné miminko a manžela, který mě podporuje.

A nenapsala jsem jednu důležitou věc, že po dobu všech těch příprav jsem se ještě učila na zkoušky na vysoké škole. Takže opravdu masakr.

Jenže kde se chce a je vůle, všechno jde. I svatba se dá zorganizovat do 30 dnů (a to, co jsem tady nenapsala, protože jsem zapomněla, se taky zvládlo), když žena dokáže slevit ze svých nároků, protože ono musím přiznat, v lecčem musí nevěsta brát, co se nabízí a dá stihnout. Ale já ve výsledku byla spokojena. Naopak bych roční plánování asi nezvládla, protože bych pořád spekulovala, jak co vylepšit a změnit k dokonalosti, až bych se zhroutila.

Svatbám zdar!

Vaše Exclusiv

Exclusive - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete