Poslouchejte, jaké svatby jsem byl v životě svědkem. Ač svatba bývá obecně vnímána jako veselý zážitek, který otevře další a další roky společného života dvou lidí, kteří se mají rádi, toto byla výjimka.
Kateřina, má kolegyně ze zaměstnání, žila s Josefem ve společné domácnosti několik let. Žili, jak se tak říká, na psí knížku, nebyli sezdáni. Milovali se ale vroucně a jejich láska byla čistá. Děti neměli. Poznali se v době, kdy oba měli své děti už odrostlé, ve věku, kdy spíše plánovali vnoučata, než vlastní potomky. Vztah to byl harmonický, závidět by jim mohl leckdo z nás.
Jeden problém ale ten vztah měl, a to zásadní. Pan Josef byl vážně nemocen. Tak nemocen, že mu zbývalo už jen pár týdnů, možná měsíců života. Oba to věděli. Kateřina stála věrně po boku svého milého, pečovala o něj, ač jeho vlastní děti znaly tátu jen, když jim byl ochoten přispět na dovolenou, k Vánocům nebo k narozeninám. Pomalu si to začal uvědomovat i nemocný tatínek. A tak se rozhodl k tomu kroku vzít si Kateřinu za ženu. Jako jeho zákonitá manželka získá i ona část jeho majetku. Josef byl přesvědčen o tom, že právě Kateřina jako jediná si to zaslouží. A tak se chystala svatba. Svatebčané jen doufali, že se jí Josef dožije.
Když jsme se všichni ptali Josefa i Kateřiny, co si přejí jako svatební dar, Josífek se usmál a řekl jen, že by chtěl být se svou láskou ještě hodně dlouho. Tolik ji miluje. Kateřina měla také své přání a před Josefem ho střežila. Všem sdělila, že chce pro svého milovaného partnera krásný hrob a mramorový náhrobní kámen. Tak bohatý, jako je jeho štědrá a milující povaha. I stalo se. Na svatbě dostali novomanželé vysokou finanční částku. Na obálkách byl strohý nápis „Na Josífkův hrob“.
Protože se vybralo skutečně hodně peněz, všichni si mysleli, že vdova, kterou se Kateřina stala do tří měsíců po svatebním dni, použije peníze ze svatebního daru i k jiným účelům.
Kateřina ale použila veškeré peníze na hřbitovní místo, honosný hrob a mramorovou desku. Na ní je vyryta kniha, ve které jsou uvedena jména všech svatebních hostů, kteří na hrob přispěli. Smutné je snad jediné. Mezi těmi, kteří jsou v knize uvedeni, chybí Josefovy děti. Ty se na tatínka rozhněvaly. Myslely si totiž, že veškerý tátův majetek zdědí ony. Josef jim zasadil obrovskou ránu, když si dovolil myslet na ženu, která ho láskyplně opatrovala až do konce jeho života.
Děti nepřišly ani na svatbu. A tak promarnily poslední příležitost vidět svého tatínka opravdu šťastného. A já věřím, že v náručí Kateřiny odcházel Josef z tohoto života klidně, pokorně a snad, dá-li se to, i spokojeně.
ChytráŽena.cz