Svatba po 4měsíčním vztahu

Pomalu ale jistě se blíží datum, kdy budu ve stavu manželském plných 30 let. Ale než jsme si s manželem řekli své ANO nejen v obřadní síni, ale také v kostele, tak jsme se spolu museli někde potkat, trochu se poznat, zakoukat se do sebe a zkrátka se jeden do druhého zamilovat.

V té době jsem měla perfektní kamarádku Pavlu, které jsem se mohla svěřit naprosto se vším, rozuměly jsme si a jedna pro druhou jsme byly takovou lidskou vrbou. Asi jako první věděla, že jsem se rozešla s chlapcem, kterého jsem velmi milovala a dnes vím, že si mou lásku vůbec nezasloužil. Pavla pracovala v jednom závodě s mým manželem, kde nyní pracuji také a už čtvrt století, což je 25 let.  A jako jediná moc dobře věděla, jak jsem rozchod těžko nesla a často plakala z nešťastné lásky.

Bylo léto, všechno krásně kvetlo, jen já nějak uvadala. Všude okolo byly samé letní zábavy venku v přírodě a mně se tam nechtělo ve smutné náladě. Stále jen říkala: „Vykašli se na něj, nestojí ti za to, aby jsi se kvůli němu trápila, a půjdeš s námi na zábavu a hotovo.  A žádné odmítání nepřijímám!“ Tak nakonec jsem ji tedy poslechla, a dnes vím, že nic lepšího jsem udělat nemohla, neboť díky této zábavě jsem našla svého manžela.

Tato zábava se konala v jedné vesnici, která byla skvělými zábavami tenkrát vyhlášená, ale i přesto to nebyla vesnice, kde bych měla spády, chodila jsem na opačné strany. Ale chodili tu za to vojáci z nedalekých kasáren, takže o chlapce tu nouze nebyla a děvčata měla jistotu, že si zatancují i tolik oblíbené ploužáky.  Ale moc jsem se netěšila, protože na této straně jsem mládež moc neznala. A tato slova jsem řekla i své kamarádce Pavle. „Ale prosím tě, to neřeš, že nikoho neznáš, určitě se tu seznámíš s novými lidmi, a stanou se z vás přátelé.“ Taková byla její odpověď. A tak nakonec jsem se na tuto zábavu začala i docela těšit. Domluvily jsme se, že na mě bude čekat na nádraží a odtud půjdeme pěšky do Žop. Tak se totiž ta vesnice, kde měla být zábava, jmenovala. Co mně však zatajila byla skutečnost, že na tuto zábavu s ní půjde také další kamarádka a kamarád z práce. A ten kamarád je právě můj manžel.

Ale netrvalo dlouho a po cestě  jsme se bavili nakonec všichni přesto, že jsem tyto 2 osoby vůbec neznala. Došlo na představení, a pak už to bylo jednoduché všichni si cestou společně povídat. Když jsme všichni došli na místo činu, byla jsem překvapená velikostí i zajištěním tohoto areálu, kde se během sezony konalo nespočet různých akcí - ať už tanečních, nebo sportovních. Pódium pro muzikanty bylo zastřešeno, stejně tak i prostor, kde byly stoly a židle pro hosty. Jen taneční kolo bylo bez zastřešení. A tak jsme si šli všichni sednout k volnému stolu, pak jsme si k němu přinesli jídlo a pití, abychom se posilnili před svými tanečními výkony.  Areál se postupně zaplňoval dalšími tancechtivými mladými lidmi,  a až už  byl areál zaplněn, tak ti poslední příchozí si posedali všude tam, kde bylo něco volného. A k našemu stolu přišli vojáci. Po poměrně krátké době se s námi začali bavit, pak se představili, potykali si s námi přípitkem vína a nakonec to byla super partie u jednoho stolu. 

Nic nebránilo tomu, aby alespoň pro nás se zábava rozjela. Jakmile začala hrát hudba, tak jsme šli všichni do kola. Přátelsky jsme se všichni skvěle bavili a vůbec nic nenasvědčovalo po celou zábavu tomu, že by zde mohl vzniknout nějaký milenecký vztah. Po ukončení zábavy jsme se všichni rozešli do svých domovů a vojáci do svých kasáren.

S kamarádkou jsme se přes týden setkávaly na autobusové zastávce a stejně tak také s jejím kamarádem a mým manželem Jarkem. Zde jsem jí práskla na sebe, že Jarek je moc hezký chlapec, že se mi líbí a navíc je velmi inteligentní a skvělý tanečník, což odpovídalo mým představám o životním partnerovi. Ona mu to samozřejmě vše řekla, ale trvalo téměř   3 měsíce, než jsme se s Jarkem opět někde setkali. A opět za pomoci Pavly a s její přítomností. Domluvili jsme se na nedělním setkání v jedné restauraci. Bylo to na počátku října. Jarek pro mě i Pavlu a samozřejmě také pro sebe objednal víno, kávu a něco na zub, a ne nadarmo se říká, že ve víně je pravda. Čím více pohárků se vypilo, tím více se nám všem rozvázal jazyk, až vyšla pravda najevo a naše sympatie spatřily světlo světa. Pavla potom odjela schválně spíše domů, a cestou z  restaurace jsme se už s Jarkem vedli za ruce a na nádraží došlo k prvním polibkům a domlouvání dalšího rande. V listopadu, čili za 2 měsíce našeho vztahu, jsme se začali spolu už domlouvat na svatbě, ale oba jsme měli strach, jak se budou tvářit naši rodiče. Před touto informací jsme oba společně narychlo jeden druhého doma navštívili, aby nemohli říci, že nás ještě ani spolu neviděli.

Na počátku prosince jsme plánovali našeho společného Silvestra, který jsme jak jinak, než protancovali na silvestrovské noci v jedné nedaleké vesnici. Ačkoliv žádné miminko na cestě nebylo, to se narodilo až 20 měsíců po našem sňatku, jsme chtěli svatbu stůj co stůj, tak jsme se domluvili, že na Nový rok 1984 budu požádána za přítomnosti také jeho rodičů o ruku. Když od nás rodiče dostali informaci, že 3.3.1884 bude veselka, tak byli v šoku. Nevěděli, jestli si z nich děláme srandu, nebo jestli je to nějaká sázka, či jestli jsme se nezbláznili po tak kratičké známosti tak velmi riskovat. Sázka do loterie to byla, ale jen v horizontu nás dvou.

A tak přišel Nový rok, Jarek po silvestrovské noci přijel odpoledne i se svými rodiči s krásnou kyticí rudých růží mě žádat o ruku. A  při této příležitosti, když u toho byli také naši rodiče, se v tento den začala domlouvat také svatba. O tom, jaká byla, snad někdy příště.  A proč tak rychlá svatba? Cítili jsme velkou lásku, ale chtěli jsme být tak trochu středem pozornosti, bylo nám 25 a 24 let a hlavně - chtěli jsme být nezávislí. Co na tom, že jsme spolu chodili něco přes 4 měsíce. Hlavní je, že jsme stále spolu.    

I když jsme spolu chodili opravdu velmi krátkou dobu, naše manželství stojí na hodně pevné skále a co nás může rozdělit, o tom tu psát nebudu, to jistě napadne každého čtenáře.  Ano, jsou i bouřky a mraky, ale vždy se to vyřeší a my si to vyříkáme. A co si nevyříkáme, tak se hodně hluboko zakope.  Asi to takto chodí i v jiných manželstvích - nesvítí jen sluníčko... 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10