Svátek Dušiček

Tradiční svátek Dušiček slavíme 2. listopadu a den předtím je svátek Všech svatých. Spojení těchto svátků dalo lidem tradice a vznikly báje a legendy plné tajemna. Na památku svým blízkým, kteří již s námi nejsou, přinášíme věnce a zapalujeme svíčky. Dříve se ještě k těmto tradicím přidávaly další. Podle lidové víry bylo zvykem v předvečer svátku vhazovat pro dušičky do ohně různé pokrmy na přilepšenou.

Na svátek se peklo speciální pečivo ve tvaru kříže a další den se peklo pečivo ve tvaru čtverce, navíc plněné mákem nebo povidly a říkalo se mu dušičky. Tímto pečivem se obdarovávali chudí lidé u kostela nebo hřbitova. Na svátek Dušiček mizí hranice mezi světem živých a mrtvých. Duše zesnulých se k nám v tuto dobu vracejí zpět a my můžeme navštívit podsvětí. Zapalujeme oheň, aby duchové viděli a našli k nám cestu, dříve jim lidé svítili svítilnami z vydlabaných řep. Převlékali se do starých hadrů a malovali si obličeje, aby byli ochráněni před zlými duchy.

Dnes se místo řepy používají dýně, protože jich roste více. Tento svátek se líbí hlavně dětem, které dovádějí v maskách a v rozmanitých převlecích strašidel a duchů po domech, kde za básničku dostanou sladkosti. Ozdobené a zapálené lucerny se dávají do oken nebo před vchod do domu, aby chránily domácnost před zlomyslnostmi duchů.
Zvyk s koledami se podobá oslavě Velikonoc a prvopočátek Dušiček najdeme už roku 998, kdy jej zavedl benediktinský opat Odilo. Legenda pochází z Francie, kdy malý chlapec Odilo putoval se svým otcem po cestách a na své pouti se zastavili u kostela ke krátkému odpočinku. Odilo byl od narození postižen obrnou a špatně se pohyboval. Přesto se zvědavý chlapec dostal sám až k oltáři a po chvíli se bez bolesti postavil na nohy a chodil jako zdravý. Ve svých 30 letech se stal opatem a věrně sloužil 54 let. Díky němu se celosvětově slaví svátek Dušiček a tak, jak dnes známe americký Halloween, tak se prý kdysi slavilo u nás v Podkrkonoší.

Zatímco u nás je tento čas věnován rozjímání a převážně tiché vzpomínce na naše blízké, v cizině je svátek Dušiček pojat zcela jinak. V Mexiku se oslavuje bujarým veselím, pořádají se bohaté hostiny pro přátele a nahlas se povídá o všech, kteří již odešli na věčnost. Traduje se, že smrtí nic nekončí a všichni jsou vlastně pospolu. Stejně jako my zdobí na hřbitovech hroby, ale používají jen živé květiny, protože podle tradice jen takové květy zajistí věčný život. Dušičky jsou tak významným svátkem ve světě, že jsou vysoce respektovány a děti v tento den mají prázdniny a dospělí nechodí do práce, aby se všichni mohli sejít a slavit.