Svatomartinská

Letos nám, jako vždy, nepřijel Martin na bílém koni. Počasí připomínalo spíše jaro, než přicházející zimu, a snad právě proto jsem měla špatný pocit, že se mi břicho, stehna i zadek nevlezou do oblečení. V lednici jsem měla koupenou husu, ale mě ovládl pocit, že musím něco udělat se svou postavou. Ráno jsem sice dala husu do trouby a pomalu ji pekla podle receptu své babičky. Červené zelí i domácí knedlíky už byly připraveny. Domem se linula okouzlující vůně.

Dám si jen trošku, domlouvala jsem si. Ale pak jsem si vzpomněla na halenku, do které jsem se loni stěží nasoukala. Jestlipak do ní nyní vlezu a padne mi lépe? Rozhodla jsem se halenku zkusit. Halenka mi tentokrát nebyla těsná. Já se do ní vůbec nevlezla! Lépe řečeno, vlezla mi do ní pouze hlava, ale tělo tento krásný kousek z mého šatníku odmítlo vcucnout. Použila jsem mírné násilí, ale halenka vzdorovala a mé tělo přesto nepojmula do svých útrob. Vztekle jsem praštila halenkou na křeslo a rozhodla jsem se zhubnout. Teď hned, okamžitě!

Husička byla hotová a děti mi zavolaly, že domů nepřijdou. Má dospělá dcera mi oznámila, že přespí u kamarádky, a syn se zdrží v práci, dělá šestnáctku. Pro koho já vlastně pekla tu husu?

Chvilku jsem bojovala s tím, abych husu celou nesnědla. Pak jsem si ale vzpomněla na halenku.

Podívala jsem se oknem na zahradu. Oba psi, Ťapka i Baron, běhali kolem domu. Těm by husička chutnala! Nevím, co mě to napadlo, ale vynesla jsem pekáč i s husou na dvůr. Hlídači byli okamžitě u mě. Původně jsem jim chtěla dát jen ochutnat. Baron ale nesouhlasně mručel, když jsem se chystala pekáč odnést zpět do domu. Ani Ťapka nevypadala, že by souhlasila. A tak jsem psům házela kousek po kousku, až jsem jim nakonec dala celý pekáč. Dcera stejně husu nemusí a syn má radši řízky. A já musím hubnout do halenky. Ať mají zvířátka také něco dobrého k snědku. Kdy jindy se jim to poštěstí? Komu z nás by chutnalo pořád jíst jen granule?

Obědvala jsem mrkev, k večeři si vzala tři mandarinky, a když jsem usínala, kručelo mi v žaludku. Měla jsem ale pocit, že do halenky s takovou brzy vlezu bez problémů.

Celý měsíc jsem se snažila ovládat. Popírám asi všechny fyzikální zákony, protože když jsem si po měsíci opět zkoušela onu halenku, opět jsem se do ní nevlezla. Vyhladovělá jsem si vzpomněla na husu. Měla krásně křupavou kůžičku, a já ji dala psům.

Následující den jsem strávila v cukrárně. Laskonky a větrníky byly lékem na mou špatnou náladu. Smiřuji se s tím, že do halenky už asi nevlezu. Ale co mám dělat s tou obrovskou chutí na husu?

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete