Svátkem svatého Ambrože v lidové slovesnosti končí svátky svatých slavené mezi lidem. Vztahuje se k němu jediná, velmi podivná tradice, která již upadá v zapomnění.

Původ jména

AMBROŽ je mužské jméno řeckého původu. Vzniklo z řeckého přídavného jména "ambrosiao" = nesmrtelný. AMBROZIE - je božský pokrm

Legenda o svatém Ambrožovi

Svatý Ambrož je považován vedle svatého Jeronýma, Řehoře Velikého a Augustina za významného latinského církevního učitele. Proslavil se svou Ambroziánskou liturgií zpracovanou na základě liturgie východní. Jeho díla ovlivnila pozdější křesťanský svět stejně i myšlení v Římské říši. Jeho liturgie se dodnes používá v Miláně

Ambrozius byl vznešeného rodu. Narodil se roku 338 v Trevíru. Jeho otec Ambrož byl vrchním náměstkem Galie. Po smrti otce se s matkou přestěhoval do Říma, kde vystudoval práva. Byl velice zdatným řečníkem a oblíbencem prefekta Probuse a ten jej jmenoval přísedícím u soudu v Miláně. Později jej císař Valencián roku 370 jmenoval konsulárem, tj. místodržitelem Insubrie, Emilie a Ligurie se sídlem v Miláně. Zde si svým chováním získal lid, který mu po smrti milánského biskupa Auxentia roku 374 dopomohl při nastoupení na biskupský stolec. Ambrož se bránil, neboť nebyl ani vysvěcen, ani neměl potřebné vzdělání, ale po potvrzení této volby císařem Valenciánem I., nakonec souhlasil. 30. listopadu byl pokřtěn a 7. prosince se ujal biskupského úřadu.

Jako vzorný křesťan rozdal všechen rodinný majetek chudým, prosazoval spravedlnost, neúnavně pracoval, především ale prosazoval církevní kázeň a práva křesťanů. Ovšem u arianů (části lidu, který jej zvolil biskupem) tomu už tak nebylo. Jim přepustil jediný kostel za městem, ačkoli se za ně přimlouvala i císařovna a její syn - oba ariané. Nedovolil ani ponechat pohanský oltář bohyně Vítězství v senátu, ačkoli se za něj římští aristokraté zasazovali. Postavil se i císaři Theodosiovi, jež v Soluni dal zabít 7tisíc lidí jako pomstu za smrt svého velitele při lidovém povstání. Vlastním tělem mu zamezil přístup do milánského kostela a donutil jej k veřejnému pokání za své činy. Zasazoval se o to, aby stát byl podřízen církvi, především v době, kdy Milán byl sídelním císařským městem a dovolil si i za přehmaty v církevní oblasti v době potlačování ariánství povolávat k pořádku císaře - "Císař stojí uvnitř církve, ne nad ní." Založil kult ostatků i na Západě potom, co objevil těla několika světců.

Díky znalostem řečtiny a řecké moudrosti byl opravdu velmi učeným a uznávaným. Zanechal po sobě 29 spisů mravoučných a věroučných, mnoho listů a překrásné církevní zpěvy, ke kterým skládal i hudbu. Upravil milánskou liturgii podle východního vzoru, a když východní liturgie musela ustoupit římské s gregoriánským chorálem, ponechali si po souhlasu papeže Hadriána I. milánští Ambrožovu liturgii i se zpěvem Ambrožovým a používá se zde dodnes.

Ambrož působil jak biskup celých 23 let. Zemřel 4. dubna 397. Jeho svátek se slaví 7. prosince, v den jeho nástupu do biskupského úřadu. Jeho ostatky jsou uloženy v milánské bazilice.

Ambrožovy citáty

"Nikdo se nevyléčí tím, že zraní někoho jiného."

"Zlo v nás je mnohem horší, než jakýkoli vnější nepřítel."

"Je opravdovou úlevou, jestliže máme někoho, s kým můžeme sdílet své nitro, komu můžeme otevřít srdce a svěřit mu svá tajemství."

"Země patří všem, ne pouze bohatým."

Atributy a obrazy

Hlavním atributem byl husí brk (psaní), dobytče a především včely, které mu podle legendy snesly do úst med, když jako dítě spal s otevřenou pusou - včely jako symbol píle, výmluvnosti a sladkosti kázání.

Patronem je všem, kteří pracují s medem (včelaři, perníkáři…), mistrů řečnického umění (kazatelé, právníci, politici) a mistrům psaného slova a skladatelům (spisovatelé, básníci, skladatelé, textaři…).

Na obrazech jej najdeme ponejvíce v biskupském oblečení ve skupině církevních otců (Řehoř, Jeroným, Augustin) nebo s dítětem v kolébce.

Lidový zvyk

Je podivné, že se svátkem svatého Ambrože je spjat pouze jediný, velice podivný a pro mnohé nevysvětlitelný zvyk. Jeho původ prý je těžké objasnit. Myslím, že to ale není tak těžké - naznačuje způsob jednání "cukr a bič", a když uvážíme jeho názory, podle kterých žil a vládnul, není to zas tak divné. Mezi prostým lidem asi těžko působil jako svatý muž, když jeho jednání připomíná tak trochu dobu inkvizice, upalování na hranici a podobně. Je jen zarážející, že v době adventu se ujal takový zvyk, protože v této době jsou zvyky veskrze milé a hlavně pro děti. U nás je znám spíše z Podřipska, Kolínska a Mostecka.

Jeden muž se přestrojí za Ambrože. Obleče si bílou dlouhou košili, na hlavě má černou špičatou čepici se závojem, aby mu nebylo vidět do tváře, a v rukou nese uzlík se sladkostmi a dlouhé koště polepené papírem. Za soumraku se děti sešly u kostela a na Ambrože začaly pokřikovat, ten je za to honil. Sem tam utrousil sladkost, ale dítě, které ji zvedlo, se pokusil hned vyplatit metlou.

JanaOssend – čtenářka
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout