Jubilejní desátý ročník velké sezónní výstavy v bývalé zámecké kočárovně před vstupní branou do zámku přibližující krásu uměleckého řemesla minulosti a zpro-středkující pohled na dětství a dospívání mladých aristokratů 18. a 19. století.
Hrady a zámky většinou poutají naši pozornost díky své historii. Nechme ale na chvíli stranou historická fakta a zkusme si představit, jak tady kdysi vypadal běžný rodinný život – jak asi prožívali léta dětství a dospívání zdejší mladí aristokraté. Naštěstí zůstala zachována řada uměleckých děl i nejrůznějších užitkových předmětů, které nám v tom mohou docela dobře pomoci.
Poprvé středem pozornosti
Za první důležitou událost v životě nově narozeného dítěte byl tradičně považován křest. Místem tohoto aktu byla většinou hradní či zámecká kaple. Kněz užíval konvici a křtící mísu ze stříbra či mědi. Miminko bylo pro tento důležitý životní okamžik oblečeno do slavnostní křtící soupravy.Mezi obvyklé dary od kmotrů či příbuzných patřila stříbrná lžička, pohárek, číška ne-bo křestní medaile. Dárky při narození dítěte dostávala i matka – nejčastěji to byly majolikové misky, které sloužily pro příjem hutné stravy. Výživu novorozeného šlech-tice měla ovšem na starosti kojná. Už od 16. století se přitom začaly používat jakési obdoby dnešních kojeneckých lahví - skleněné nádobky s úzkou savičkou ze stříbra nebo slonoviny. Koncem 19. století se pak do Evropy dostal i dudlík.
Usínání v kolébce a kočárku
Místem, kde děti trávily v prvních měsících svého života většinu času, byla již od gotiky kolébka. Šlechtické miminko mívalo k dispozici rovnou dvě: obyčejnou pro denní pobyt a spaní, druhou slavnostní, „rodovou“. Ta byla samozřejmě bohatě zdobena řezbou, intarzií a zlacením Kolébky připomínající svým tvarem loďky, zavěšené na pevné konstrukci s textilními záclonkami, se staly v poslední třetině 19. století inspirací pro produkci továrny bratří Thonetů.Pro pobyt dětí na čerstvém vzduchu sloužily kočárky. Objevily se v Anglii v polovině 18. století. Tvarově připomínaly zmenšeniny cestovních kočárů. Původně stály na vysokých loukoťových kolech, později se kola změnila na kovová. Běžné použí-vání dětských kočárků se rozšířilo až v sedmdesátých letech l9. století. Trh součas-ně nabízel i jejich zmenšené kopie, tzv. loutkové kočárky, kde malé šlechtičny vozily své panenky.
Čas bezstarostných her a zábavy
Hračky od pradávna zdokonalovaly dětskou zručnost a podporovaly fantazii a intelekt. Kluci hrou s napodobeninami zbraní, cínovými vojáčky a rytíři získávali základní návyky, které později využívali při lovu a ve vojenství. Dívky se podvědomě učily roli budoucí matky, svoje panenky koupaly, oblékaly, ukládaly do kolébek. Novinkou se od poloviny 19. století staly panenky mrkací a chodící, různé mechanické hračky, ovlivněné rozvojem vědy a techniky, plechové lokomotivy a později první automobily. Měkké hračky se objevují až na konci 19. století.Již od 17. století jsou známá oblíbená domina a lotta, od 18. století karetní hry kvarteto a Černý Petr.K vy hledávaným dětským zábavám patřila i loutková divadélka. Knižně vycházela libreta pohádek od Hanse Christiana Andersena či bratří Grimmů. Němečtí vydavatelé také nabízeli papírové archy s nejrůznějšími druhy ku-lis a dekorací.
Pod přísným dohledem vychovatelů a učitelů
Děti aristokratů mívaly od raného věku své vlastní vychovatele a učitele, vyučování probíhalo vesměs doma. Jeho součástí byly i ruční práce, hodiny zpěvu, hraní na hudební nástroje, kreslení a výuka tance a společenského chování.
Starší synové byli cílevědomě připravováni na úřednickou, vojenskou nebo duchovní kariéru. Od roku 1775 sice existoval učební plán i pro dívčí školy, děvčata ale do veřejných škol v podstatě nechodila. Situaci změnila až nařízení vydávaná za císaře Josefa II. Řadu dívčích škol vedly řádové sestry, mnohdy samy šlechtického původu.
Jak velký je ten náš dům
Mladí šlechtici obývali tradičně své vlastní komnaty, dětský pokoj v dnešním slova smyslu se ale objevuje až v 19. století. Teprve díky pochopení specifických potřeb dítěte se tento prostor začal vybavovat i účelovým dětským nábytkem. První takový dětský pokoj navrhl francouzský architekt Viollet-le-Duc v roce 1873. Firma Thonet pak ve svých katalozích nabízela nábytek přímo určený pro dětské pokoje – malé židličky, křesílka, stolečky spojené s židlí.Dochované inventáře hradů a zámků nám dávají vcelku jasnou představu i o funkčním rozdělení interiérů. Pro pokoje dětí, jejich vychovatelů a učitelů byla obvykle vyhrazena horní poschodí. Podobně tomu bylo v městských palácích, kam se rodiny často stěhovaly na zimu. Podobu vlastních pokojů přibližují také dětské kresby malých aristokratů. Autentické svědectví doplňují i dětským rukopisem připsané osobní poznámky.
Výstava v bývalé zámecké kočárovně je otevřena do 30. září 2008, a to v červenci a srpnu denně kromě pondělí od 9,30 do 17 hodin, v září pouze o víkendech od 9,30 hodin do 16 hodin.
Více informací o expozici Státního zámku Vranov nad Dyjí naleznete na www.zamekvranov.cz
Hana Houbičková
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz