Název: Svět podle Clarksona
Autor: Clarkson Jeremy
Nakladatelství: Dokořán
Datum vydání: 13.9.2016
Formát: 140 × 210 mm
Vazba: Vázaná s přebalem
Počet stran: 248 stran
Cena: 298 Kč

Jeremy Clarkson je víc než zběsilý jezdec a agresivní moderátor. Přestože sám o sobě říká, že umí jen přidat plyn a skřípět zuby, čtenáři znají i jiné jeho silné stránky. Je to pohotový glosátor dění, které přesahuje svět motorů. Clarksonova rtuťovitá povaha ho nutí všímat si věcí kolem sebe, drobností ale třeba i otázek mezinárodní politiky. Se značným odstupem je vtipně pojmenovává a nabízí řešení. Jeho logice je přitom těžké něco vytknout. Kromě absolutní nekorektnosti.

V aktuální knize „Svět podle Clarksona“, kterou vydalo nakladatelství Dokořán, se proslulý moderátor nevyhýbá ani zdánlivě suchým tématům, jakými jsou třeba  problémy pracovního trhu: „Rád bych věděl, kolik lidí, kteří dnes oficiálně pracují, ve skutečnosti jen celé dny obhospodařuje webovou stránku, na kterou nikdo jaktěživ nepáchne.  Tipl bych si, že kolem devětadvaceti milionů. Jaké další možnosti se nabízejí? Celý týden jsem si tím lámal hlavu  a nakonec konstatoval, že na lidi, kteří si z Harvardu nepřivezli červený diplom z pokročilé jaderné fyziky, už dnes zbývá jen jedna  profese – instalatér.

Tak zaprvé, záchod nejsou noviny nebo knížky. Nelze ho převést do digitální podoby. Nelze ho ničím nahradit. A ani sprchovací aplikace do mobilu prozatím neexistuje. Pokud chcete být pěkně vymydlení a voňaví, musíte se vykoupat. A chcete-li ústřední topení, čisté šaty a hladce oholenou sanici, musí vám z kohoutku téct horká voda. Tudíž potřebujete bojler. Jiná alternativa neexistuje.“

V dalším z téměř osmdesátky textů se zase Clarkson pouští na pole kulturní publicistiky: „Americké filmové hvězdy jsou přece jen uvěřitelnější. Například nemusejí hulákat, protože vědí, že jejich šeptané repliky budou v kině díky špičkovým mikrofonům a systému Dolby Surround bez problémů slyšet. V divadle potřebují herci plíce jak skříňové zesilovače, protože mluví ke stovkám lidí. V kině mluví jen k vám.

Film je o subtilních gestech a tichých slovech. Proto působí tak opravdově. Nesmí se to ale přehánět. Nedávno jsem během dlouhého letu do Johannesburgu zkoušel sledovat film 30 minut po půlnoci o dopadení Usámy bin Ládina. Hned na začátku vidíme poradu špionů, která je očividně základním kamenem zápletky. I když jsem měl ale na uších drahá sluchátka s rušením okolního hluku, nerozuměl jsem jedinému slovu. Jako by herci mluvili jazykem, který postrádá souhlásky. Raději jsem film vypnul.

Jsem fanouškem seriálu Hra o trůny. Musím ho ale sledovat s titulky, jinak bych zkrátka netušil, co je zač ten vousatý chlap, s kým se právě muchluje nebo proč jej druzí bodají do břicha. Herci většinou ani nehýbou rty, jako by je na škole učili břichomluvectví.“ A možná poněkud překvapivě se známý nesnášenlivec vyjadřuje pro volný pracovní trh a pohyb osob v rámci Evropské unie: „Znám tam jednu polskou restauraci, kde vaří roztomilé kulaté knedlíky. Což je bezpochyby smutný úpadek ve srovnání s výkrmnou rychlého občerstvení, která tam stávala dřív. No řekněte sami, kdo by se nechal obsluhovat šarmantním Polákem a zkoušel zajímavá jídla, když si může dát kejdu na polystyrenovém tácku?

Ve vinárně přes ulici pracují jen samí Francouzi, kteří vědí o vínu absolutně všechno. A to je ještě smutnější. Protože správný Brit dává přednost tlusté ženské s nedokončeným základním vzděláním a regálům plným lahvového piva. Mimo Londýn samozřejmě existují opravdové problémy. Na rovinatých pláních východní Anglie zemědělcům postupně dochází, že domorodá pracovní síla sedí doma u placatých televizí a hraje počítačové
hry, takže teď musejí brát Rumuny a Bulhary.“

Nebojí se ani reflexe pokrytectví relativně bohatých, v bezpečí žijících Evropanů: „Když v západní Africe začala řádit ebola, bylo nám místních náramně líto, nikdo z nás však nevytáhl z komory Malého chemika a hrst Petriho misek a neodběhl do kuchyně vynalézat vakcínu. Podobné je to s Ukrajinou. Politici nám opakují, že je to válka, která se nám odehrává když ne na prahu, tak alespoň v rohu zahrady. Jenže nám dělá asi stejné vrásky jako sousedovic manželské neshody. Neboli žádné. A co teprve ta ničemnost na Blízkém východě. Je to hrůza, co tam ti  islámští fanatici provádějí, říkáme všichni. Ve skutečnosti ale přesně nevíme, co vlastně provádějí. Ani co jsou zač. Ani čeho chtějí dosáhnout. Ani
jak jim v tom zabránit. A tak se jen otočíme na druhý bok a zase usneme. (…)

Jakmile však někdo podpálil psí útulek v Manchesteru, půlka města vyskočila z postele a vběhla do plamenů zachraňovat nebohé chlupáče. Když byl požár uhašen, skočilo tolik samaritánů do auta a jelo se podívat, zda na ně nezbyl nějaký lehce ohořelý kousek, který by mohli adoptovat, že policie vydala nařízení, aby lidé kvůli nehybným dopravním zácpám omezili cesty osobními vozidly. Čtyřiadvacet hodin nato oznámila charita, která útulek provozuje,  že jí lidé přispěli na rekonstrukci už více než milionem liber. Milion na kotce pro 150 psů. Neboli 6 666 liber na psa. Ti se nejspíš budou do konce života válet na kožešinách z hranostaje a pojídat bažanty na broskvích.“

Mimo sžíravých analýz čehokoliv se čtenář také dozví, co se dělo po vyhazovu Jeremyho Claksona z nejsledovanějšího motoristického pořadu na světě Top Gear: „Každopádně, abych to zkrátil, mi na londýnském úřadu práce sdělili, že pro někoho, kdo žádá miliony liber ročně za řízení italských sporťáků v oblaku pneumatikového kouře, nic vhodného nemají, a tak mě za další týden napadlo, že natočím pořad o zemědělství. Brnkl jsem starému kamarádovi a bývalému producentovi Top Gearu Andymu Wilmanovi a pravil: „Rozhodl jsem se natočit pořad
o zemědělství.“ Andy za mnou osobně přijel, aby si mě vyslechl, a asi za tři a půl
minuty se začal tvářit jako student na obzvlášť nudné přednášce.“


Kniha „Svět podle Clarksona“ je sestavena z jeho společenských sloupků pro nedělník Sunday Times, které psal v letech 2013 – 2015. V nakladatelství Dokořán už vyšly Clarksonovy knihy „Vím, že máš duši“, „Na plný plyn“, „Zapomeň na brzdy“ a „Ďábelská jízda“.

O autorovi knihy Svět podle Clarksona:

Jeremy Clarkson (* 1960) je britský novinář a moderátor. Roku 2002 přeměnil usedlou motoristickou revue Top Gear ne jeden z nejúspěšnějších pořadů všech dob se stamiliony fanoušků po celém světě. Clarkson rád provokuje. BBC mu kvůli jeho aférám několikrát pohrozila výpovědí, na tento scénář skutečně došlo v březnu 2015, kdy Clarkson během natáčení napadl jednoho  z producentů. Krátce poté rezignovali na své moderátorské posty i jeho kolegové James May a Richard Hammond a také Andy Willman, dlouholetý výkonný producent pořadu. Nedlouho po té Clarkson a zbytek týmu získal smlouvu u Amazon Prime a má tak novou motoristickou show, dokonce bez editorských zásahů.  

Knihu Svět podle Clarksona koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Dokořán