Druhý víkend v květnu se stal Světovým dnem stěhovavých ptáků (World Migratory Bird Day). Pro letošní rok tedy připadne na 7. a 8. května. Každý rok je také vyhlášeno konkrétní téma. Vloni to bylo: „Pomozme stěhovavým ptákům překonat krizi“ s podtitulem „každý zachráněný druh se počítá“.

Zaměřoval se zejména na méně známé ohrožené druhy stěhovavých ptáků, jakým je například kukačka obecná, migrující mezi Evropou a Afrikou. V posledních dvaceti letech její počet rychle klesá, ačkoliv prozatím je ještě stále hojná. Důvod jejího úbytku nám však zatím zůstává skryt – ať už je to změna v hospodaření s krajinou, podmínek na zimovištích či snížení plodnosti.

A jaké téma nás čeká letos? “Svět se mění i z ptačí perspektivy”. Více než jedna desetina všech ptáků je celosvětově klasifikována jako ohrožené druhy a téměř dvě procenta patří na Červený seznam - tedy mezi druhy kriticky ohrožené. Velká část se řadí mezi ptáky stěhovavé. Mnoho z nich migruje mezi kontinenty tisíce kilometrů. Jsou tak ohroženi změnami podmínek nejen ve svém „domovském“ regionu, ale také na zimovišti a nesmíme zapomenout ani na území, kterým prolétají.

Naše opeřence tak mohou ohrožovat ekologické havárie, přemnožení dravců či změny ve vegetaci na opačné straně světa stejně jako rozšíření zástavby na našem území. Ptáci mnohde fungují jako indikátory změny stavu ekosystému. Jejich úbytek jasně ukazuje na negativní vliv člověka a zejména jeho současného způsobu života na biodiverzitu (rozmanitost života). Jestliže se některý ptačí druh na určitém území stane ohroženým, většinou to znamená, že celý ekosystém je narušen a v nejbližší době budou ptáky následovat další skupiny živočichů.

Stěhovaví ptáci navíc sami ovlivňují i velmi vzdálené ekosystémy. Podívejme se na jedem modelový příklad – vezměme si kupříkladu druh, jehož domovinou je Skandinávie, ale na zimu odlétá do jižní Evropy. Ve své domovině má ideální podmínky, stejně jako na svém zimovišti. Během migrace však prolétá nad územím, kde došlo k rozsáhlé změně krajiny. V jejím důsledku zmizela jezera, u nichž daný ptačí druh při migraci odpočíval, krmil se a nabíral síly na další cestu. V důsledku této změny mnoho jedinců cestu nepřežije a na zimoviště jich dorazí mnohem méně. Ti, co přece jen doletí, jsou značně oslabeni, proto se hůře brání dravcům. Na cestu zpět se jich vydává opět o mnoho méně. Po předchozí zkušenosti jsou nuceni vyhledat jinou trasu, zde na ně však číhají neznámá nebezpečí a tak se domů vrátí pouhá hrstka. Ta pak navíc drasticky sníží počet dravců, kteří se na tento druh ve Skandinávii specializují. Tím se roztáčí spirála divokých změn v celém ekosystému...

Měli bychom mít neustále na paměti, že na naší planetě nežijeme sami. A pokud se považujeme za „pány tvorstva“, měli bychom se chovat jako zodpovědní „páni“ a ne jako vykořisťovatelé. Ptáci se bránit nemůžou, nedokáží na svůj problém sami upozornit. Jen z naší přírody tiše mizí. Ale ovlivňují i naše životy, protože i my, ať chceme nebo ne, jsme součástí přírody. Vzpomeňme si na to, až se budeme zlobit, že naše obchodní centrum leží příliš daleko a že bychom si ho přáli mnohem blíže – třeba místo těch zbytečných tůněk, které jsou beztak špinavé a plné komářích larev. Právě tyto tůňky mohou být pro migrující ptáky hotovou prostřenou tabulí...