Svobodná škola

Škola skončila, prázdniny jsou tady. Jak se dítěti ve škole celý rok líbilo? Jak jste se školou dítěte spokojení vy a jak vzpomínáte na svou školní docházku?

12 let jsem byla premiantka. Z 6. třídy jsem přestoupila na šestileté gymnázium. Učení mi šlo – ale rozhodně ne úplně samo. Tím spíš, že se nejlíp učím psaním (nikoliv čtením nebo poslechem), což zabere spoustu času. Do toho různé výpisy, referáty, domácí úkoly. Strávila jsem nad učením spoustu času. Dokázala jsem si trávení času po škole představit jinak, ale brala jsem, že to tak prostě je. U spousty věcí jsem přemýšlela, na co mi vlastně v životě budou. Na druhou stranu jsem na sebe byla svým způsobem hrdá, že získávám přehled a „neumřu hloupá“.

Nastoupila jsem na vysokou školu a začala mít problémy. Z jedné z nejlepších studentek se stala jedna z nejhorších. Nebyly průběžné písemky. Já se bez nich neuměla průběžně učit. Že toho bylo moc včetně dojíždění, to je jiná věc. Do toho jsem nezvládala situace, kdy nám každý vyučující tvrdil něco jiného. Jak to tedy je? Co je správně? 18 let jsem byla postavená vždy před nějakou pravdu, která tak „prostě byla“. S tímto jsem si neuměla poradit.

Jsou jiné cesty? Určitě ano. Jednou z nich jsou soukromé školy, které alespoň některé věci z výše uvedeného seznamu podporují. Nicméně memorování v nich není o moc méně.

Svobodná škola Druhou variantou je domácí vzdělání, tzv. homeschooling. Děti tráví učením míň času než ve škole, nicméně jsou z učiva přezkušovány, takže objem informací není o moc menší. Navíc je tato varianta náročná na čas rodičů. Nedovedu si představit, že je v domácím vzdělávání dítě, jehož oba rodiče jsou zaměstnáni. Pokud ovšem nemá soukromé učitele, což je finančně náročnější varianta než soukromá škola. Na druhou stranu probíhá část vzdělání mnohem přirozeněji – děti se učí prostřednictvím zážitků a výletů (kdy je možné učit dítě zeměpis s historií současně). Takto získané informace si dítě lépe pamatuje.

Třetí variantou je tak zvaný unschooling. Jedná se o přístup, kdy je dětem dána volnost, aby se samy zajímaly o to, co chtějí vědět. Je jim ponecháno jejich vlastní tempo. Opět je to cesta náročná pro rodiče, protože jsou tu od toho, aby dítěti pomáhali získat informace, po kterých touží. Praktikování unschoolingu je u nás málo reálné a to právě proto, že školou povinné děti procházejí pravidelným přezkušováním.

Jak je to v zahraničí?

V některých zemích (Německo, Velká Británie, Spojené státy) je možné dát dítě do tzv. svobodné školy. První školou tohoto typu byla Sudbury Valley School, která byla založená právě ve Spojených státech. Jedná se o „unschooling ve škole“. Děti mají možnost se během školního dne věnovat tomu, co je zajímá. K dispozici jsou jim učitelé, na které se mohou děti obrátit. Škola denně pořádá různé přednášky, jejichž seznam je zveřejněn a dítě si může vybrat, čeho se zúčastní. Je daná minimální doba, kterou musí dítě ve škole strávit, není ale pevně dáno, v kolik musí přijít – pokud svůj denní počet hodin stihne.

Když jsem na informaci o školách typu Sudbury narazila poprvé, byla jsem vůči tomu skeptická. Co se naučí, když nemusejí? A co když nebudou chodit na žádné přednášky? Co když budou celou dobu sedět u počítače? Když jsem se o koncept zajímala podrobněji, dostaly se ke mně i odpovědi. Ano, děti na přednášky chodit nemusejí. Ale potřebují čas něčím vyplnit. Naučí se tak postarat se samy o sebe, nespoléhat na to, že jim někdo zařídí program. Učí se přemýšlet, co by opravdu chtěly dělat. Ano, někteří tráví čas u počítače. Po škole se pak stávají např. programátory, po kterých je poptávka. Spousta dětí ale jen u počítače nevydrží (nehledě na to, že školy nemají takové množství počítačů, aby u nich mohly sedět všechny děti současně), takže se baví jinak. A slovo „baví“ je tu na místě. Protože proč by nějakou činnost dělaly, kdyby je nebavila? Pokud chtějí dělat něco jiného, tak činnost prostě změní. Nebo si před tím zajdou na procházku, zahrát fotbal a nebo si zaběhat.

Svobodné školy mají svoje pravidla. Na jejich tvorbě se však podílejí i děti. Ty současně pomáhají dohlížet na jejich dodržování. Pokud někdo pravidla porušuje, jsou to opět děti, kdo hledá řešení. Ve spoustě škol tohoto typu se děti rovněž podílejí na úklidu školy.

Za co dostávají známky?

Za nic. Děti se učí pro sebe. Každé to, co potřebuje, každé vlastním tempem. Číst a psát se naučí všechny, protože vidí, že bez toho nemůžou ve světě existovat. Někdo se zajímá dřív a někdo o něco později, ale „dojdou tam všichni“. Ostatní znalosti má každé dítě jiné. Není tedy koho s kým nebo s čím srovnávat. Po budoucím chemikovi nikdo nechce historii a po archeologovi chemii.

Co z nich nakonec bude?

Cokoliv, co si přejí. Protože jsou naučené si za tím jít. Vědí, že když chtějí být zvěrolékaři, musejí chodit na přednášky biologie, chemie a fyziky, získávat znalosti z těchto oborů. A nezdržují se historií, která jim nic neříká. Často jsou mezi nimi ale umělci, hudebníci, herci, režiséři nebo právě programátoři. Každopádně tyto děti nekončívají jako nezaměstnané, protože jsou zvyklé se o sebe postarat a „najít si práci“.

I v České republice svítá na lepší časy. V současnosti se objevují první „svobodné školy“. Jejich žáci jsou zatím vedeni v domácím vzdělávání a musejí se nakonec nějaké množství informací naučit. Přesto se ale během roku co nejvíc uplatňují principy svobodné volby a vlastní zodpovědnosti. Jedna taková škola je např. V Chrastavě u Liberce.

Od školního roku 2016/2017 se chystá otevření první skutečně svobodné školy. I když je soukromá a tedy po finanční stránce pro spoustu rodičů nedostupná, je to pro svobodné školství v ČR průlomový okamžik. Zakladatelem je ředitel společnosti SCIO Ondřej Šteffl. Tento pán díky své pozici získal akreditaci Ministerstva školství. Znamená to, že žáci budou regulérními „školáky“ - nebudou vedení v domácím vzdělávání a tudíž ani přezkušováni.

Za sebe doufám, že se podaří projekt rozšířit i do ostatních měst. I když se bude i tak jednat celorepublikově jen o zlomek dětí, alespoň ony budou mít veselejší život než „devět let natvrdo“.

A co si o českých školách a o svobodném školství myslíte Vy?

Patulka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete