Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou

Název knihy: Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou
Autorka: Petra Nachtmanová
Nakladatelství: Taťána Kubátová - Petunky
Datum vydání: květen 2016
Formát: 135x205 mm
Počet stran: 176
Vázaná vazba
Cena: 198 Kč

Humorný román je o hledání životních lásek, o přírodních nástrahách a mužských (ne)dokonalostech.

Simona nedávno opustila přítele, protože dál nehodlala trávit čas v nebezpečně vyzdobené ložnici. Jelena se už několik let věnuje raději své úspěšné cukrárně a vyrábění dortů než zkoumání opačného pohlaví. Poslední zkušenost ji totiž málem stála život, když se miláčkovi snažila splnit náročné tužby.

Zanedlouho se Simona znovu zamiluje. Její láska vyprovokuje Jelenu k činům – také se chce zamilovat. A ne jen tak do někoho! Hodlá však svého budoucího muže pořádně prozkoumat dřív, než jí přichystá nějaké nemilé odhalení.

Kvůli tomu je ochotna prolézat hluboké lesy, křoviska, šlapat desítky kilometrů po svých, přespávat pod převisy a vybírat ideála mezi nefalšovanými vyznavači ohňů. A Simona nesmí u ničeho chybět!

Ukázka z knihy

Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou:

Vítězně na něho několikrát ukázala prstem. Potom se postavila a protáhla se. Jak tak otáčela trupem na obě strany, rozzářila se štěstím.
„Už jde.“
„Kdo?“ ptali se kluci, protože seděli zády k místu, odkud vycházelo psí stvoření.
„Pejsek.“
„Aha.“
Nejevili zájem. Na rozdíl od Jeleny. Ta si Rumbana zamilovala od prvního pohledu. Šel úplně sám. Měl vyplazený jazyk a namířil rovnou k misce s vodou. Jeleně jiskřily oči. Rumban byl obyčejný kříženec něčeho většího a hodně chlupatého. Připomínal ovci zkříženou s bernardýnem a ještě s vlčákem. Jelenina nová láska neznala meze. Sotva dopil a od pusy mu padaly sliny smíchané s vodou, přišla k němu blíž a začala mu dávat najevo své city. Nešetřila doteky a nejmilejšími slůvky ze slušného lidského slovníku.
Sysel už přicházel. Udýchaný. Unavený. Také s vyplazeným jazykem.
„Nemazli se s tím psem, smrdí,“ přikázal Jeleně a výstražně pohrozil prstem. Nevnímala ho. Stál vedle ní, nabíral nový dech do plic a nadával, jak někdo může mít takovou smůlu na psí darebáky.
„Musíš víc zakřičet. Neslyší tě!“ povzbudila jsem Syslův zájem o získání Jeleniny pozornosti. Především se staral o psa. Asi nechtěl, aby mu uplácávala rozčepýřenou srst svým hlazením po hlavě a drbáním za ušima. Sysel si nechal poradit. Zvýšil hlas.
„Nedotýkej se toho psa. Smrdí!“
Tentokrát zareagovala hbitě. Vzhlédla vzhůru. Nevraživě si ho obhlídla. Nenávist jí čišela ze všech tělních buněk. Nesnášela všechny člověčí tváře, zvláště ty rozkazovačné mužské.
„Ty smrdíš!“ vykřikla bleskově.
„Neblázni. Jde o pravdivý varování.“
„Hele, zkontroluj si svoje tělní prostory a otvory, jestli z tebe náhodou nevychází hnusný pach. Anebo je pravda jinde, co? Páníček si pořídí psa, ochraňuje si ho jako svátost a nesmí se mu uhladit ani chlup. A sáhnutí se rovná neodpustitelnému hříchu. Ne, nenechám se terorizovat!“
„Hele, mně je to vlastně úplně fuk. Varoval jsem tě.“
Sysel vzdal dohadování s tvrdohlavou ženskou. Sáhl do žracáku a lil do sebe vodu. Jelena využila poslední příležitosti. A schválně se víc tulila k chundeláčovi. Poplácávala ho po kožichu, uhlazovala hustou srst. Pes nadšením vyplázl jazyk a oči mu zářily hodně šťastně. Ocenila jeho projevy radosti. Svou lásku ke zvířeti dávala patřičně najevo. Pevně ho objala a chtěla mu dát pusu. Jenže ještě předtím, než se stalo, se její nos ocitl příliš blízko srsti na hřbetu.
Nasála opravdu velkou dávku. Nos se jí zkřivil a do očí se vlily slzy, o jakou šlo sílu. Jelena se hbitě odtáhla. Stoupla si a udělala několik kroků zpět.
„Fuj, ten pes fakt děsně páchne.“
„Říkal jsem ti, aby ses s ním nemazlila.“
„To ho neumíš vykoupat? Chudák!!!“
„Nadržuješ psovi. Chápu, vypadá mnohem líp než já. Jen pro tvou informaci – ten chudáček Rumban se koupe mnohem častěji než já. Dokonce si užívá hodně drahých šamponů. Má doma polici plnou speciálních psích šampónů různých vůní. Dopadl jsem tak bídně, že si musím šampony půjčovat od psa, protože na moje mi už jaksi nezbývají prachy. Problém je úplně jinde. Stačí ho vzít ven a okamžitě se v něčem pořádně vyválí. Nikdy nevybere nic voňavýho. Takže, kdo je tady chudák? Zruinujou mě nákupy šamponů!“
„Se nezblázni… Pejsek není chlap, nemá tak velký mozek. No, vlastně chlapi jsou stále ve vývinu. Možná ho má tvůj pes momentálně o dost objemnější.“
„Hele, nech si ty řeči. Nemůžu za to, že tě zklamal tvůj poslední šamstr.“
„Nebyl sám! Bylo jich hned několik v pořadí, takže už mám nasbírané dokonalé důkazy.“
Sysel se s ní přestal bavit. Raději přikázal psovi, aby si lehl pod strom na druhé straně, dokud se neotočí vítr. Jelena zamumlala něco ve smyslu, že pes stejně furt smrdí, i když odpočívá daleko. Ale pak si uvědomila, že nemusí jít o vzdálený zdroj. Sama se stala hlavní šiřitelkou nelibé vůně. Její pobledlý obličej prošel proměnou po vzoru vyzrálého třešňového království.
Pomalu a „nenápadně“ se přesunula o kus dál od ostatních. Očichala si dlaně. Nasávala i vůni dosud milovaného (a od psí příhody nenáviděného) stylového trička se stromem života. Zase byla odzbrojena. Vdechla přemrštěnou dávku. Začala pokašlávat. S odporem od sebe odtáhla ruce. Výraz v obličeji znamenal jediné – chtěla ty odpudivé paže rychle odseknout od těla! Nevěděla, co udělá s tričkem, protože přetáhnutí přes hlavu znamenalo smrt udušením.
„Kde je tady něco na mytí?“ zeptala se zkušených trempů.
„Myslíš studánku stříbrnou s vodou křišťálovou?“
„Jo.“
„Asi tak dva kilometry odtud.“
„Hmm. Jsem v pytli.“
Neodvážila se chodit sama po lese. A ani se mnou. Bloudící syndrom se uměl rychle přenášet. Určitě bychom společně našly dříve moře než lesní studánku či nevyschlý potůček. Rozhodně se nebála cesty lesem. Její ruce teď musely zastavit i drsnýho chlapáka a zabijáka. Stačilo je předsunout před obličej útočníka a měla nejfantastičtější uspávadlo. V případě srážky se sexuálním maniakem si ho klidně mohla láskyplně přitisknout na hruď. Kam jinam, než na místo, kde se před chvílí přicucla k psímu kožichu. Musel omdlít i ten nejodvážnější a nejzhýralejší. Nebylo by nutné se jinak bránit a ani škemrat. Po podobném zážitku odcházejí všechny sexuchtivé touhy na hodně dlouho. Možná až do smrti.
Později se mi přiznala, že na moment uvažovala o pomoci lidstvu ochranou před všemi pochybnými úchyláky. Pomoc mínila cestou přirozeného odporu ke smradu. Jenže to by musela vydržet žít sama se sebou, anebo aspoň se zapůjčeným a věčně smrdícím psem.
„Simčo, čichni si k mým rukám a pak mi řekni, co s tím.“
„Ne, to po mně nechtěj.“
„Nestyď se. Neboj, nebudu na tebe šmatat.“
„Nebojím se a ani nestydím. Jen se mi nechce ti zvracet do rukou.“

Knihu Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou od Petry Nachtmanové koupíte v knihkupectvích, knižních e-shopech a na internetových stránkách distributora Pavel DOBROVSKÝ - BETA s.r.o.