Svůdník

Byly to dva roky od doby, kdy ode mne odešel Tomáš. Tomáš, muž, s kterým jsem žila dvacet let. Naše společné děti byly už dospělé, a tak ho doma dle jeho slov nic nedrželo. Odešel za mladší milenkou. Vztah po letech ztratil na atraktivitě, kterou mu nyní nabídla jiná.

Rok jsem byla sama a tajně doufala, že jednou střetnu někoho, s kým mi bude dobře a snad si začneme být i blízcí. Chyběla mi láska, blízkost někoho, s kým bych si měla co říct. Snad ještě nejsem tak stará, abych zůstala na tomto světě sama? Stejně jako má máma, která po úmrtí otce byla tehdy v mém věku, sotva čtyřicetiletá, zůstala sama na dvě děti, na běžné starosti i radosti života. Co jsme se do ní se sestrou namluvily, že se ošidila o část života.

Jednoho dne jsem potkala Marcela. Bylo to cestou z práce, kdy mé auto vypovědělo poslušnost, a já byla nucena cestovat autobusem. Přisedl si ke mně, docela sympatický, a pokukoval po mně už od začátku. Nakonec jsme prohodili pár slov a vyměnili si na sebe kontakty.

O víkendu mě pozval na kávu. Seděli jsme proti sobě v malé kavárně. Cítila jsem ve svém těle jemné vibrace, které jsem snad za celý život necítila. Ten chlap mě přitahoval a vzrušoval. Ano, Marcel byl můj typ, muž, který jakoby ke mně přišel z vlastních snů. Žil v domě v nedaleké vesnici. Na dotaz, zda je sám, jen přikývl.

Následující víkend jsme naplánovali výlet k místním vodopádům. Dokonce jsme si zarezervovali i nocleh v penzionu. Jako slušná ženská jsem si zamluvila jednolůžkový pokoj a Marcel s tím souhlasil.

Zažili jsme krásný víkend, kdy jsme si zašli do okolí, navštívili místní lázně a užili si bazén, saunu i vířivku. Večer jsme si u vínka byli mnohem blíž, než na začátku. Proběhlo ale jen několik více či méně důvěrných polibků. Přesto jsem věděla, že v tom lítám. Potkala jsem svého pana dokonalého, kterého jsem se nemínila vzdát. Stejně to nejspíš viděl i Marcel, protože mě na další víkend pozval k sobě domů.

Na ten víkend jsem se pečlivě připravila. Sbalila jsem si lehkou sexy košilku, která víc odkrývala, než zakrývala a svůdné spodní prádlo, k tomu pár propriet a s malým zavazadlem jsem čekala na smluveném místě na chvíli, kdy pro mě Marcel přijede.

Dům byl prostorný, pečlivě uklizený a udržovaný. Kolem domu byla malá zahrádka. V obývacím pokoji na mě čekalo romantické překvapení. Marcel vyzdobil malý stolek svíčkami, doplnil kyticí růží pro mě a po mém příchodu přinesl dobře vychlazenou lahev sektu, misku jahod a mísu reprezentativních chlebíčků. Pak jsme se věnovali jeden druhému. Jemné laskání přešlo v naléhavější chtíč a já se ubrala do koupelny. Musela jsem se připravit.

Stála jsem před zrcadlem a hodnotila situaci. Už nejsem nejmladší, mám dvě dospělé dcery, když se ale přičísnu a pořádně si odpočinu, zmizí ošklivé kruhy pod očima a můj úsměv a zelené kočičí oči zaujmou. Nejsem ještě k zahození.

Z myšlenek mě vytrhl náhlý hluk za dveřmi. Slyšela jsem fistuli cizí ženy. Když jsem je pomalu otevřela, dovnitř vletěla ona dáma a vrhla se na mě.

„Co tady dělá? Ty k…….u!“ rozlehlo se domem. Cizí ženská mě uhodila a pak se vrhla na Marcela.

Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, kdo asi je a co tu dělá. Můj Marcel nebyl tak nevinný. Zjevně má ženu, partnerku, milenku nebo nevím, co ještě. Ta tu teď stála a dělala si nárok na svého mužského jedince.

„Co jsi udělal s mými věcmi?“ ptala se ta žena a prohledávala dům. Marcel přistoupil ke skříňce pod umyvadlem. Po jejím otevření na zem vypadla dámská kosmetika, několik parfémů a kartáč na vlasy. Ta ženská v domě bydlela! Jak jsem se později dozvěděla, byla to Marcelova manželka. Jeho právoplatná žena! Před necelým měsícem odcestovala na měsíc do lázní a Marcel popadl příležitost za pačesy, seznámil se s naivní ženskou, jakou jsem byla já, a začal ji uhánět. Když všímaví sousedé nenápadně upozornili Marcelovu ženu na chování jejího muže, požádala o propustku z lázní a přijela domů o týden dřív. Takto nás pak načapala.

„Vždyť se nic tak vážného nestalo,“ argumentoval později Marcel, který si mě následující den vyhledal.

„Nic? A že si zahráváš s mými city? A že se taky mohlo stát?“

„Však jsme dospělí, a já tě mám vlastně rád.“

„Stejně tak, jako svou ženu, že?“

Marcel nevěděl, co říct. Místo slov mě chtěl pohladit. Když jsem ho odstrčila, jemně se usmál.

„Však se můžeme občas navštěvovat. Má žena jezdí do lázní pravidelně. Třeba příště nás už nenačapá,“ řekl nakonec.

A tak jsem toho lázeňského svůdníka poslala rychle od mých dveří dál…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10