Vždy začátkem nového roku si vyčlením hodinku - dvě na "úřadování". Dám do pořádku všechna důležitá "lejstra", jako jsou různé úhrady, faktury, potvrzenky, předpisy měsíčních plateb, smlouvy, výpisy z účtu a podobně. Když jsem jednou o této mé činnosti povídala v práci, kolegyně se mi skoro vysmály, že je to zbytečná práce, prý kdo by potřeboval staré doklady. Ale já jsem to viděla doma a dělám to už léta, vlastně od té doby, co mám vlastní domácnost.

Doteď jsem ty papíry skladovala opravdu zbytečně, nikdy jsem je nepotřebovala, a tak jsem měla občas nutkání všechno spálit, ale nějaký šestý smysl mě od toho vždy odradil. NAŠTĚSTÍ. Asi v polovině října loňského roku jsem se vrátila z chaty a ve schránce mě čekala obálka od správce naší bytovky. Myslela jsem, že už opět změnili banku, kam máme posílat úhrady, nebo nám změnili výšku zálohovaných plateb, nebo něco podobného. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem obálku otevřela a začala číst: "Vážený uživateli bytu ........, .....(správcovská společnost) z účetních dokladů zjistila, že ke dni 30.9.2012 dlužíte úhrady za plnění poskytované s užíváním bytu do fondu oprav sumu v celkové výši xx,xx EUR. Na základě uvedeného Vás vyzýváme, abyste BEZODKLADNĚ, nejpozději ve lhůtě do pěti dnů od obdržení této výzvy uhradili dlužnou částku na číslo účtu xxxxxxxxx. Úroky z prodlení vám budou dopočítány ke dni úhrady dlužné sumy. V případě, že pohledávku ve stanovené lhůtě neuhradíte, tuto upomínku považujte za poslední pokus o smír před podáním návrhu na vymáhání dlužné částky soudní cestou, resp. před podáním návrhu na výkon záložného práva dražební společností ve smyslu zákona č.527/2002 Z.z. o dobrovolných dražbách v platném znění, razítko, podpis".      

Podotýkám, že předpis nám nařizuje vykonávat úhrady do 5. dne běžného měsíce, ale já jsem zadala příkaz bance, aby nám odepisovala úhrady do třetího dne v měsíci. Kromě toho máme platit částku xx eur a xx centů, no a já platím částku zaokrouhlenou směrem nahoru na celá eura. A navíc v dopise nebylo uvedené, ve kterém měsíci jsem "nezaplatila" a doteď jsem žádnou jinou upomínku nedostala, takže žádný první, druhý ... pokus o smír se nekonal. Tak jak poslední? Po rozdýchání prvního šoku jsem si uvědomila, že nadávání na úředníky mi nepomůže. Vybrala jsem teda všechna lejstra a na papír začala vypisovat přesná data, částky a čísla účtů, na které šly úhrady. K tomu jsem přiložila všechny předpisy, výpisy z účtu s barevně (zvýrazňovačem) označenými platbami a s plnou taškou (vždyť za šest roků, co bydlíme v tomto bytě, se toho nasbíralo dost) jsem se hned na druhý den ráno odebrala do správcovské společnosti. Před odchodem z domu mě manžel napomínal, abych byla slušná a neudělala  tam moc velký "rambajz", ale já už jsem v noci "vychladla" a byla jsem odhodlaná vystupovat slušně, jak se na dámu v mých letech patří.
Úředníci naší správcovské společnosti už neúřadují v zavřených kancelářích, ale všichni pěkně spolu v otevřené hale za pultem, rozdělení jen nízkými skříňkami. Po vstupu do haly se mě ujala paní recepční, která mě nasměřovala k příslušnému oddělení, kde seděly dvě dámy. Slušně jsem pozdravila a pověděla, že bych ráda hovořila s paní ...... .
Jedna z žen vstala a s úsměvem na tváři se zeptala, jak mi může pomoci. Vytáhla jsem teda dopis a požádala ji, aby mi pověděla, za které období mám nedoplatek. Paní mě požádala o chvíli strpení a vrátila se ke svému stolu s počítačem. Chvíli v něm něco hledala, potom začala kroutit hlavou a nakonec se nahnula ke kolegyni a něco jí šeptala. Zachytila jsem jen slova "jako hodinky", "zaplacené", "nevím", "chyba". Po chvíli se paní vrátila ke mně a povídala, že podle počítače mám všechno v pořádku, platby ode mě chodí přesně jako hodinky, ale když mě systém vygeneroval, zřejmě jsem přece jen někdy něco nezaplatila, ale neumí zjistit, kdy to bylo. V tom momentě přišly na řadu moje lejstra. Když je viděla, skoro spadla na zadek a že prý nemá čas kontrolovat tolik papírů. Tak jsem jí podala jen ten můj výpis, aby ho šla odsouhlasit s počítačem, vždyť to nemůže trvat celou věčnost. Šla. Po chvíli se už nad počítačem skláněly dvě hlavy, o dalších pár minut asi pět nebo šest, protože i ostatní kolegyně byly zvědavé, co se děje. Tentokrát jsem z jejich šuškání nezachytila nic. Přešla asi půlhodina, když paní přišla k pultíku s tím, že mám vše v pořádku a že si neumí vysvětlit, jak je možné, že mě systém vygeneroval jako neplatiče a mám dopis považovat za bezpředmětný a zahodit ho. Vždyť nakonec se tak nic hrozného nestalo.

Já myslím, že stalo!!! Umím si totiž představit svoji maminku (a vím, že takových lidí by bylo víc), jak by po obdržení takového dopisu honem letěla na poštu dluh zaplatit, jen aby, nedej Bože, neměla se soudy a exekutorem nějaké oplétačky. A kdo ví, jestli by jí systém po zjištění omylu penízky vrátil (jestli by vůbec přišel na to, že je vymáhal neprávem). No můžu vám říci, že jsem skoro zapomněla na svoje odhodlání být dáma, ale nakonec jsem jí řekla jen to, že přece do systému NĚKDO musí údaje vkládat, anebo mu musí zadat příkaz, aby každého pátého (desátého, padesátého....) uživatele bytu vygeneroval, a že má štěstí, že systém nebude mít po prémiích, když si na něj půjdu stěžovat. A také jsem ji požádala, aby mi dala potvrzení, že nic nedlužím, které si připnu k dopisu, který rozhodně nezahodím pro případ, že by mě systém chtěl postoupit exekutorovi. K mému velkému překvapení mi paní řekla, že oni žádné potvrzení nevydávají, prý mám všechno v pořádku, tak co prý ještě chci.

Sedla jsem si na lavičku a čekala. Když viděla, že se nechystám odejít, ptala se, co ještě potřebuji. Řekla jsem, že nic, ale že se odtud nepohnu dřív, než budu mít v ruce doklad, či potvrzení o tom, že nic nedlužím. Vždyť jsem v důchodu, tak mám času dost. Ještě štěstí, že ta ženská má kolegyni, která jí poradila, aby mi z počítače vytiskla můj účet, na kterém jasně stojí, že mám přeplatek xx eur a xx centů a dala na něj razítko a podpis. Jinak bych možná ještě pořád seděla v hale naší správcovské společnosti. Teď mám všechny doklady pěkně založené a ani mě nenapadne něco pálit nebo likvidovat, protože SYSTÉM nikdy nespí!!!