Tady maloval Chitussi

Jezdím už léta do malé vesničky u Ronova nad Doubravou. Před nedávnem mi padl do oka článek o malíři Antonínovi Chitussim – rodákovi tohoto malého městečka. Můj oblíbenec – jezdím kolem rodného domu a nevím to… hodlám to napravit.

Hledám na netu a zjišťuji, že Ronov má toho hodně k poznávání.

Chitussi – už jenom to cizokrajně znějící jméno má také své vysvětlení – jeho děd přišel ze severoitalského města Ferrary a usadil se v Ronově. Otec Antonína byl starostou Ronova a snad jeho první malbou byl titulní list do kroniky Ronova, který namaloval malý Antonín. Jeho studia malby ho vedly  Mnichova, Vídně a Paříže. Nicméně jeho silný citový vztah se objevil v malbách kolem Ronova a řeky Doubravy.

Tak, kde začít z poznáváním kraje, kde tento můj oblíbenec maloval? Procházkou Chitussiho údolí, které nás vede podél řeky Doubravy. Vyrážíme jedno dopoledne – čtyři lidičky a dvě fenky.

Z Mladotic po zelené značce jdeme hned kolem řeky. Otevírá se nám romantické údolí s balvanitým řečištěm a skalkami.

Tady se se koná každoroční akce Odemykání Doubravy, informuje mě Míra. Co je to za akci? Je to sjezd vodáků z Pařížova až do Ronova. Koukám na balvanité dno Doubravy, tak tady bych do lodi nesedla. Ále prosím Tě, to je Doubrava plná vody – upouští se Pařížovská přehrada. Nevěřím – ty balvany jsou opravdu obrovské.  My jsme to jeli a dobrý, říká Míra… Letos se již konal 23. ročník – úctyhodná tradice.

Přicházíme k technické památce – náhon k mlýnu vytesaný ve skále. Od splavu, ke kterému přecházíme po uzounké lávce – bojím, bojím… je jen pár kroků ke skále, kde se náhon ztrácí.

Stojíme na břehu a špekulujeme – dala by se ta průrva proplavat, či ne – my to radši nezkoušíme, ale naši pejsci mají chuť se vrhnout do vody a ukázat nám to, že to opravdu jde.  Nakonec zasahuje páníček. Průrva ve skále prý měří asi 40 metrů. Vypráví se tady, že průrvu vysekávali dva odsouzenci na smrt a když byli hotovi, byli omilostněni.

Jdeme ještě dál, ale u Ronova jsou nějací dělníci a je tam rachot – tak tam ne... Pomalu se vracíme a radši si chvíli sedneme u náhonu a koukáme, zda neuvidíme nějakého ledňáčka, který se tu prý vyskytuje. Nic – jen pár divokých kachen, ale i ty jsou pro mě městského člověka vzácností.

Byla to krásná vycházka – příště zase najdu něco jiného.

Antonínovi Chitussimu dojdu zapálit svíčku na Vyšehradský hřbitov a řeknu mu, že údolí Doubravy je stejně krásné jako za jeho časů…..

Až pojedeme příště do tohoto kraje, naplánujeme zase nějaký výlet.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10