A díky novým moderním technologiím máme možnost získat lepší a přesnější pohled na osm století, během kterých se město vyvíjelo. Konečně můžeme zjistit, jak se Pompeje, pýcha svých stavitelů, rozšiřovaly – od samotných počátků na konci sedmého století před naším letopočtem až do svých posledních okamžiků před osudovým výbuchem sopky Vesuv v roce 79.

Fascinující historie zničeného města Pompeje na Prima ZOOM:

Pompeje byly starověké město v oblasti metropolitního města Neapole. Staly se jedním ze starořímských měst v Neapolském zálivu v císařské provincii Italia (dnešní region Kampánie), které bylo roku 79 našeho letopočtu zničeno erupcí sopky Vesuv. V roce 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Nedaleko trosek starověkých Pompejí se nachází současné město Pompei. Spolu s Pompejemi byla rovněž zničena města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale. Jejich znovuobjevení způsobilo Evropě kulturní šok. Všudypřítomnost erotického umění doslova převrátila dosavadní pohled na antickou kulturu.

Silná vrstva vulkanického popela, pemzy a pyroklastického sedimentu, která města zasypala, dokonale zakonzervovala budovy a předměty a umožnila tak archeologům poznat vzhled starořímského města střední velikosti a život jeho obyvatel. Právě všudypřítomná erotika vedla tehdejší historiky k naivním pokusům prohlásit obě města, či alespoň domy, ve kterých se erotika nacházela (což byly téměř všechny), za nevěstince. V této souvislosti se také objevily zkazky o „Božím trestu“ seslaném na Pompeje. Podle soudobého poznání se však Pompeje nijak neodlišovaly od jiných antických měst.

Dne 5. února 62 zničilo prudké zemětřesení přibližně 60 % města. Město bylo v krátkém čase znovu vystavěno, pravděpodobně ještě zdobněji a bohatěji než předtím, některé veřejné i soukromé stavby však byly opraveny jen zčásti, případně nebyly opraveny vůbec. Při zemětřesení bylo například těžce poškozeno Fórum, na němž se ovšem Capitolinum a Basilica do zničení města v roce 79 n. l. nedočkaly opravy, Capitolinum dokonce sloužilo jako kamenická dílna.

Zemětřesení způsobilo sociální nepokoje (město zůstalo předtím nedotčené mocenskými boji, které předcházely Augustově vládě), Vespasian byl nucen poslat do města jednoho ze svých úředníků, Suedia Clementa, aby obnovil pořádek. Obyvatelé Pompejí žili v přesvědčení, že Vesuv je už vyhaslý, a znepokojivým signálům nevěnovali pozornost, pravděpodobně je ani nedávali do souvislosti s přilehlou horou. V oblasti nejsou drobná zemětřesení ničím neobvyklým a obyvatelé jsou na ně zvyklí, tudíž je nijak neznepokojovaly, a to ani výrony plynů z Vesuvu či silné zemětřesení z roku 62 n. l. Pár týdnů před katastrofou vyschly všechny studny ve městě.

24. srpna, asi okolo jedné hodiny odpoledne, započala silná erupce a vznikl mohutný sloupec popela, vynášený do výšky více než 30 km. V této výšce se výstup vyvrženého materiálu zastavil a začal se šířit horizontálně. Kvůli větrům, které ten den vanuly ze severozápadu, byl hustý sopečný oblak unášen přes Pompeje a dále na jihovýchod. Oblast pod ním se uprostřed dne ponořila do úplné tmy, neboť skrz oblak nemohl proniknout žádný sluneční svit. Římské město tak začal zasypávat sopečný spad rychlostí asi 15 cm/hod.

Největší kusy bílé pemzy měly rozměr 3 cm. Sousední Herculaneum nebylo kvůli své poloze spadem postiženo, díky čemuž bylo během prvních 11 hodin ušetřeno vážných účinků erupce. Od páté hodiny odpolední se v Pompejích zřítily první střechy. V noci tam dosahovala tloušťka tefry už 2,8 m. Kolem půlnoci nastala druhá etapa erupce, o čemž svědčí vyvrhování šedé pemzy místo bílé. Do té doby stabilní erupční sloupec se pod svou vlastní vahou celkem 6x zhroutil a rozlil se po svazích do okolí v podobě extrémně nebezpečných pyroklastických proudů. Tato lavině podobná žhavá (100–1 000 °C) směs hornin, popela a plynů, pohybující se rychlostí několika set km/h, spálí a zničí vše, co pohltí.