Slavkovský les, chráněná krajinná oblast ležící v pomyslném lázeňském trojúhelníku, je právem označován jako ostrov zeleně. Návštěvníci míří především do západočeských lázní, Chebu, Lokte či Bečova nad Teplou, a tak v rozsáhlých lesních komplexech a rašeliništích nalezneme skutečnou oázu klidu.
Slavkovský les je z mnoha hledisek zajímavým a pestrým územím. Jednak jsou to četné přírodní vývěry minerálních vod, pozůstatky vulkanické činnosti, bohatá fauna a flora, ale také řada tajemných a romantických míst, zaniklých obcí a pozůstatků po důlní činnosti.
Právě zaniklým obcím a technickým památkám se budeme věnovat při našem toulání touto půvabnou krajinou.
Prvním svědkem hornické činnosti, za kterým vyrážíme, je důl Jeroným v Podstrání u Rovné, jihozápadně od Horního Slavkova. Některé zdroje (např. Muzeum Sokolov) uvádějí adresu Čistá u Rovné, což je trochu zavádějící, neboť Čistou už tu dnes nenajdeme.
Město Čistá (Lauterbach - Stadt) stávalo v místech, kde je dnes křižovatka silnic z Krásna do Pramenů a Sokolova. Když tudy projíždíte nebo procházíte, vůbec by vás nenapadlo, že relativně nedávno zde stálo nádherné městečko pulzující životem. První osadníci sem přicházeli ve 12. - 13. století. Vzhledem k dobývání stříbra a cínu v okolí oblast rychle bohatla a Čistá byla záhy povýšena mezi privilegovaná královská horní města.
Život zde ale jednoduchý nebyl. Drsné a chladné prostředí nepřálo zemědělství, lidé se věnovali zpracování cínu, plátenictví, výrobě drobných předmětů denní potřeby. Město mělo vlastní pivovar, sladovnu, nálevnu kořalky, jatka, lázně, několik mlýnů a pil na dřevo. Na dobových pohlednicích a fotografiích vidíme kostel, desítky domů, budovu školy... při současném pohledu do krajiny stromy, keře, trávu a kopřivy. Jediným svědkem zašlých časů je řada kaštanů podél silnice, v místě bývalé hlavní třídy.
Vzhledem ke skladbě obyvatelstva došlo po II. světové válce k jeho vystěhování a Čistá byla zařazena do vojenského újezdu Prameny. Armáda a dělostřelectvo zde trénovali ostrou střelbu a co zbylo, srovnaly v roce 1954 buldozery.
Další střípek smutné historie nalezneme v lese 2 kilometry od bývalé Čisté. Dvanáct prostých žulových kvádrů symbolizuje smrt dvanácti židovských žen, které zde, jako jedny z mnoha dalších, nepřežily mrazivou noc při pochodu smrti v posledním měsíci druhé světové války.
Pokračujeme 1 km od křižovatky silnic v místě bývalé Čisté ve směru na Sokolov a jsme u cínového dolu Jeroným. Již zmiňovaní osadníci na přelomu 12.a 13. století se věnovali metodě rýžování v údolích zdejších potoků, pod zem sestoupili zhruba v druhé polovině 15. století.
Před nedávnem jsme navštívili uranový důl Svornost v Jáchymově viz článek Dole v dole aneb půl kilometru pod zemí a tak můžeme srovnávat.
Rozdíly jsou výrazné. Středověký důl byl opuštěn v polovině 17. století a tudíž se zachoval v původní podobě. Odhaduje se, že zde bylo vytěženo asi 500 - 700 tun cínu. Sestupujeme pod zem jen pár desítek metrů hluboko, na stěnách a stropech jsou patrné stopy od sazí a rýhy po nástrojích tehdejších havířů. Ve štolách je chladno a mokro. Ručně ražené chodby a komory jsou členité, blátíčko klouže a místy jsme rádi za pomocný řetěz jako zábradlí. Je jasné, že zcela čistí nevylezeme.
Každé důlní dílo je trochu jiné, určitě nelitujeme, že jsme sem zavítali.
S ohledem na omezené prostory je maximální počet osob ve skupině 10 a nedoporučuje se klaustrofobikům. Je nutné mít pevnou obuv a vhodný oděv. Děti do 5 let a pejsci nemají vstup povolen.
U vchodu do dolu je nové parkoviště a pěkné zázemí s pokladnou, WC a výstavkou.
Více informací naleznete na internetu, stačí zadat do Google Důl Jeroným.
A jedna praktická rada na závěr: pokud vám ve štole spadne z hlavy přilba, nejprve si ji nasaďte, a teprve pak se narovnejte :-)
Za dalšími zajímavostmi Slavkovského lesa se vydáme příště.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz