Jihlavské podzemní chodby se rozkládají pod historickým centrem města Jihlavy. Už nalezení jejich vchodu se rovná detektivní práci, musíte projít změtí křivolakých uliček (pokud jdete z nesprávné strany jako my) a nakonec zabočit do správného dvora. Průvodce vezme do podzemí jen skupinu o minimálním počtu tří lidí, takže jestli je vás méně, musíte čekat.

Pokud jste fotograf amatér, který má fotoaparát v ruce jen dvakrát do roka, nezdržujte se s kupováním poukazu na focení. Světelné podmínky v podzemí nejsou vážně nic moc, takže si radši kupte pár pohlednic. Ale na druhou stranu si můžete čekání zkrátit focením vitrínek u vchodu, ve kterých najdete spoustu hornického náčiní. Aby taky ne, když se v Jihlavě od třináctého století těžila stříbrná ruda.

Samotné podzemí (schválně nemluvím o katakombách, protože tak nazývali staří Římané podzemní chodby, kam ukládali své mrtvé) vás hned ze začátku přivítá strmým schodištěm. Je tu pořád vlhko (80-85% vzdušná vlhkost), takže musíte dávat pozor, abyste neuklouzli.

Obyvatelům Jihlavy sloužilo podzemí krom jiného jako skladiště potravin, tak jak tu tedy může být takové vlhko? Pravdou je, že až donedávna tomu tak nebylo. Ale v roce 1961 se na Husově ulici propadl do podzemí dům a na základě této nešťastné události přistoupilo město k tzv. sanaci podzemí, takže 98% podzemí tvoří dnes beton. Když k tomu připočteme zasypané odvětrávací šachty, ze kterých měli (stejně jako z celého podzemí) pozdější Jihlavané strach, dostaneme se k dnešnímu vysokému procentu vzdušné vlhkosti.

Jihlavské podzemí se dělí na tři patra: 1. patro je hluboké 1 - 4 m, 2. patro zasahuje do hloubky 4 - 7 m a patro 3. bylo raženo v hloubce 7 - 12 m. Stěny chodeb tvoří žula a rula a celoroční teplota se pohybuje okolo 8-10°C. Právě v prvním patře je k vidění jedna z chodeb v původním stavu; je úzká a je do ní zakázán vstup.

Několik dalších chodeb a z podzemního příšeří se postupně vynoří staré dřevěné potrubí na vodu, hliněné nádoby na ukládání potravin a nakonec základní kameny kostela sv. Ignáce. Tady se můžete podívat na dochovanou odvětrávací šachtu; vcelku nejde pochopit, co lidem na těchhle úzkých komínech vadilo.

A na závěr prohlídky zbývá zdolat opravdu strmé a zubaté schodiště (opět původní) a hurá do nejslavnější části Jihlavského podzemí Svítící chodby. Svítící chodba je vlastně jediná pojmenovaná chodba podzemí. Průvodce zhasíná světla, a jak si oči přivykají na náhlou změnu, ukazuje se, že chodba skutečně svítí. V některých místech skoro nic nevidíte, ale jiné pableskují jako vzdálená polární záře. Neví se, proč zdejší chodba svítí. Nebyly tu nalezeny ani svítící řasy a bakterie, ani fosfor a dokonce ani nejvíce propagovaná německá svítící barva Leuchtgelb, kterou měla být údajně chodba natřena, protože se nacházela v blízkosti německých kasáren.

Lampy se opět rozsvěcují a pobízejí k prozkoumání posledního, nejzáhadnějšího místa; výklenku, ze kterého kdysi reportér z TV Nova uviděl a natočil vycházet „ducha“. Je pravda, že senzibilové indikují na tomto místě tok energie. Jestli je pozitivní nebo negativní, na tom se už neshodnou.

Nedá mi to a musím si to zkusit. Přikládám ruku, pomalu. Zavřu oči a zhluboka dýchám. Chvíli se nic neděje. Možná ucítím vycházet teplo nebo dokonce brnění. Pořád nic. Pak najednou je to jako vlna. Brní mě prsty a celá dlaň. To by mohlo stačit, říkám si a odstupuji, ale ruka mě brní ještě celou cestu nahoru. Manžel necítil nic.

A tak se s návštěvníky také Jihlavské podzemí loučí. Nechává v nich nádech něčeho mimořádného, tajemného, pro někoho snad i mystického a lákajícího k příští návštěvě. Doufám.

Notburga
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout