Tak jsem tady zase

a tentokrát „jubilejně“.  Věřte, nevěřte, za zhruba dva a čtvrt roku se mi podařilo na stránky Chytré Ženy, laskavostí našich adminek, umístit již celou kopu, tedy šedesátku článků. Zda zdařilých, či nikoliv, ponechám na mínění PT čtenářstva. Protože obsah většiny mých, jak jsem uvedl již dříve „vzpomínek starého zbrojnoše“ se týká  událostí a období dosti dlouhého života, ponechávám vytištěné kopie ve složce pro potomstvo, ať s tím vnoučata a pravnoučata naloží dle libosti. Stručně řečeno, dnes se pokusím „zalepit“ některé mezery, ať to mají pokud možno kompletní.     

Jistě jste zaznamenali, - y, jak se v posledních několika letech doslova roztrhl pytel se snahou zjistit, jak jsme na tom s předky a historii rodu. Osobnostem dokonce pomáhá, asi dosti nákladně, nejmenovaná televize, mohovitější zájemci si mohou najmout profesionály. Ti  Vám sestaví genealogii dokonce v uměleckém provedení. Případné „nevhodné“ předky si můžete pak vlastnoručně začernit, nebo přelepit. Našinec si musí vystačit sám. Skromné možnosti ovšem vytvoří stejně skromné výsledky.      

Posuďte sami. Začal jsem rodnými a oddacími listy, nejbližších, tedy vlastních rodičů. Není to poprvé, co posloužily. Pamětníci vědí, že v období protektorátu bylo povinností občanstva, prokázat okupantům tzv. „árijský původ“. Stručně řečeno, nemít několik generací zpátky žádné židovské předky. O fatálních následcích této skutečnosti je i dnes dosti povědomosti a patří to ke smutné části naší historie.     

Další shánění dokladů se datuje do doby nedávno minulé, to když šlo o případné „restituce“. Nesháněl jsem, šance nebyla žádná. Nedostal jsem se, ve vyhledávání, příliš daleko, jen k dědovi mého děda. Z maminčiny strany to bylo ještě složitější, byla sirotek, pletli se mi tam i pěstouni. Tak či onak, dostal jsem se v obou případech na období kolem roku 1800. Neobjevil jsem nic světoborného, potvrdil se můj „vidlácký“ původ, nejmajetnější předek byl pouhý půlláník, tedy sedlák, hospodařící tak na devíti hektarech polností. To by prošlo i za minulého režimu, kulaci by měli mít těch hektarů aspoň patnáct.    

 Pak tu bylo několik řemeslníků, kovářů, kolářů a v posledních letech nižších státních zaměstnanců. Tady vzpomenu svého dědu. Nepoznal jsem jej, stejně jako otce maminky, odešli deset let před mým narozením. Takže děda Ferdinand se vypracoval na „průvodce vlaků“, pořídil si s babičkou /jak jsme říkali stařenkou/ 5 kluků a dvě dcery a umřel, když nejmenšímu byly dva roky. Naštěstí nejstarší moje teta měla již třiadvacet a o mladší sourozence se postarala. Z kluků se dali tří ke dráze, nejstarší z nich to dotáh´ na „vrchního provozního oficiála“ a v době protektorátní dokonce na přednostu stanice na trati Ostrava-Kojetín. Jezdil jsem tam na prázdniny a půjčoval jsem si i jeho červenou čepici. Nejmladší tátovi bráchové to měli horší, ročníky 21 a 23  je zahnaly na totální nasazení, naštěstí se ve zdraví vrátili.   

Poněkud jsem odbočil - stařenka přežila dědu o 30 let. Protože jsem usoudil, že má pátrání po předcích jsou poněkud nedokonalá, požádal jsem o pomoc svou nejmladší vnučku, podle posledních sdělení pokročila o nějakou tu desítku let dále. Naráží na, ani ne tak jazykovou, jako písemnou bariéru, doklady zaznamenané švabachem či kurentem /rozdíl je mi poněkud utajen/. Nechám se překvapit, snad to bude aspoň do třicetileté války... Našel jsem jedno nezvyklé příjmení v předcích po mamince, pohledem na statistiku zjišťuji, že pokračovatelů toho jména je jen pětapadesát, uvidíme, co se s tím dá dělat.    

Konečně, stejně všichni pocházíme buď od Adama, což prý, podle Bible je nějakých šest tisíc let, nebo od toho člověka, jehož kostru objevili v Africe a bylo by to, jednomu počítáno, trochu víc, tedy tři miliony let. A to, prosím, někteří vědátoři našli i předky starší patnácti milionů roků. Co je proti tomu doba, ať přeženu, od praotce Čecha a stěhování národů, že áno? A  co vy, také máte vykoumané a vyzkoumané, odkud pochází Váš rod? A co takhle, šlechtický původ by tam nebyl? Dneska už je to dovoleno... Přeji hezký den a načnu-li další šedesátku povídání, dám Vám vědět - Jarda