Také se vám to stalo?

Myslím si o sobě, že jsem takový obyčejný tuctový typ. Ale přesto se mi stává, že si mě lidé pletou se svou známou, nebo sousedkou. Je to zajímavý úkaz přírody, že jsme na někoho podobní. Pamatuji si na program Snad přijde i kouzelník, který uváděla Česká televize, a tam vyhlásili, aby se přihlásili dvojníci Jiřího Korna a Jiřího Lábuse. Už si nepamatuji, jak dopadl konkurz na dvojníka Jiřího Korna, ale na Jiřího Lábuse to byl zástup mužů. Také moje kamarádka se mi zdá podobná na herečku Čvančarovou. Mám dokonce i kamaráda, který je podobný na jednoho zahraničního herce, který se jmenuje Nicolas Cage.

Nejvíc mě pobavilo mé přirovnání k herečce, která ztvárnila spisovatelku ve filmu To je vražda, napsala. Jednou přišel do kanceláře syn mé kolegyně, tenkrát mu bylo asi 17 let. Díval se na mě a pak prudce z něj vypadlo: „Už vím, ty jsi podobná na tu herečku - To je vražda, napsala.“ Nebyla jsem jí doslova podobná, ale musím přiznat, že výrazem očí a hlavně velikostí očí nás něco spojovalo. Když byl herec Svatopluk Skopal mladší a já taky, tak mi má rodina říkala, že je to můj „bratr“. I mně se zdálo, že nějaká podoba tam je. Můj vlastní bratr Karel byl podobný na zpěváka Pavla Nováka.

také se vám to stalo ? Včera jsem byla s mužem v hypermarketu, a když jsme přicházeli k pokladně, zaplatila jsem nákup a odcházeli jsme. Paní prodavačka za mnou vyběhla a volala na mě: „Já jsem vás hned nepoznala. A musím vám říct, že moje dcera včera porodila holčičku Elišku,“ radovala se. „Jé, tak to vám gratuluji a přeji hodně zdraví oběma,“ spontánně jsem odpověděla, ale vůbec jsem nevěděla, o koho jde a kdo to je. Ještě cestou k autu jsme s mužem přemýšleli, ale nikdo nás nenapadl. Není to poprvé, co mě někdo oslovil nebo pozdravil s tím, že se spletli, že mysleli, že jsem ta nebo ta. Také se mi stalo, že jsem vystoupila z trolejbusu a starší paní mě pozdravila a dala se se mnou do povídání, že někdo slavil v baráku až do půlnoci, že byli hlasití. Trpělivě jsem poslouchala, ale musela jsem paní přerušit a říct jí, že nevím, kam bych ji zařadila, jestli si mě neplete. Paní se na mě zadívala a pak se mi omluvila s tím, že jsem hrozně podobná na paní z prvního patra u nich v baráku, že si mě spletla. Obě jsme se tomu zasmály. Už se mi to stalo mockrát, že mě někdo přátelsky pozdravil „Ahoj“, ale pak jsme se shodli, že nejsem ta, za kterou mě považovali.

Je to stejně hodně zajímavé, že se sejdou stejné typy lidí. Kde se bere ta podoba jeden na druhého. Je to hříčka přírody? Rozhlédněte se kolem sebe, nebo vnímejte lidičky, kteří prochází kolem vás. Nepřipomínají vám někoho? Bezmyšlenkovitě nespěchejte. Vnímejte lidi, kteří kolem vás prochází. Vnímejte jejich obličeje, chování. Vnímejte jeden druhého. Nebuďte zahledění jen do sebe. Objevte dvojníky.

Lydie950 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete