Jak smutné. Potom se človíčku honí myšlenky hlavou, jak je vůbec možné toto dovolit. Ano, je pravda, jiná zeměpisná šířka. Ale i víra je jiná, nám toto připadá otřesné, bolestivé, násilnické, ale jim zase naše víra přináší stejné či podobné pocity. Toto ovšem nechci rozebírat. Jsem človíček bezvěrec, jak říkávala babička. Prostě si vždy osvojím jen to, co chci.
Jak tak myšlenky plynou hlavou, slyším venku bouchání, takové duté, prázdné. Co to zase je? Víte, každou chvilku někdo nabourá do auta a ujede či převrátí popelnici, bordel je pak všude. Tož se pomalu kouknu z okénka, abych uviděla, co to bylo. A že bylo. Partička čtyř lidiček, asi 20 - 26 let, víc jim nebylo + 2 pejsánci. Nemotají se, kdepak, ale to, co pak udělají, mne dočista dorazilo. Myslela jsem si, že jdou z kina či od přátel. Vůbec nevypadají na to, co bude následovat. Jak moc se v dnešním světě mohu zmýlit. Jsou normálně běžně oblečení, mám pouliční lampu přímo pod oknem. Proto to vím. Oni šmejdí v popelnici a k mému úžasu cos nacházejí, ale hlavně - jedí to!!! Rovnou tu ohavnou věc dávají do úst!! Když si vzpomenu, že pytel, který právě vysypali, byl plný ee pilin od zvířátek a klidně to vysypou a šup do pusy s potravinou, kterou posléze najdou, no fuj. Vím, že ten pytel byl ee, sama jsem ho tam dala. Tak toto je doopravdy tvrdá dnešní realita. Sleduji skupinku ještě nějakou dobu, vidím je u dalších popelnic a vše se dokola opakuje. Máme tu i kontejner s tříděným odpadem, jistě nemusím psát, která ta nádoba přilákala jejich plnou soustředěnost. Ano, máte pravdu, sklo! I zde nacházejí poklady, lahve od alkoholu s jedinou kapkou, ovšem tu statečně vyklepávají, aby nepřišla vniveč. Jen si můžeme přát, aby nikoho nenakazili po své cestě životem.
Jak vidíte, po tomto úkazu už vůbec nemohu spát. Nové myšlenky dál proudí hlavou, je vůbec možné, aby NAŠE děti toto dělaly? Tu si představím své děti v této pozici a už vím, že probdím celou noc. Copak je možné, aby v roce 2013 toto bylo viděno? Jsem smutná, odpověď na tuto otázku znám. Sama jsem vše viděla. Víte, kdyby to byl bezdomovec či osoba uvyklá návykovým dávkám, pochopím, sic jen mlhavě. Vídám tento úkaz skoro každý den. Dokonce jsem slyšela, že mají své rajóny, dodržují přesný časový řád, kdy jim začíná "pracovní doba", a to je smutná pravda. Až sem lidstvo dospělo. Mám jen jediné přání, ne, moje děti néééééééééééééé.
Kasparek - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz