Tam, kam chodí i rorýs pěšky

Nevím, jak moc znáte rorýsa. Rorýs patří do řádu svišťounů. Tomu se nedivím, kolem domu svištěli velkou rychlostí a vydávali svištivé a pištivé zvuky. Rorýs je vynikající letec, který je téměř stále ve vzduchu, prý dokáže za letu i spát. Nožky má zakrnělé a neumí chodit. Má dlouhá křídla, která jsou ve složeném stavu o několik centimetrů delší než ocas. Vzhledem k jeho malému tělu jsou křídla obrovská. A hlavně rád sídlí v dutinách.

Trošku popíšu náš byt, který byl v pátém patře osmipatrového paneláku. Kdybychom prošli od jedné vnější zdi ke druhé protější skrz stěny v bytě, procházeli bychom postupně kuchyní, bytovým jádrem (záchod a koupelna, 2 místnosti oddělené od sebe i okolí jakýmsi papundeklem), předsíní a pokojem. Takže záchod opravdu nesousedí ani s jednou z vnějších zdí.

Byla jsem sama doma a potřebovala jsem jít na záchod a čekal mě tam nevítaný návštěvník, z kterého jsem byla dost v šoku. Podle názvu asi tušíte, že na zemi seděl rorýs. Nevím, kdo z nás byl vyděšenější, jestli on nebo já. Koukal na mě těma tmavýma korálkovýma očkama a evidentně čekal, co udělám. A já netušila, co dělat. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem vzala kýbl a hadr. Opatrně jsem ho postrčila hadrem do kýblu, přikryla kýbl stejným hadrem. Celou dobu jsem na něj mluvila co nejklidnějším hlasem, ať se nebrání, že mu nic nechci udělat a že mu chci pomoct. Pak jsem ho vyhodila z okna, rorýs začal letět a vesele pískat.

Když jsem se vzpamatovala, popřemýšlela jsem, kudy se dovnitř bytu dostal. Napadla mě jediná věc, že prolezl z venku trubkou ve stropě bytu, která vedla ven od starého už nefunkčního ventilátoru nad kuchyní ven. Nepodařilo se mi dokoukat, jestli je drátěná zábrana u ventilačního otvoru v pořádku. Nechtěla jsem se moc vyklánět z okna a zespoda jsem do té výšky nedokázala kouknout. Všimla jsem si však, že většina mřížek v nižších patrech je od ventilačních otvorů k záchodům a do špajzů je rozpadlá.

Ještě tentýž den jsem to šla nahlásit přes domovní důvěrnici družstevní správě. Popsala jsem, co se stalo a svůj dohad, že rorýs prolezl několik metrů úzkou rourou a že se shora umístěného ventilátoru ve stupačce spadl na zem a do místnosti vlezl otvorem kolem odpadu od záchodu ze zmíněné stupačky. A taky jsem trvala na tom, že by se s tím mělo něco dělat, aby se to neopakovalo.

Reakce důvěrnice mě překvapila: „Tohle se už nemůže stát. Taková věc se stává jednou za 25 let. Ten rorýs neprolezl do bytu tou trubkou, ale propadl ze střechy.“ Panelák v té době stál o něco málo déle než 25 let. Představa, že rorýs propadl skrz osmé, sedmé a šesté patro do pátého, se mi nepozdávala. Formulace „to se stává jednou za 25 let“ mi hned vyvolala v mysli docenta Chocholouška z populárního filmu Jáchyme hoď ho do stroje. Domovní důvěrnici jsem udolala, že to opravdu musí nahlásit na bytové družstvo.

Stejně jako to bylo u docenta Chocholouška, situace se opakovala. Ještě jednou jsem našla rorýsa na záchodě, ale to už jsem věděla, co dělat. A nebyla jsem sama. V oblíbené výšce rorýsů (5. a 6. patro) začali lidi nacházet rorýsy na záchodech a ve špajzech. Můj brácha pomáhal naší sousedce na patře, vyděšené starší paní, stěhovat párek rorýsů ze špajzu.

Následující rok, ještě před hnízdní sezónou, proběhla oprava drátěných mřížek. Nejjednodušší způsob, jak to udělat byl, že ze střechy slaňovali horolezci. Vždy spravili mřížky a spustili se o patro níž. Předpokládám, že jim to dalo dost zabrat. Osmipatrový panelák s pěti vchody opravdu není malý. Od té doby jsem se kochala rorýsy pouze za letu a neměla jsem už příležitost ani jednoho vidět zblízka a jsem tomu ráda.

Dana12345 - čtenářka
ChytráŽena.cz