Břišní tanec je známý po celém Středním východě, ale nejvíce v Egyptě, kde si získal světové uznání díky známým egyptským břišním tanečnicím jako byly Fifi Abdou a Nagwa Fouad. Břišní tanec má kořeny v celé řadě folklórních tanců a je směsicí různých tanečních stylů. Přestože si nikdo není přesně jistý, kde tanec vznikl, protože existuje celá řada teorií.

Mezi nejzajímavější teorie patří například teorie, která jeho původ odvozuje od prastarých náboženských praktik chrámových kněžek, nebo také od oslavy porodních praktik vzniklých za účelem znázornění a usnadnění porodu.

V Egyptě se uplatňují tři hlavní styly břišního tance: beladi, sha'abi a sharqi. Přestože jsou si jednotlivé styly relativně podobné, existují jemné odchylky ve stylu oblékání a ve výstřednosti. Zatímco beladi zůstává nejrozšířenější formou břišního tance, sha'abi je používán v poněkud kabaretnějších představeních a sharqi je nejčastěji praktikován na venkově.

Kostýmy pro břišní tance představují důležitou složku tanečního zážitku. Závoje, šátky na bocích ozdobené mincemi a flitry jsou neoddělitelnou součástí tanečního představení. Kostým se liší podle prostředí a příležitosti, ke které je tanec určen. Může se jednat o tradiční, jasně zbarvenou obroubenou galabeyu nebo o dvoudílný kostým složený z podprsenky a sukně, které více nosí profesionální tanečnice.

Břišní tanec je něčím, co si může užít celá rodina a zaručuje noc plnou zábavy. Pro ty, kteří se jej chtějí naučit se navíc jedná o skvělé kardiovaskulární cvičení a způsob, jak zůstat ve formě.

Sufijský tanec, spíše známý jako tanec dervišů, je prastarým tancem, který byl prováděn sufijskými muslimy všude po světě po téměř sedm staletí. Sufijský islám představuje nejmystičtější z islámských sekt a tanec, který je založen na neustálém otáčení, je formou meditace, která pochází od tureckých Sufijů.

Tanec se podle tradice zakládá na příběhu obchodníka, který musel vytáhnout vlněné vlákno z pytle nad svou hlavou ve svém obchodě. Muž souvislým pohybem namotával vlákno na vřeteno a opakoval slova la illallah illalallah (není Boha kromě Boha). Obchodník nemohl souvislý pohyb zastavit, jinak by se vlna přetrhla nebo zauzlovala, a tak musel být celou dobu maximálně pozorný. Pro Sufijce je pozornost hlavní částí života, a tak příběh obchodníka vždy znovu přehrávají tímto tancem. Sufijci věří, že právě tato pozornost je přivede na vyšší úroveň bytí. Sufijci rovněž věří, že otáčení je symbolické pro pohyb světa, a že nepřetržité otáčení posiluje soustředění a pomáhá jim zbavit se svého ega.

Sufijskými tanečníky jsou obvykle muži. Tanec sestává z otáčení se v několika barevných sukních a současného opakování dikhr (náboženských frází). Sukně se točí okolo těla tanečníka a nad jeho hlavou. Někdy je tanec téměř neuvěřitelný, a to díky rychlosti, kterou se tanečníci otáčí a díky faktu, že nikdy nezvednou nohy ze země.

Egyptský tanec s holemi je tradičním folklórním egyptským tancem. Taneční forma pochází s časů faraónů a napodobuje faraónské šermování holemi, které se provádělo ve starověkém Egyptě při náboženských a sportovních příležitostech. Tanec, známý jako tahtib, napodobuje muže, šermující tyčkami za doprovodu rytmických bubnů. Tanec je tradičně předváděn dvěma muži, ale někdy může být tanečníků i více. Podle tradice muži oblékají galabeyu a omotávají si hlavy šátky. Tanec má zdůraznit jejich mužnost.  Je rovněž doprovázen na celou řadu tradičních egyptských hudebních nástrojů, jako je rabab (podobný houslím), mizmar (roh s vysokým tónem) a na celou řadu perkusních nástrojů. Předstírané útoky a obrany tancujících mužů jsou velmi zábavné.

Zdroj: Egypt Travel

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout