Taneční zákruty a objížďky

Moje maminka byla nadšená tanečnice. Když zaslechla dechovku, už to s ní „šilo“ a klidně si dala polku u vaření polévky. Já jako dítko tančila ve školním souboru. Měly jsme i kroje a vystupovaly na různých akcích. Na základce proběhly taneční hodiny, takže jsem pochytila i základy společenských tanců. Diskotéky za dob mého mládí nebývaly, ale taneční zábavy byly i 2x měsíčně.

Na tu svou docela první jsem šla s maminkou. Bylo mi 16 let. Nové šaty, boty, co tlačily jako „ďas“ a nervozitou slepené „patro“. Co když pro mě nikdo nepřijde?, obávala jsem se. Usrkávala jsem limonádu, mamča dvojku bílého a začali hrát. Ke stolu se prodral kluk, kterého jsem znala z vidění. A od prvního tance až po ten poslední jsem byla v jednom kole. Tu noc jsem toho moc nenaspala, pořád jsem byla myslí v kulturáku, ohlížela šaty ostatních děvčat a tipovala, kdo byl nejlepším tanečníkem...Čas utíkal. Blížily se mé 17.narozeniny a já si „vydyndala“ první zábavu s kamarádkou a bez garde. Dostala jsem příkazem dojít domů před půlnocí a střízlivá.

Dostala jsem 20 Kč na vstupné a limču. Místní krejčová mi spíchla šaty, naštěstí černé, což se později ukázalo jako výhoda, ještě nové maxi korále, ty už tak trendy nebyly a došly k nepěkné úhoně. Jelikož jsem předvídala, že domů nedorazím včas, připravila jsem si plán B, jak se dostat domů později a bez toho, že by to rodiče zaregistrovali.

Ze sklepa se po schodech vešlo přímo do chodby. Dveře se na noc zamykaly. Nechala jsem si pootevřené sklepní okénko a klíč od chodby jsem si dala pod polštář v naději, že když maminka klíč nenajde, tak ani nezamkne. Taneční parket byl náš, kamarádka mě lanařila kolem půlnoci domů, ale to byla ta nejlepší zábava. Usrkávala jsem „Kardinála“, což bylo tehdy oblíbené víno, křoupala tyčinky a na odchod domů zareagovala až kolem 1 ráno. Pak jsme se nenápadně vytrousily, protože nás naši tanečníci nechtěli pustit tak brzo domů. Kamarádka bydlela nedaleko, vyprovodila jsem ji až k baráku a ještě za sebou slyšela ten křik a řev, jak jí její mamina pořádně vyčinila. To já měla „jinší“ plán, jak se propašovat domů.

Okénko bylo pootevřeno, jak jsem jej nechala, kabelku jsem si omotala okolo krku, boty zula a vzala do ruky. Protáhla jsem se okénkem a po zadnici sjela po haldě uhlí pod ním. Naštěstí to velký kravál nečinilo, měla jsem tehdy o hooodně kg méně. Pomalu jsem vyšla po schodech a chtěla otevřít dveře. Jak to, že je zavřeno?, blesklo mi hlavou. Můj super plán se zhroutil jako domeček z karet. Jemně jsem zaklepala na dveře, tuše, že maminka už v chodbě „číhá“. Taky že jo. Dveře se rozlétly, za nimi máma v noční košili a už jsem jí měla. Tedy tu první facku, druhá přilétla, až když jsem na ni dýchla. Následovalo domácí vězení na celý měsíc. Jen škola a pokojíček. Mamina odhalila můj plán a klíč pod polštářem objevila. Mrzely mě nové bílé korále, jak jsem jela po uhlí, kabelka je „rozervala“ a já pak kuličky pracně mezi uhlíky hledala. Bohužel, už byly k ničemu, jelikož černé šmouhy z nich nepustily.

Brzy mi ale otrnulo a svou největší „taneční kalamitu“ jsem absolvovala asi o půl roku později. To už jsem měla povoleno dojít po půlnoci, maximálně do 2 hodin, ale střízlivá, sec bude mazec!! Zábava byla v jiné vesnici, jelo se vlakem dokonce se i přesedalo. Spolužačka z gymplu slavila narozky, tak se tam sešel skoro celý ročník. Vše probíhalo dle plánu, fakt jsem si bílého jen usrkla, tančila jako o život.

Kulturák praskal ve švech, vevnitř se tenkrát i kouřilo. Kolem 1 hodiny jsem se unavená a ospalá se 2 spolužáky vydala na vlak. Vše OK až do přestupní stanice. Čekali jsme na přípojový motoráček, když se to stalo. Zatmělo se mi před očima a sunula se k zemi. Kluci mě sice zachytili, ale zvrtla se mi noha. Určitě výron jak „pr..e!“, blesklo mi hlavou. Ale to mi nemohlo vadit, protože mě máma zcela jistě „zabije“, pomyslela jsem si, když „flamedráček“ mizel v dáli...bez nás. Spolužáky napadlo, že mě odnesou na lékařskou pohotovost, která byla nedaleko nádraží. Což bylo fajn, ale to, že další nedělní vlak jel v 7 hodin ráno, už tak příjemné nebylo.

Statnější Kája si mě nasadil na záda, útlejší a drobnější Matěj nesl kabelku a tašku. Nevím, co si pomyslela sestřička, když tuhle trojici spatřila, ale pocukávaly jí koutky. Dostala jsem nějaké kapky, to na tu závrať z kouře a vydýchaného vzduchu na zábavě. Nohu mi potřela nějakým „sajrajtem“ a silně stáhla obvazem. Na nádraží jsem se už dobelhala po svých. Všichni tři jsme až do rána seděli v čekárně, povídali si a čekali na první ranní vlak. Až když jsem se ploužila od branky k baráku, došlo mi, že jsem „mrtvý muž“. Tohle mi maminka neuvěří. Urazí mi hlavu a ven nepůjdu ani za rok! Samozřejmě, že bylo zamčeno a já v 7.30 zvonila na mámu, která určitě také celou noc nespala. Mobily nebyly, ani sova Hedvika... Postavila jsem se dále od dveří, a vystrčila tu bolavou nožku. Maminka rázně otevřela a napřáhla ruku. V té chvíli uviděla zafačovanou nohu a já začala vysvětlovat a brečet. Naštěstí mi uvěřila a uložila mě do postele, ale to až tehdy, když jsem na ni dýchla...

I moje vnučky jsou super tanečnice. Věřím však, že nebudou tak „lumpačit“ jako jejich babička. Ellinka se vykrucuje ve školce, také doma u televize a rádia. Sárinka chodila do tanečního kroužku několik let. Sklízely se skupinou úspěchy v blízkém i dalekém okolí. Dnes se jí taneční základy hodí i do divadelního kroužku i muzikálu. Tanec je v naší rodině zavedený prvek a mě pořád baví, i když čas pokročil a já se už těším, jak budu doprovázet vnučky do jejích tanečních...

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete