Tatínci v těhotenství

Pokud jste těhotná, jistě se vám to nepoštěstilo bez přičinění tatínka. Bohužel někdy přicházejí situace, kdy se tatínek podílí pouze na výrobě děťátka a tím to skončí. Sama za sebe si myslím, že i když je to pro ženu velice náročné a úplná fungující rodina je nenahraditelná, stále je lepší být dítětem, které vyrůstá pouze s matkou a mužský vzor má například v dědečkovi nebo strýci, popřípadě nevlastním otci, než mít oba rodiče a prožít dětství v dusné atmosféře, kde se bojí kdokoli cokoli říct, nikdy není daleko k hádce, výčitkám nebo, ještě hůře, k fyzickému násilí.

Pokud ovšem tatínek nadšeně očekává nebo ustojí informaci o očekávaném přírůstku a rozhodne se přizvat do svého života novou roli, roli otce, co to vlastně pro vás oba znamená?

Ví se, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Mars a Venuše jsou sice planetami sluneční soustavy, ale zároveň to byli i významní římští bohové. Mars představoval ideál mužství, ochránce před hladem a pohromami, ale také válečníka a dobyvatele. Síla, tvrdost, ochrana, jistota, zabezpečení. To jsou vlastnosti, které mužům přivlastňujeme, pokud říkáme „Muži jsou z Marsu“. Naopak planeta a bohyně žen, Venuše, představuje citlivost, empatii, krásu a něhu.

I v době emancipace jsou povahové rysy mužů a žen více méně neměnné a vzájemně se dost liší. Jak to ovšem souvisí s těhotenstvím? Co žena očekává? Proč muž mnohdy naše očekávání nenaplňuje? Je špatně, když partner není takový, jakého jsme si v roli nastávajícího otce představovaly? Bude vůbec dobrým otcem, když se v těhotenství nechová dle našich představ?

Žena většinou těhotenství propadá ve chvíli, kdy uvidí dvě čárky na těhotenském testu. V tu chvíli se její myšlenky začínají točit vesměs jen kolem dítěte. Od prvopočátku si uvědomuje, jak se její život změní. Nic nebude jako dřív. Uvědomuje si, čeho všeho se musí v životě vzdát. Začne vyhledávat kvanta informací o těhotenství, porodu, péči o dítě a i v poměrně raném stupni těhotenství řeší výbavičku. Zjišťuje, co všechno bude potřebovat. Pomalu začíná nakupovat a připravovat se na příchod miminka. Prochází mnohými změnami. Často jí nemusí být dobře, sužují ji mnohé nesnáze a trápení. Potýká se s přívaly hormonů, které i z nejtvrdších žen dělávají uslzený uzlíček nervů.

Žena těhotenství prožívá celou svou bytostí od počátku a očekává, že tomu tak bude i u muže. Na jednu stranu chceme, aby nám byl muž oporou, aby byl silným ochráncem a zajistil nás i naše dítě. Na druhou stranu toužíme po citlivosti a empatii z jeho strany. Předpokládáme, že muž bude prožívat stejné pocity, které prožíváme my. Od prvopočátku se má na miminko těšit (některým je dovoleno se s tím chvíli vyrovnávat, stejně jako se musí se situací vyrovnat některé ženy), mají zjišťovat informace a chystat s námi „hnízdečko“ pro očekávaný přírůstek.

Jenže tomu tak vždy nebývá a pak jsme zklamané, když najednou děláme tohle všechno samotné. Muže jako by se to vůbec netýkalo.

Svěřujeme mu své pocity, plánujeme a kroutíme hlavou nad jeho představou budoucnosti. Jako by si vůbec neuvědomoval, jakou změnou dítě je. Že nějakou dobu nebudeme moci jezdit dvakrát do roka na dovolenou. Že budeme muset omezit návštěvy. Že nebudete nadšená, když se v šestinedělí rozhodne jet na týden s kamarády na hory. On plánuje a vy žasnete. Jemu snad vůbec nedochází, co se děje! Najednou pochybujete, zda bude dobrým otcem. Kdyby ho miminko zajímalo, přece by se musel chovat jinak, nebo ne? Jediná chvíle, kdy projeví kousek citu, je u doktora na ultrazvuku, když miminko vidí. Ale, jen opustíme ordinaci, je zase tím nevyzrálým klukem, který má nereálné plány, neřeší s námi děťátko, nepřijde z práce se zjištěnými informacemi ohledně porodu, nezajímá ho, jaké plenky vyberete a v jakých barvách bude kočárek společného potomka. Nehladí nám bříško a nepovídá si s děťátkem (jasně, sice ještě není moc vidět, že uvnitř děťátko je, ale je tam, to víme oba), jako by se ho celá naše situace netýkala!

Ať je vám to jakkoli líto a sebevíc pochybujete o roli otce ukryté v partnerovi, pravdou je, že nic z toho nemá pražádný vliv na to, jakým otcem bude.

Jak jsem řekla na začátku. Muži jsou z Marsu. Mimo jiné to také znamená, že co nevidí, na co si nesáhnou, tomu nevěří. Mohou ze všech stran slyšet „budeš táta“, ale otci se stávají mnohem později, než my matkami. Pokud budete hledat, narazíte na mnohé články o zmatenosti partnerů, nemožnosti se vyjádřit a pocitech odstrčenosti, ale já si myslím, že opravdový problém je v nastavení mužského myšlení.

Neočekávejme, že bude muž prožívat naše pocity. On tu není od citlivosti. Citlivost je naše úloha. On má zabezpečit rodinu. My vybereme kočárek, on ho zaplatí. Maximálně ho budou zajímat technické parametry v porovnání s cenou, ale nechtějme po něm, aby rozhodoval ve věci barev. Stejně, jen mezi námi, bychom si to nakonec udělaly po svém, tak ho za to alespoň nesuďme.

Některým mužům začne vše docházet s rostoucím břichem. Ti, kteří dokážou přijmout onen blížící se fakt, že budou otci, ještě před porodem, mohou alespoň projevovat snahu pohladit bříško, dívat se na pohyby a zdatnější dokonce promluví k miminku. Jenže pořád je dost mužů, které ani rostoucí břicho nepřesvědčí natolik, aby tomu vážně uvěřili, a stále z jejich chování máte pocit, že se jich to vůbec netýká. Vrcholem blaha je, když takového muže dovlečete na předporodní kurz a něco málo z něj mu v hlavě uvízne. Nebo objeví oblečky ve slevě a zavolá vám, jakou velikost a vzor má koupit.

Každopádně, věřte, nebo nevěřte, ať se muž v těhotenství chová jakkoli, až dítě uvidí, až si je pochová, až jeho mozkové závity zahlásí informaci „Vážně je to pravda, jsem tátou!“, mnozí se otcem skutečně stanou.

Postupně zjišťují vše, co vám bylo jasné již dávno. Že bude problém se zimní dovolenou, protože dlouhá cesta není to pravé, lyžovat stejně nemůžete, nemáte na to čas, a proč řešit, zda budeme v noci budit spolubydlící na chatě, když můžeme v klidu dál obšťastňovat naše sousedy doma. Že ho potřebujete a nemůže odjet na týden na výlet s kamarády. Že z práce se chodí rovnou čarou domů, protože jste po celém dni s dítětem natolik vyčerpaná, že potřebujete jeho pomoc. Navíc vám mnohdy stojí veškeré domácí práce až do jeho příchodu a čím déle přijde, tím později bude večeře. A jednou ho přistihnete, jak nevěřícně kroutí hlavou nad plány jiného nastávajícího tatínka a vy si s úsměvem na rtech živě vybavíte, jaké to bylo, když byl ve stejné situaci on.

Jsou popsány i případy, kdy se muž skutečně stává druhou těhotnou osobou v rodině. Odborně se onen jev nazývá COUVADE (kuváda) a údajně, v menší či větší míře, postihuje okolo 35 % mužů (někteří autoři se dostávají až k neuvěřitelnému číslu 65 %).

Takový muž může mít některé z příznaků, jako jeho těhotná partnerka. Syndrom údajně postihuje spíše starší muže úzkostnějších partnerek, muže s významnou vazbou na svou matku, syndrom může vyjadřovat i potlačenou žárlivost na těhotenství a dítě, nebo pocity viny za stav a těhotenské problémy partnerky.

Couvade se projevuje psychosomaticky, to znamená, že dochází jak k psychickým změnám, tak i k tělesným projevům. Příčinou projevů bývá snížení hladiny testosteronu (mužského hormonu), a tedy i jistá zženštilost, a zvýšené hladiny prolaktinu, který v těle ženy souvisí s kojením a muže činí tak nějak citlivějším.

Daného muže mohou postihovat prakticky jakékoli těhotenské příznaky, které prožívá jeho partnerka. Od nevolností, přes emocionální labilitu, tloustnutí, až po, v některých vyhrocených situacích, pravidelné opakující se stahy břišní svaloviny v době příchodu děťátka na svět.

Ale ať máte v těhotenství muže bez zájmu o vaše bříško, nebo muže, který s vámi bude rodit místo toho, aby vám při porodu pomáhal (samozřejmě to píši s jistou dávkou nadsázky), věřte, že s příchodem miminka se vše změní a nejspíš budete mít doma rázem bezvadného otce pro své dítě!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10