Těhotná

Posadila jsem se na staré kamenné schody a vytáhla z kabelky kupu papírů. Bylo mi jasné, že za třicet minut se všechno nenaučím. Přes noc jako by se mi všechno vypařilo z hlavy, veškeré ty pracně nastudované poznatky byly fuč. Měla jsem pocit, že nic neumím.

Čím déle studuju, tím jsem hloupější. Kolem mě s lehkým úsměvem prošel učitel, u kterého mám zkoušku. „Dobrý den“, zdravím ho. Pravděpodobně se dnes vyspal mnohem líp než já. Zamumlal „dobrý den“, ani se na mě nepodíval a zmizel ve svém kabinetu.

Po několika minutách slyším známé hlasy. Verča a Katka, nerozlučná dvojice, která bez sebe neudělá jediný krok. Na zkoušky se zásadně zapisují společně, společně si vypracovaly okruhy ke zkoušce a společně chodí i na obědy a záchod. „Ahoj,“ zdravím je. „Tak co, umíte to?“ Moje otázka je řečnická. Verča i Katka jsou šprtky, které u zkoušky nikdy nepropadly, přiznat se ke svému „šprtání“ však nechtějí. „Vůbec nic neumím,“ říká panicky Katka. „Něco určitě umíš,“ uklidňuju ji. Dlouho jsem ji neviděla, moc společných předmětů jsme tento semestr neměly. „Já něco umím…,“ říká Verča.

Slovo něco bych mohla spíše nahradit slovem všechno. Holky si sundaly bundy a já si najednou všimla, že Verča má větší břicho a mně došlo, že je těhotná. Tedy stoprocentně jistá jsem si tím nebyla. Delší dobu jsem zírala na její břicho, je těhotná? Po chvíli jsem se z menšího překvapení vzpamatovala a zírala zase do svých papírů. Na to, co v nich stálo, už jsem se ale nějak nedokázala soustředit. Verča nás všechny předběhla, je jí 22 a bude mít miminko. Na podzim se vdala, ale stejně bych si nemyslela, že tak rychle bude chtít mít miminko. Proč? Mně je 25, miminko bych „jednou“ chtěla, ale teď? Teď určitě ne! Vždyť studuju, stresuju se, v noci kvůli zkouškám nemůžu spát, vždyť jsem ještě nezačala chodit do práce a nevím, co je to život. Znám jen ten školní, studijní. Vždyť já sama jsem ještě dítě! Jsem totiž závislá na své rodině a svém partnerovi, alespoň finančně. Verči jsem se na její těhotenství nedokázala zeptat, co když to přece jen není těhotenské bříško, co když jen přibrala…

„Tak co? Jak?“, ptal se mě přítel hned, jak jsem dorazila domů. „Mám to, za tři, a taky mám těhotnou spolužačku.“ Přítel se usmál. „Tak vidíš, já jsem věděl, že to dopadne dobře.“ Informaci o těhotné spolužačce asi přeslechl. V tu chvíli mi ale nevadilo, že mě poslouchá jen napůl, byla jsem unavená a šla jsem si lehnout. A o čem se mi zdálo? O tom, že jsem těhotná!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10