Centrum Telče, v roce 1992 zapsané na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, právem láká množství návštěvníků. Ale Telč nejsou jen překrásné renesanční domy, zámek, jezuitská kolej a kostely, ale místní kolorit dotvářejí a podtrhují i rybníky. Vždyť jak lépe fotografovat zdejší památky, než když se zrcadlí na jejich hladině?
První zmínky o rybníkářství v našich zemích pocházejí z 11. století. Zvlněná oblast Českomoravské vysočiny, protkaná sítí potůčků v mělkých údolích, byla pro zakládání rybníků ideální. A dobrý hospodář ví, jak důležitá je voda v krajině. Ryby z českých a moravských rybníků se vyvážely do všech okolních zemí. Takovým dobrým hospodářem byl i Zachariáš z Hradce (zemřel r. 1589) a v té době bylo na telčském panství evidováno 86 rybníků. Kromě kaprů se zde chovali také okouni, bělice, štiky a raci.
Nás čeká procházka kolem tří velkých rybníků, které se nacházejí přímo ve městě. Nesou názvy Ulický, Staroměstský a Štěpnický.
K Ulickému rybníku, respektive do Zámeckého parku, lze vstoupit např. od centrálního parkoviště brankou u zámeckého skleníku, od Dolní (Malé) brány nebo z náměstí Jana Kypty. V přírodně krajinářském parku nalezneme řadu zajímavých stromů i cizokrajných dřevin. K nejstarším patří Zachariášova lípa s dutým kmenem, kterou zde údajně vysadil někdejší majitel panství Zachariáš z Hradce při narození syna.
Po procházce parkem pokračujeme pěšinou po břehu rybníka, zhruba v jeho polovině je možné po dřevěné lávce přejít do centra. My pokračujeme stále k jihu až do ulice Na Hrázi s barokní sochou Jana Nepomuckého, odkud je další krásný pohled na město.
Přejdeme hráz a u sochy sv. Anděla Strážce se stočíme ostře vpravo. Brzy dojdeme ke Staroměstskému rybníku a naši cestu až ke kostelu Matky Boží budou lemovat další sochy, restaurované počátkem 21. století. Vidíme zde archanděla Michaela a Rafaela, sv. Máří Magdalénu, sv. Vendelína jako pastýře s jehňátkem či sv. Jana Křtitele, který je zobrazen jako poustevník. Před vchodem ke kostelu Matky Boží pak sochu archanděla Gabriela a Panny Marie.
Podle pověsti došlo v těchto místech roku 1099 k bitvě mezi českým knížetem Břetislavem a moravským markrabětem Otou II. Vítěz Ota zde nechal postavit kapli, později rozšířenou na kostel.
Špitální ulicí dojdeme až na hráz Staroměstského rybníka. Pod ní už v roce 1533 stával mlýn. Postupně byl součástí továrny na sukno, barvírnou, přádelnou a tkalcovnou. Koncem 19. století, kdy jej vlastnili Podstatzští-Liechtensteinové, byl přestavěn k původnímu účelu. Ještě v 60. letech minulého století se zde mlelo obilí, pak sloužil jako sklad a chátral. Nedávno byl zčásti obnoven a snad se pro něj najde účelné využití.
Alejí kolem rybníka nás příjemná cesta přivede zpět k zástavbě. V tuto chvíli je možné udělat si odbočku k rozhledně Oslednice (0,5 km po žluté TZ) a po návratu pokračovat do centra Telče.
Kolem posledního rybníka, Štěpnického, projdeme cestou po jeho jižní straně kolem kostelíka sv. Anny. Můžeme se vrátit k Dolní (Malé) bráně, kde naše vycházka začínala, nebo zamířit opačným směrem a zakončit putování v nedalekém Pivovaru Trojan, ochutnávkou zdejší velice zajímavé produkce.
Možná budete procházet ulicí Na Parkáně, a je tak vhodné připomenout, že právě tudy byly rybníky Štěpnický a Ulický propojeny příkopem a vedly zde hradby osazené válcovými baštami. Společně s vodními plochami obklopujícími historické jádro tak tvořily středověký obranný systém města.
Při této procházce nebo alespoň z přiložených fotografií, můžete nejlépe posoudit pravdivost slov Františka Kožíka, který ve svém díle popisoval Telč jako město, co se vznáší na rybnících jak leknín – jak Nymphaea candida, jezerní růže.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz