Brzy ráno nás po snídani  převezli  dvěma auty do přístavu, kde jsme se nalodili na trajekt a vypluli západním směrem k pevnině, z přístavu  jsme cestovali opět auty napříč pevninou z východního pobřeží na západní, do Krabi.

Oblast Krabi patří bezesporu k jednomu z nejmalebnějších a nejhezčích míst Thajska. Tato provincie se vyznačuje svými charakteristickými vápencovými masivy, jež ční z azurového moře a uchvátí Vás svou monumentalitou. Krabi se rozprostírá podél Andamanského pobřeží a očaruje Vás svými opuštěnými lagunami, nedotčenými plážemi a azurovým mořem.

U pobřeží nás překvapil malý přístav s dlouhoocasými loděmi. Tady jsme pochopili co je to mokrý nástup  a výstup z lodi. Moře je tu mělké, tak  hodně záleží na přílivu a odlivu. Bylo už  skoro poledne a příliv byl max., byla loď pro nás nachystaná téměř na pláži. Nosiči za bakšiš se uchopili naších kufrů a "naházeli" je na loďku, a my s botami v rukách a po kolena v moři bez nějakých protestů jsme se vysoukali  do útrob plavidla. Cesta byla příjemná, pluli jsme podle pobřeží a podle vysokých skal do našeho resortu, nejkrásnější části Krabi. A opět nás čekal mokrý výstup do moře a bosky k recepci,  O naše kufry se postarali opět nosiči, ale ti už dojeli k lodi s vysokou károu a dovezli je za námi. Byli jsme překvapeni jak je  přelidněno u bazénu a jen pár lidiček se koupalo v moři, mysleli jsme, že je to prudkým sluncem, nebo mělkým mořem.

Po informaci - schůzce, zabydlení a malém občerstvení, jsme se šli po dlouhé cestě osvěžit koupelí v moři. Ale byli jsme zklamání, moře už se začalo vzdalovat a i když jsme kráčeli za ním, bylo to utrpení, dno moře bylo  z jemného korálu, připadala sem si  jako fakír chodící po hřebících. Dalším negativem bylo samotné moře, bylo čisté, ale štípalo, později po dotazu čím to je, jestli je tu moře slanější nebo je to agresivními  minerály?  Dostalo se nám odpovědi, že tu plavou miniaturní medúzy a ty štípou, asi tak jako když spadnete do kopřiv. Moře tu v resortu není na koupání, musí se odjet na jinou pláž.

Před západem slunce jsme se vydali na nedalekou pláž několika průchody mezi skalami. Nebyli jsme zklamáni. Ze skal viseli krápníky, skály byly nádherně vybarvené a zvláštní odstín jim dodal západ slunce.

Náš resort byl na konci poloostrova, lemovaný pásem vápencových skal v úzké šíji, přesto že jsme byli na západní straně Thajska, tato šíje nám umožnila ráno překrásný východ a večer ještě hezčí západ slunce, a já milovník východů jsem si tuto jednu z posledních možností přivítání dne nenechala ujít. Byla jsem jedna z mála, kdo si smáčel nohy v teplém ranním moři, při rozbřesku. Dodávalo mi to neobyčejnou duševní sílu. Každý východ byl krásný a jiný, ale to si musí každý prožít sám. Tady byl východ zajímavý tím, že moře uteklo asi o 300m. Na pláži zůstaly bahnité obrovské kaluže, zabarvené červánkovým východem slunce, z obou stran lemované vysokými, krásně zbarvenými skalami.

Druhý den jsme vyrazili po snídani opět na výlet, do Tygří jeskyně Wat Tham Seua s jeskynním klášterem.  Bosky přes moře jsme opět nastoupili na dlouhoocasou loďku a vydali se  směrem do Krabi - město. Auta nás odvezla asi 7km na sever do chrámového komplexu. V Tygří jeskyni je chrám ve skále s labyrintem mělkých jeskyní a převisů okolo skály s tucty mnišských cel. Dominantou Tygřího chrámu je velká socha sedícího Buddhy přímo u svislé skalní stěny. Abychom si mohli prohlédnout chrám, museli jsme dodržet jejich pravidla. Do všech chrámů v Thajsku se vstupuje se zahalenými rameny a koleny a jen bosky, (nosili jsme levné ponožky, přeci jen hygiena místních je jiná). Právě se konala meditace a tak tu bylo dost mnichů v oranžovém rouše a mnišky v bílém rouše, které mají stejná práva a povinnosti. Všichni se usmívali a meditovali k nám, Při odchodu nám na levou ruku přivázali pletený náramek s požehnáním.

Asi v polovině údolí  po levé straně začínají schody vedoucí k vyhlídce.  Výstup je jakýmsi  testem zdatnosti. Cestička nahoru se záhy mění v 600m dlouhé, klikaté schodiště s 1237 schody, jejich výška je proměnlivá,vždy podle charakteristiky skály. Hodně jsme se zapotili, zastávky ve stínu se prodlužovali čím víc jsme se blížili k vrcholu. Stojí za to schody překonat. Na vrcholu nás čekala nezapomenutelná podívaná po širokém okolí, nad tímto výhledem se nám tajil dech. Obrovský zlacený Buddha na vrcholku nám byl odměnou. Thajci na to jak jsou malí človíčci, tak si potrpí na monumentalitu. Když je dobré počasí a to my jsme měli, tak je fantastický výhled do kraje. Tyto strmé schody jsem  zvládla a byla jsem na sebe hrdá za výstup na vysokou posvátnou horu. Nestoupali jsme všichni, proto ten krásný pocit. Dolů to bylo o trochu horší, kdo trpěl na závratě tak si jich užil, bylo třeba se dívat jen na schod, na který našlapuje a mě bolela kolena. Po návratu z výletu jsme se osvěžili koupáním a malou svačinkou a znovu se vydali na pěší  výlet, měla to být jen před-večerní procházka do tropické buše a na Hipisáckou pláž,  ale nakonec to byla náročná tůra. Cestou jsme míjeli horolezecký resort, tyto vápencové formace společně s překrásnou přírodou přitahují horolezce z celého světa, díky čemuž se oblast stala jednou z nejvyhledávanějších horolezeckých oblastí naší planety. Dále už jsme stoupali zrušenými banánovými plantážemi, míjeli staleté stromy, rozpadlé opuštěné chatrče, až jsme došli přes kopec po úzké strmé a prašné stezce k hipisáckým boudám na kůlech s rohožemi, tady jako by se zastavil čas. Vše bylo z přírodního materiálu, na domcích byli stěny jen z  rohoží, střechy  z palmového listí, místo postelí někde jen houpací sítě, propletené provazy z kokosových vláken. Vše bylo prosté, ale obydlené, mladými i staršími hosty, oblečenými jak jinak než v hipis-tradici. Při vstupu na pláž nás opět překvapil odliv s vyčnívajícími korály, připadala jsem si jak na jiné planetě, nebo v pravěku.

Odstoupené moře nám umožnilo návrat cestou přes korály a veliké ostré kameny k našemu resortu. I když  to byla pláž v těsném sousedství, dalo se k ní dojít jen přes kopec buší, nebo čekat na odliv, a pak poslední možnost, objet skálu na kanoi.  Po dvou náročných výletech jsme byli dost  unavení, přesto jsme se opět sešli v plném počtu na výborné thajské večeři.

Ráno opět po snídani, za krásného počasí, jsme opět nastoupili na zamluvenou dlouhoocasou loď. Nabrali jsme směr moře a  obdivovali krásy několika ostrovů , je jich tu v  Andamanském moři 132!! Na jedné zastávce jsme opět šnorchnovali. Pozorovat  korály a mezi nimi proplouvající zářivě barevné rybky je příjemný zážitek .

Jedna zastávka byla na zajímavém ostrově k němuž byly  připojené  další, z ptačího pohledu to byl ostrov ve tvaru čtyřlístku. Celá skupina jsme se vydali k protějšímu cípu ostrova po nádherné šíji, byla tady zajímavá tropická vegetace, taky jsme se zdrželi vykoupáním v moři, ale byl nejvyšší čas vrátit se k lodi. Protože se blížilo poledne, s mořským odlivem se nám šíje ztratila, ostrov – čtyřlístek se rozdělil na 4 samostatné ostrovy, pro nás to znamenalo přebrodit  moře po stehna ve vodě. Nožky dostali opět zabrat, není snadné projít 300m proti vlnám. Obepluli jsme ostrov za ten čas už se turisté brodili po pás, ti co to nezvládali měli možnost přeplout na loďce. U břehu ostrůvku čekal Thajec, ochotný k převozu.

Ostrovy patří do mořského národního parku, a tak jsme se uchýlili na jeden vzdálený  ostrov a pod stromy.  Po usazení na  kamenech nám thajský doprovod rozdal krabičky s teplým thajským obědem. Tady při výstupu do moře byli veliké vlny, a abych si uchránila foťák, tak  jsem se pánům při pomoci vysmekla a o kámen si na dvou místech zlomila prsteník na noze, byla jsem už druhá účastnice zájezdu, ale byly jsme holky šikulky a zvládly další výlety bez obtěžování druhých. Po krátkém odpočinku jsme zastavili na ostrově s bělostným bílým pískem na pláži, strávili jsme tady příjemné odpoledne koupáním a relaxací. Moře bylo nádherně teplé a čisťounké.

Ráno nás opět čekalo zabalit kufr, do příručního batohu uložit důležité osobní věci a jelo se dál. Kufry nám poslíčci naházeli na loďku a ta nás převezla na velkou loď, která čekala na širým moři, na té jsme se nestačili divit, jak nám naházeli kufry na záď lodi na pořádnou kupu. Kdyby přišla vlna a loď se trochu nahnula, tak jich polovina popadá do moře. Jen pro zajímavost na lodi nás jelo asi 100 pasažérů, tak to bylo pořádná kupa. Ale vše dobře dopadlo a my jsme přistáli na ostrově Ko Lanta.