Thajsko a moje cestování rájem V. - ostrov Phi - Phi

Po dvou příjemně strávených dnech jsme se nalodili opět v přístavu na trajekt a vydali se asi na 1,5h dlouhou plavbu směrem k ostrovu PHI PHI. Přímo z paluby lodě jsme dohlédli  téměř na mořské dno, rozpoznali v moři koráli a barevné rybky, jak bylo moře průzračné.

Na širém moři, nedaleko ostrova jsme si užili přestup cestujících, na druhý trajekt, kteří cestovali dál na sever.  Už při nastupování nám lodníci nalepili na trička barevné samolepky, ti co měli zelené přestoupili a my později dojeli do přístavu. PHI PHI je další perla v Andamanském moři, dokonalý tropický ostrov s vápencovými útesy, tyrkysovou vodou, bílými pískovými plážemi a kilometry panenských lesů. Je to souostroví sestávají z většího PHI PHI DO. Na menšího PHI PHI LEH, který je neobydlený, ba tyto ostrovy jsou spojeny 1km dlouhou, širokou písečnou šíjí a tvoří tak písmeno ,,H,,.

Ostrovy jsou velmi hornaté, s vysokými útesy, které působí velmi malebně a exoticky. Před 20 lety bylo na ostrově  PHI PHI DON jen několik chatrčí, které byly obývány společenstvím mořských cikánů, co sebe sami nazývali CHAO KO – Ostrovní Lidé.

Ostrovy jsou součástí národního parku, takže tady na ostrově nepotkáte žádná auta ani motorky, jen vodní taxi, které vás dopraví na nádherné liduprázdné pláže obklopené tropickou vegetací.

Náš resort byl za zátokou, kam se dalo jít pěšky městečkem a přes kopec, podél pobřeží. Kufry nám odvezli na dlouhoocasé lodi na recepci a později je nosiči odnesli do apartmánů, které byly na jižním svahu s vyhlídkou na moře, některé byli jako dvojdomky, jiné samostatné. Mě čekalo překvapení, měla jsem ze skupiny ten nejkrásnější, úplně nový domek s větší terasou a v první řadě těsně nad bílou pláží. Příjemně to tady vonělo rozkvetlými keři, krásně tu šumělo moře, ale jen v noci, ve dne tu jezdilo dost malých lodí s hlučným motorem.

Opět nás po zabydlení a malém osvěžení čekal pěší výšlap. Cesta vedla do kopce palmovým lesem s chatrčemi místních Thajců. Na kopci nás čekalo překvapení, byla tu obrovská nádrž na sběr dešťové vody, kterou si místní upravují na pitnou a plní do PET lahví. Nádrž byla téměř prázdná, dole u dna byla nečistá voda přikrytá obrovskou černou folií, aby jí slunko nevysávalo.  Tady na ostrově není zdroj pitné vody jako na jiných ostrovech a musí se dovážet z pevniny.

Cesta po hřebeni ostrova a buší byla prašná a pichlavá, pro mě i trochu bolavá. Zničili se mi sandále a v teniskách se v hlubokým  písku moc chodit nedalo, s ohledem na polámaný prst, který při chůzi v obuvi bolel, tak jsem raději chodila  bosky. Docela to šlo, prst tolik nebolel, ale zato písek a dlažba pálily, tak jsem si zadělala na pořádně spálený šlapky - chodidla. Cíl cesty byl v zátoce a stál za to utrpení. Asi po 40mim chůze jsme sešli stezkou a kokosovým hájem k překrásnému východnímu pobřeží ostrova do zátoky, kterou tu nazvali ČESKÁ PLÁŽ, nebyla tu žádná civilizace, jen několik nízkých chýší, takové malé stany z rohoží. Na konci pláže na skále pod korunami stromů byla jakási větší dřevěná chýše s terasou, byla to Česká hospoda. V den naší návštěvy bylo pondělí, a tak bylo zavřeno, tak jako za starých časů. Místní Thajci tu sklízeli kokosové ořechy, a pálili suché palmové listy. Pláž tu byla třpytivě bílá. A moře?? Úžasně čisté, teplé a klidné. Byla to oáza klidu. Tady jsme si užili koupání a relaxace na pláži.

Cesta zpět pokračovala po zpevněné cestě kolem nového resortu, který tu vystavěli až po kruté vlně Tsunami, zkáza tu místy byla ještě viditelná. V jednom místě jsme museli vystoupat po kořenech stromů na kopec, zřejmě tu byl celý svah stržen vlnou a zůstaly jen kořeny, které posloužili místo schodů. V zarostlé stráni byly rozpadlé domky, které obrůstaly divokým pichlavými keři, až nás pohltil smutek a zabloudili jsme.

Další den jsme si mohli rozhodnout, jak strávíme den, byla jsem pro odpočinkovou variantu, chtěla projít ostrov a prohlédnout si ho z vyhlídky,  na kterou jsem nakonec vystoupala sama. Ráno jsem se se svými přáteli vydala na cestu kolem ostrova a bez mapy!! Šli jsme dobře, jen jsme si zvolili delší trasu. Asi po 30-40 minutách stoupání a několika zatáčkách konstatovali přátelé, že jdeme jiným směrem, a rozhodli se vrátit, ale já tvrdohlavě pokračovala. 

Téměř nahoře na vrcholu ostrova ale daleko od vyhlídky, jeli proti mně mladí Thajci s holčičkou na mopedu a zastavili, protože se mezi nás postavili  Makakové - opice. Thajci je mají za duchy a bojí se jich, když jsem opice odehnala, dívali se na mě s úctou, asi jako na boha. Využila jsem toho a svou češtinou a rukama se vyptávala na cestu na vyhlídku, byli zmatení, ale domluvili jsme se.  Nakonec paní šla svou cestou pěšky a já usedla na její místo na moped, za řidiče a kousek mě svezli na odbočku k vyhlídce, potom už jsem  pokračovala další hodinu buší  sama, až jsem propocená  došla na vyhlídku.

To co jsem tu viděla se nedá ani popsat VIEWPOINT je nejvyšší bod ostrova (přes 200 metrů). Ze skalnatého vrcholu je odtud nádherný rozhled a na zátoky po obou stranách šíje a na celou oblast se všemi ostrovy. Na vrcholu je spousta různě barevných keřů a já tam stála a dívala se dolů, abych viděla kudy se prohnala v roce 2004 zlá vlna Tsunami a byl to dost deprimující pohled, ale zároveň nádherný vyvážený krásnou přírodou. Trošku jsem zase zaplnila paměť foťáku a pokračovala dál v prudkém sestupu do městečka, po betonových příkrých schodech bez zábradlí. Dole jsem se sešla na rozcestí, náhodně se svými přáteli a propletencem náhod i plánovaných kroků se ocitáme na pohádkové pláži MAYA BET v zálivu ostrova. Záliv je prstencovitý skalnatý útvar o průměru asi 500 metrů, s úzkým průplavem z obou stran s vysokými útesy, naproti jediné pláži, kde byla citelně znát doba přílivu a odlivu, kdy voda ustoupí až do vzdálenosti několika kilometrů od pobřeží.

Skoro celé odpoledne jsme osamoceni strávili ve vodě, z moře jsme vylezli až když nám zvarhánkovala kůže, voda byla velmi teplá a to bylo příjemné. Večer před večeří jsem si ještě jednou užila Thajskou dokonalou masáž na vyvýšeném místě u moře pod pergolou s bílými hedvábnými závěsy jak královna.

Večeře byla opět na písečné pláži, se svícemi na stolech a pod stolem na bezpečném místě nám příjemně doutnaly vonné tyčinky, aby odpuzovaly komáry. Moře šumělo, na pódiu nedaleko vyhrávali hudebníci a my si objednávali vynikající Thajská jídla.

Večer jsem dlouho do noci zasněně vysedávala na terase apartmánu a vzpomínala, jaká je u nás doma zima. V dáli šumělo moře a blížila se bouřka,  ta byla taky jiná, než ta co bývá u nás. Nakonec jsem usnula. Ráno byla zatažená obloha, ale při svítání zvláštně zčervenala, slunce bylo schované za mraky, vyšlo o něco později.

A už tu byla opět chvíle přesunu na jiný ostrov. Pěšky bez kufrů jsme došli do přístavu na molo, kde si nás opět polepili samolepkami a nastoupili jsme na loď k odjezdu na ostrov Puket. Na širém moři jsme počkali na jinou loď, aby k nám přestoupili ti cestující, kteří jeli naším směrem na ostrov Puket,