V tiché intimitě počínající noci sedí v parku nedaleko školy velmi mladá dívka. Je klidný večer, tedy už skoro noc, a tato osoba, jež je vzdáleným pozorovatelem vnímána jako pouhý obrys, usedne na lavičku. Tichý pozorovatel vzdálený asi 500 metrů za keřem jen sleduje každičký její pohyb, každou vteřinou ji pozoruje s větším zájmem.
Ale o svědkovi své samoty dívka neví, teď se dokonce zdá, že pláče. Tichý
pozorovatel už už se k ní rozběhnout a otřít slzy, jež se jí koulí z očí. Pak mu to ale dojde, sice se musí držet, aby se za ní nerozběhl, ale přesto velmi dobře ví, že v dané situaci je přeci jen lepší počkat.
V následující půlhodině se setmí natolik, že z původního stanoviště již není požadovaný dohled, a tak se Tichý pozorovatel, chtě nechtě, musí přiblížit.
Velmi rád se blíží, avšak ona nemá ani tušení, že ji Tichý pozorovatel sleduje. Přiblížil se již natolik, aby zjistil, že vzlyká a také slyší šepot naříkajícího hlásku: Ach, proč je svět tak nespravedlivý, on je můj život, proč o mě proboha nejeví zájem, tolik ho miluji. Říká dívka, a dále vzlyká a pokračuje ve svých myšlenkách už jen v hlavě.
Ale on už to nevydrží, zcela nápadně vstane a než ona stačí něco říci, drží ji pevně za zápěstí. Nejdříve má hrozný strach, ale pak pohlédne neznámému do očí a okamžitě se topí v pomněnkové modři. Ona pohladí jeho ruku a on pochopí, že se již nebojí, že už mu neuteče.
Dívka se dál topí v modři jeho krásných modrých očí, tentokrát z větší blízkosti a pouze obrazně.
Líbají se jako šílení, ona poprvé, on po bůhví kolikáté a jí je to jedno. Vede její rty, je znát, že je zkušený. Dívka je hrozně šťastná, tohle si přála, o tomhle 3 roky snila. V intimitě pozdní noci už není jen samotná dívka, už jsou dva... No a Tichý pozorovatel? Ten zanikl v tom prvním doteku její ruky.
mosnic - čtenář
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz