Stvořidla - peřejnatý úsek řeky nedaleko Ledče nad Sázavou -  jsou známa především vodákům. My se však vydáme na výlet pěšky, abychom si mohli vychutnat zdejší krásy. Opravdový klid je zde především mimo hlavní sezonu, kdy se dá bez problémů zaparkovat i u tábořiště Stvořidla.

Vyrážíme po červené turistické značce proti proudu řeky směrem na Světlou nad Sázavou.Celá oblast je součástí přírodní rezervace o rozloze cca 300 ha a jedná se o nejstarší rezervaci na Havlíčkobrodsku.

K místu se váže pověst o líném sedlákovi, který se upsal čertu, aby za něj deset let pracoval. Když nastal čas, kdy si měl čert sedláka odnést do pekla, pochopitelně se mu nechtělo. Na radu své ženy nechal vykropit celý dům svěcenou vodou. To čerta naštvalo, chtěl se pomstít. Odletěl do kamenolomu, sebral zde celý kamenný kopec a letěl s ním nad sedlákovu chalupu. Bylo však už k ránu, zakokrhal kohout a čerta v tom okamžiku opustila pekelná síla. Skála dopadla na zem a rozbila se na tisíce kusů. Kamením bylo poseto koryto řeky i jeho břehy. Zklamaný čert se vydal na posilněnou do blízké hospůdky, která je dodnes nazývána "U čerta“ :-)

 

Pěšina se klikatí po břehu, jsme tu z jara, takže vody je celkem dost. Při pohledu na řečiště se mi vybavují slova z mé oblíbené knížky Zdeňka Šmída  Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii: ..."řeka byla poseta růženci balvanů od břehu ke břehu."...

...."Když vodák uslyší hukot peřejí, začíná se mu točit hlava. Trne sladkým očekáváním, že jej osud konečně zanese někam, kde se mu podaří převrátit loď, naštípnout pádlo, ztratit bagáž, utopit háka a rozbít si hlavu. To vše v zaručeně pravém přírodním prostředí"....

Mimochodem tuto skvělou knihu mohu všem jen doporučit, na rozdíl od jejího filmového zpracování (!) Doteď nechápu, jak mohl autor dopustit, aby mu ji filmaři tak příšerně...(to slovo, co obvykle nepoužívám).

Po necelých třech kilometrech chůze po břehu kamenitého řečiště přicházíme do osady Smrčná. Nyní se budeme držet modré značky. Po mostě přecházíme Sázavu a kolem vlakové zastávky krátkým prudším stoupáním vyjdeme do obce Leštinka. Modře značená trasa zde nese název Cesta pátera Josef Toufara a vede až do obce Číhošť (obce známé především díky číhošťskému zázraku).  Modrou značku však zhruba po 1,2 km severně od Leštinky opustíme. Je zde na okraji lesa křižovatka cest, vlevo od ní křížek a jako orientační bod poslouží též dráty elektrického napětí. Po neznačené cestě  zamíříme vlevo k samotě Mezilesí. Projdeme statkem a širokou cestou míříme lesem stále západním směrem. Po kilometru nás cesta v místě zvaném  Pavlíkov vyvede na silnici vedoucí do Vilémovic.

Tam sice směřujeme, ale poněvadž nechceme chodit po hlavní silnici, vzápětí odbočíme u chráněných dubů vlevo na nefrekventovanou silničku vedlejší. Jsou odtud pěkné výhledy na obec Vilémovice a okolí. Prohoupneme se mělkým údolíčkem a vystoupáme do obce.

Zde se můžeme občerstvit v sympatické hospůdce "U čerta“, již zmíněné v úvodní pověsti.

Pozornost věnujeme zámku stojícího uprostřed obce naproti hospodě. Zámek byl postaven v letech 1743-6 jako barokní, v roce 1825 však vyhořel a při opravě dostal empírovou fasádu. Současný majitel se věnuje renovaci. Určitě navštivte zadní část zámecké zahrady - nachází se zde opravdová rarita, vzácný tis červený (Taxus baccata), jehož stáří se odhaduje až na 2000 let. To by znamenalo, že se jedná o nejstarší strom ve střední Evropě!

Ještě si uděláme krátkou odbočku na mírné návrší nad Vilémovicemi k barokní kapli zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a po návratu do obce klesáme po žluté turistické značce do údolí k Sázavě.

Čeká nás Sluneční zátoka, místo, kde v letech 1925 -1945 tábořil Jaroslav Foglar se svým skautským oddílem, Pražskou dvojkou. V těchto místech se odehrává  děj jedné z nejznámějších Foglarových knih - Hoši od Bobří řeky.  5.7.1997 zde byla, v předvečer 90. narozenin Jaroslava Foglara, odhalena pamětní deska. Spisovatel byl akci osobně přítomen. Je vhodné dodat, že má na svém kontě 26 knih, celkový počet přesáhl hranici 1 milionu výtisků.

Žlutá značka nás ze Sluneční zátoky vyvede lesem k objektům nemocnice v Háji (Ledeč-Háj). Tento areál má zajímavou historii. Pozemky uprostřed lesa poskytlo město Ledeč v roce 1938 ministerstvu národní obrany na zřízení tábora branné výchovy. Po jeho vybudování byl přes veškeré snahy zabrán pro německou střední školu (mládežnickou organizaci Hitlerjugend) a na konci války byl použit za výcvikový tábor SS. V květnu 1945 byl tábor osídlen na dobu 5 měsíců Rudou armádou, následně zde byla ubytována poddůstojnická dělostřelecká škola, v roce 1946 pak dělnická přípravka... Pro zdravotnické účely slouží od roku 1960. Člověk si až oddechne - konečně něco užitečného!

Z rozcestí nad nemocnicí to máme k tábořišti Stvořidla  po červené značce 2,5 km, cestou se nám chvílemi mezi stromy otevírají výhledy na sázavské údolí s Vilémovicemi na protějším břehu.


Doporučená mapa: KČT - 43 - Střední Posázaví