Upřímně moc nevěřím, že je to tak špatné. Češi jsou národ sbírkařů. Kolikrát je až neuvěřitelné, jakou vlnu solidarity dokážeme projevit. Bohužel mi přijde, že v běžném životě, kdy je to takzvaně tváří v tvář, už to tak slavné není. Osobně si myslím, že důvodem není nezájem, ale právě ten smutný fakt, že si máme tendence vytvářet svoje bublinky. I já to dělám. Nasadím sluchátka a svět kolem zrovna dvakrát nevnímám. Nejde o to, že se nerozhlédnu na přechodu, nebo že bych neslyšela, když mě někdo zdraví, ale svým způsobem se tak trochu izoluju. Cesta mi uteče a zabavím se. Poslední dobou se ale snažím tuhle svou libůstku omezit. Víte kolikrát se pousměju nad debatou dvou důchodců, kteří si stěžují na doktory? Tím rozhodně neznevažuju jejich problém. Jednou to třeba budu mít úplně stejně.

Usmát se na prodavačku v krámě? Některým lidem by se mělo říct to tajemství, že to nic nestojí. Nadáváme, že doba je hrozná, ale mně přijde, že doba je jen odrazem toho, jak se chováme my. Každý z nás má někdy špatný den, někdy i období. Pokud se ale budeme mračit na svět, svět se bude mračit na nás. I když jsem generace, která vyrůstala od puberty s facebookem, nejsem jeho velký fanda. Přesto právě na něm jsem našla jeden zajímavý příběh. Jistý mladý muž si všiml, že naproti němu bydlí osamocená babička. Spřátelili se a vzniklo zajímavé pouto. Když onemocněla rakovinou a neměla peníze na léčbu, nastěhoval ji k sobě, aby nemusela platit nájem. Já vím, šílená americká story.

Jen prostě buďme laskavější, k sobě, i k ostatním. Pomáhejme a s díky se naučme pomoc přijímat. Můžeme lamentovat nad dobou, nad těmi nevychovanými spratky, ale jen my můžeme tuhle dobu změnit k lepšímu. Tak s chutí do toho!

Murmus - čtenářka
ChytráŽena.cz