To je vražda, napsala - Reklama na vraždu

Cena: 263 Kč

Ukázka z knihy
To je vražda, napsala - Reklama na vraždu:

Dan Howerstein přecházel tam a zpět před dvěma uniformovanými strážníky, kteří střežili dveře místnosti. „Musíme to dnes dokončit,“ vztekal se. „Měli jsme šanci vlézt se do rozpočtu s rezervou. Nechápu, proč jste museli stopnout celý provoz. Stráže stojí u každého vchodu, jsme tu prakticky uvěz nění, tak nás snad aspoň můžete nechat dodělat ten spot.“

Jeden strážník si odkašlal do dlaně a utřel si ruku o nohavici. „Už jsem vám říkal, pane Howersteine, že k tomu nemám pravomoc. Jen plním příkazy. Detektiv, který to tu má na povel, trvá na tom, aby nikdo neopustil místnost.“ Z kapsy bundy vytáhl kapesník a zatroubil do něj. „Zatracená
rýma,“ postěžoval si kolegovi.

„Hlavně nekýchej mým směrem, Same,“ zamračil se kolega. „Nechci být zase nemocný. Náš prvňáček hned všechno chytne.“ „To je přece směšné,“ vrátil Howerstein hovor k aktuální situaci. „Proč jste museli uzavřít celou budovu?“ „Je to místo činu, pane,“ vysvětlil Sam, když si utřel nos. „Stala se tu vražda. Musíte se podrobit výslechu.“ „Ale já byl na place, což mi dosvědčí minimálně třicet lidí. Navíc mám večer domluvenou pracovní schůzku. Nemůžu si dovolit ztrácet tady čas.“
„My vás chápeme, pane,“ ujistil ho druhý strážník, „ale je nutné dodržovat postup. Posaďte se, odbavíme vás, jak nejrychleji to půjde.“„Neuvěřitelné,“ brblal Howerstein a s roztaženýma nohama a pěstmi vraženými do kapes džínsů se rozplácl na židli u zdi. 

Na mé nouzové volání zareagovala policie promptně. Okamžitě shromáždili zbývající členy štábu a zaměstnance agentury – s výjimkou těch, kteří už to pro dnešek zabalili – a zavřeli je do několika místností, zatímco se provádělo ohledání místa činu.

Zpráva o Betsyině vraždě se roznesla budovou. Nemohli jsme to s Gradym říct na sto procent, ale odhadovali jsme, že byla zabita právě tou hřebíkovačkou nalezenou ve vozíku, za nímž se skrývalo její tělo. Jak jsme hýbali vybavením a vozíky, úplně jsme zničili místo činu. S tím už se ovšem nedalo nic dělat. Neměli jsme tušení, že se jedná o místo vraždy, dokud jsme neobjevili mrtvolu. Při čekání na policii jsem se snažila zrekonstruovat to málo, co šlo. Po straně místnosti a poblíž těla zůstaly v nánosu pilin zřetelné stopy bot se špičatou špičkou. Nepatřily ani mně, ani Gradymu. Ani je nezanechaly Betsyiny tenisky.

Ten, kdo ji zabil, se snažil oddálit objevení těla tím, že před ni navršil všechno to vybavení. Natáčení mělo probíhat ještě několik hodin a v případě nutnosti pokračovat další den. Kdybychom nepátrali po Frankovi, Betsy by celou dobu zůstala ukrytá. Počkala jsem u těla, dokud nedorazila sanitka a první členové policejního sboru. Zatímco záchranáři zjišťovali, zda je Betsy skutečně mrtvá, vysvětlila jsem policistům situaci a zdůraznila, že ačkoli vražda je nepochybně závažná věc, můj prasynovec je stále nezvěstný. Žádala jsem, aby nařídili poplach, který se vyhlašuje, když se pohřešuje nezletilý. 

Grady zatím pokračoval v pátrání po Frankovi a do hledání zapojil ještě několik lidí ze štábu, aby pročesali každou kóji, kabinu a kancelář, které produkční společnost využívala. Akci ukončil příjezd policie, ta Gradyho odvedla do jiné místnosti. Chtěla jsem ho následovat, ale zarazili mě. Opřela jsem se o polstrované opěradlo židle a zavřela jsem unavené oči. Dolehlo na mě vědomí, že jsem držela zápěstí mrtvé Betsy – když jsem zkoušela pulz a obávala se, že je to Frankova paže. Přestože mi bylo Betsy líto, vzlykla jsem úlevou, že tělo za naloženým vozíkem nepatřilo Frankovi.