Toho pána málem kleplo

Lenka už se mi zdála delší dobu nějaká přepadlá. Jednou si postěžovala, že se pořádně nevyspí, protože manžel strašně chrápe. Pak mi popsala, že Pepan ve spánku najednou přestane dýchat, jakoby se dusí a pak hlasitě zachrápe. Během noci třeba stokrát. Přes den každou chvíli usíná, je bez nálady a o sexu škoda mluvit. Lenka chodí spát se špunty v uších, polštářem na hlavě a často se v průběhu noci stěhuje do obýváku na sedačku.

Vzpomněla jsem si na syndrom spánkové apnoe, kterým trpěl můj strýček. Když jsme u nich někdy spali, byl v noci slyšet i přes dvoje dveře. Našly jsme si pár článků o této nemoci a Lenka usoudila, že musí dostat Pepana k doktorovi. Příznaky odpovídaly a popsané následky se tvářily dost nebezpečně. Jenže nastal problém. Manžel prohlásil, že nikam nepůjde. Chrápou prý skoro všichni chlapi a je to naprosto přirozené, protože v pravěku tak chránili své rodiny a odháněli divou zvěř.

Při opakovaných zástavách dechu si totiž pacient tyto epizody většinou nepamatuje. Na rozdíl od ložnicového partnera. Tak jsem poradila Lence, ať Pepana v noci nahraje. Netušila jsem, jaké mu tímto nápadem způsobím trauma. Když se uslyšel, hrozně se vyděsil a další dva dny se bál usnout v přesvědčení, že ve spánku určitě zemře. Pak se objednal na vyšetření do spánkové laboratoře. Diagnóza se potvrdila, ale Pepan odmítal všechny nabízené varianty léčby. Ovšem jen do doby, než zažil následující situaci. Byl červenec, trochu pod mráčkem a Pepa se vracel ze služební cesty. Únavou usínal za volantem a domů to ještě bylo dost daleko. Rozhodl se proto, že si v autě chvilku zdřímne. Jel po státní silnici a najednou uviděl takovou malou odbočku a polní cestu. Vydal se po ní asi tři sta metrů, pak zastavil, a protože nikde nebylo ani živáčka, tak stáhnul střechu a usnul. Asi po půl hodině si to cestičkou vykračoval chlapík z nedaleké vesnice. Šel z práce, pohupoval si aktovkou a najednou uviděl auto bez střechy a v něm mrtvolu se zvrácenou hlavou a otevřenými ústy. Krve by se v něm nedořezal. Krůček po krůčku se blížil k autu, a když už byl docela blizoučko, tak Pepan přešel z fáze výpadku dechu k strašlivému zachrápání. Ten chudák z toho mohl mít smrt. Leknutím zahodil aktovku do obilí tak daleko, že ji potom, až se uklidnil, nemohl vůbec najít.

Pepa se nakonec přece jen rozhodl, že takhle by to dál nešlo a zvolil léčbu trvalým přetlakem v dýchacích cestách. Je to ventilátorek v malém přenosném přístroji, který je spojen hadicí s nosní maskou. Pacient si nastavuje tlak podle potřeby. Od té doby manželé jen kvetou a ráno jsou oba vyspinkankaní do růžova.

Kob - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na blogu autorky