Toulání zapomenutou Šumavou - na Pohanské kameny

Dalším oblíbeným cílem jsou pro nás i drobné přírodní nebo technické zajímavosti často ukryté stranou turisticky značených cest. I dnešní výlet nás zavede do takových míst.

Výchozím bodem je městys Strážný, nedaleko hraničního přechodu do Bavorska. Příhraniční prostituce prošla od 90. let velkou proměnou, většina se přesunula do nočních klubů, ale ani pohled na kasina a vietnamské trhovce člověku na národní hrdosti moc nepřidá.

Opouštíme obec jižním směrem po žluté turistické značce. Na sklonku pozdního léta je tráva plná pavučin a po nočním dešti se lesknou a třpytí, jako by byly utkané ze stříbrných nitek.

U nouzového nocoviště (rozcestí Na Kapličce) vyměníme značku za červenou a pohodlnou Světlohorskou cestou pokračujeme zalesněným úbočím nad potokem Řasnice. Les se občas rozestoupí, otevře se výhled na protější kopce i ve stráni usazené domky na německé straně hranice.

V údolí pod námi býval na říčce Řasnici jeden ze dvou zdejších mlýnů a pil. Četné chalupy stávaly (dle plánku před rokem 1945) i v místech, jimiž procházíme. Rozptýlená stavení patřila pod osady Horní a Dolní Světlé Hory (Ober- a Unterlichtbuchet). Všímáme si kamenných zídek porostlých mechem i ojedinělých, hezky opravených křížků.

Po 4 km přicházíme k rozcestí, ale ještě malý kousek pokračujeme po červené značce do míst, které lze považovat za centrum bývalé osady Horní Světlé Hory. Jako u řady dalších zaniklých šumavských obcí i zde byla před několika lety instalována dvojjazyčná informační tabule ve tvaru pultíku s otevřeným albem dobových fotografií. Díky tomuto chvályhodnému projektu můžeme porovnat již neexistující tvář „staré“ Šumavy s tou současnou. Někdy je to velice působivé.

Byly doby, kdy Světlé Hory měly několik desítek domů s několika sty obyvatel, tři hospody, tři obchody. Obyvatelstvo se živilo dřevorubectvím, chovem dobytka a pašováním. Dnes je nejvýraznější ruinou, kterou můžeme prozkoumat, bývalá budova školy (viz přiložené fotografie).

Pár kroků zpátky na rozcestí a neznačenou zpevněnou cestou pokračujeme vzhůru úbočím Skalnatého hřbetu (Gaisbergu). Po 700 metrech odbočíme vpravo. Překvapivě kvalitní cesta nás přivádí ke skalnímu útvaru Pohanské kameny (Heidensteine).  Názory na jejich vznik a účel se různí. Jeden z nich se přiklání k funkci astronomické, proto je občas používán i název Slunovratové kameny (Sonnwendsteine).

Ať byl jejich význam jakýkoli, obětní, slunovratový nebo hraniční, každopádně jde o hezké místo. Máme za sebou zhruba 6 km.

Vrátíme se na neznačenou zpevněnou cestu, která obkrouží kopec a jeho severním úbočím klesne do údolí potoka Čistá, kde se setkáme se zelenou turistickou značkou. V těchto místech stávala Adolfova pila (Adolfsäge) a lze se občerstvit vodou ze studánky U Mlýnku.

Zatím jsme se pohybovali liduprázdnou krajinou, asfaltová cesta vedoucí od Knížecích Plání přes Žďárské sedýlko do Strážného je poněkud frekventovanější. 

Po 1,5 km na začátku obce značku opustíme a kolem nové výstavby vystoupáme jižním úbočím Kamenného vrchu (Steinberg) k Mariánské kapli. Celé správné zasvěcení je Panně Marii Královně andělů. Byla postavena v roce 1834 a má netradiční orientaci, její oltář je na západní straně. V době výstavby byl kopec holý, posetý pouze skalkami a balvany, asi proto je v některých mapách vrchol nazýván Vyhlídka. Dnes je zde vzrostlý les, ale když sestoupíme o pár metrů níž, nedaleko konce lyžařského vleku je turistické odpočívadlo s pěkným výhledem do kraje. 

Modrá značka nás po sjezdovce dovede zpátky do Strážného.

V této podobě má vycházka kolem 14 km, ale lze si ji prodloužit návratem z Pohanských kamenů na Světlohorskou cestu a přes Žďárek a Žďárecké jezírko, zdatnější turisté mohou dojít až na Knížecí Pláně.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz