Výchozím místem našeho putování za zapomenutými a tajemnými místy jsou Hartmanice, ležící na hranici CHKO Šumava.

Původní osada vznikla za účelem výběru cla na obchodní stezce, rozkvět městečka výrazně ovlivnila těžba zlata. Nalezneme zde nejvýše položenou synagogu v Čechách s expozicí Spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě a fotografiemi zaniklých obcí.

Z Hartmanic vyrážíme jižním směrem a stoupáme kolem hezky upraveného ochranářského koutku s hřištěm, pramenem a kapličkou.  Naší první zastávkou je vrchol Hamižné (853 m), s výhledem na Hartmanice a panorama kopců se sušickým Svatoborem.

Jak získala Hamižná svůj název? Pověst vypráví o chudém havíři, kterému permoník otevřel vstup do podzemí a obdaroval ho. Chamtivý majitel dolu se o tom dozvěděl a požadoval všechno zlato pro sebe, za což byl permoníkem proměněn v hroudu zlata.

Pokračujeme po modré značce na Dobrou Vodu, ale hned na první výrazné křižovatce značku opustíme a míříme východním směrem. Zde je dobré podotknout, že pohyb ve volném terénu není vhodný pro ty, kdo se dokáží „ztratit“ i na značených cestách :-)

Pěšinou lesem a přes louky sestoupíme do osady Kundratice. Jako v mnoha okolních obcích, i zde se nachází zámeček, nesoucí stopy socialistického hospodaření. Původní tvrz s pivovarem byla přestavěna na zámek a později upravena do současné empírové podoby. Za první republiky byl majitelem zámku bankéř František Hašek (1942 popraven nacisty), po zestátnění chátral. Od roku 1990 je vlastníkem objektu vnučka Františka Haška, která jej postupně rekonstruuje.

Těsně za Kundraticemi odbočíme neznačenou cestou vlevo k samotě Mirkov. Držíme se stále v blízkosti potoka, který v mapě nese název Radešovský, ale místní mu říkají potok Sloní a sestoupíme do míst, kde stával Jungův mlýn. Vypráví se hororové historky o třech zdejších obyvatelích, kteří sem lákali vdavekchtivé služky, aby je oloupili a zavraždili. V příběhu je ale řada nesrovnalostí.

Asi 500 metrů dále po toku potoka se nachází Sloní mlýn. I ke vzniku jeho názvu se vztahují svérázné pověsti o Hanibalově zaběhnutém slonovi či putujícím cirkusu. Pan Kincl ve Zmizelé  Šumavě uvádí, že mlýn nemlel mouku, nýbrž dřevo na štěpky, které dodával do nedaleké papírny v Radešově. Musel proto mít mnohem silnější, mohutnější zařízení, složení mlecích kamenů, silné jako slon. Mlýn se tedy nazýval Sloní a od názvu mlýna se pak odvodil i původní název potoka. Sloní mlýn nebyl jediným zařízením, které sílu vody Sloního potoka využívalo. Na jeho poměrně krátkém toku stávaly i mlýny na mouku, truhlárna, soustružna, papírna.

Dá se pokračovat po proudu potoka do Radešova, nebo vystoupat z údolí do osady Vatětice, kde se nám od turistického přístřešku otvírá krásný výhled směrem ke Kašperským Horám. V pastvinách svítí novotou kaple Panny Marie Bolestné. Původní kaple byla vybudována jako soukromá svatyně pravděpodobně počátkem 18. století, kdy zdejší statek vlastnila šlechtická rodina Bomalů.  V okolí vzniklo obdobným způsobem několik dalších privátních kaplí, které si jednotlivé vrchnosti budovaly v těsné blízkosti svých zámeckých sídel. 

Když byl poslednímu majiteli Zdenko Müllerovi na základě Benešových dekretů majetek zkonfiskován a následně přešel do vlastnictví Československých státních statků, péče o svatostánek nebyla prioritou. Podle údajů pamětníků došlo k zániku kaple v první polovině 70. let 20. století. Zázraky se ale občas dějí. V roce 2011 získal pozemek s hromadou kamení nový majitel, místo chalupy se však rozhodl nejprve znovu vystavět kapli Panny Marie Bolestné. Následovala rekonstrukce bývalé sýpky a na vlastní bydlení došlo až nyní.

Alejí nádherných stromů, jejichž stáří dosahuje i 300 let, přicházíme do Palvínova. Prostory zdejšího zámku využíval do roku 1989 zemědělský podnik, ale na rozdíl od vatětického zámku objekt přežil a prochází rekonstrukcí.

Pohodlná cesta Otavské cyklotrasy nás přivede k místu zvaném Švédské hroby - kapličce obehnané zídkou. Údajně jde o hromadný hrob švédských vojáků z Třicetileté války, kteří jako protestanti nemohli být pohřbeni na asi kilometr vzdáleném hřbitově při kostele sv. Mořice (Mouřenec).

K tomuto malebnému kostelíku také rádi zavítáme, nejen proto, že se zde natáčela pohádka Anděl Páně. I on prošel obdobím devastace a v při rekonstrukci v 90. letech zde byly objeveny vzácné nástěnné malby ze 14. století. Kostnice, která je součástí hřbitova, dodává punc tajemnosti. Rádi se sem vracíme, tohle místo má půvab v každé roční době.

Přes Palvínov a Kundratice se po tzv. Vintířově stezce vrátíme do Hartmanic.

Pokud se vám článek líbil nebo se chcete o sv. Vintířovi dozvědět víc, můžete nahlédnout sem:   

Dobrá Voda u Hartmanic

Toulání zapomenutou Šumavou - přes Frauenthal na Pustinu

 IKE - čtenářka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10