Prozřetelně jsem před výstupem spolkla prášek na bolest, abych oblbla má porouchaná kolena a držela jsem statečně mužovo tempo. Vylezli jsme z lesa těsně pod hradbami a před námi byl jen prudký kamenný svah plný balvanů i drobného štěrku. Byla to fuška, ale díky povzbuzování jiných výletníků z cimbuří jsme po čtyřech na třetí pokus kamenné pole zvládli. Začali jsme být populární...
Koupili jsme si vstupenky v hradní brány a šli prošmejdit památku. Za zády se nám ozval známý německý hlahol - už taky dorazili na vrchol. Prchli jsme tedy do nejvyšší věže. Při stoupání jsme se letmo pozdravili s mladým párem, který seděl v okně. Bohužel jsme se kochali krásným výhledem jen chviličku, naši hluční pronásledovatelé nám byli opět v patách. Vyhrnuli se s halasem na vyhlídku a zabrali celý prostor.
Raději jsme se dali na ústup. Cestou dolů jsme si všimli odloženého fotoaparátu na okně, kde předtím seděl chlapec s dívkou. Logicky jsme usoudili, že ho nejspíš zapomněli, když ve spěchu prchali před cizinci. Z okna jsme je zahlédli dole na nádvoří a snažili se voláním upoutat na sebe jejich pozornost. Otáčelo se po nás dost lidí, ale evidentně zamilovaný pár měl myšlenky úplně jinde. Sebrali jsme přístroj a utíkali za nimi. Než jsme seběhli schody, byli fuč. Přeběhli jsme celé prostranství až k pokladně, že se zeptáme, zda již nevyšli z hradu.
Ale to již se za námi s řevem hnala celá banda Němců. Foťák byl jejich. Návštěvníci památky měli ten den díky nám o zábavu postaráno...
Forte - čtenářka
ChytráŽena.cz