Psi chodí na výcvik dnes už běžně. Patří to vcelku mezi normální záležitosti. Kdysi tomu tak nebylo. Nebylo vůbec myslitelné, že by se psi cvičili. Tento názor panuje doposud hlavně na vesnici. Když by tam někdo řekl, že chodí se psem na cvičák, koukali by něj jako spadlí z višně. Tam tomu tak prostě není. Nikdo se ale nepozastavuje nad tím, že by se měl cvičit nejen pes, ale i majitel. Pejsci se dnes běžně trénují v mnoha odvětvích, a to nejen v těch sportovních, ale též se vedou kurzy poslušnosti. Kdo není pejskař, tak asi neví, že spolu se psy se tréninků zúčastňují i jejich majitelé.
Člověk se také musí naučit poslouchat, a to nejenom jako dítě, ale i jako dospělý. Psi tedy jezdí do psí školy a majitelé zase na kurzy, semináře, soustředění a další tomu podobné akce. Existuje poučka - pokud pes tzv. zlobí, na vině je primárně vždy majitel. Jako jeden z pilířů výcviku v moderní výchově psa je sebereflexe, ovšem pozor - u člověka. Člověk nebo tedy páníček si musí uvědomit, co dělá špatně a pracovat na sobě. Když se člověk ke svému psu chová vlídně a slušně, neznamená to, že by byl měkký a nedůsledný.
To v žádném případě. Kdo tento názor zastává, neexistuje, aby si pořizoval nějaké zvíře. Kdo uplatňuje vlídnost a slušnost u zvířete, tak to prostě znamená, že svého psa má rád a jde to i bez křiku a násilí. Jenom je potřeba stanovit si hranice a dodržovat je jak u psa, tak i u člověka. Jestliže je člověk ke psu milý, neznamená to ale hned, že si tím získá jeho respekt. Je absolutně vynikající dělat vše po dobrém, nicméně existuje tzv. nežádoucí chování. Existuje metoda pozitivní motivace. Jedna ze psích trenérek k tomu řekla, že pracuje tak pozitivně, jak jen to je možné a tak negativně, jak to je nutné.
Říká se, že i trest je součástí učení, ale pro psa musí být srozumitelný, vhodně načasovaný a přiměřený. Potrestání neznamená, že se pes zbije - neexistuje. V podstatě jde o to, přerušit nějakou činnost, která je nežádoucí, poté ignorování či případně odepření něčeho, po čem pes v ten daný okamžik touží. Ale zase se to nesmí moc přehánět. Pes a vlastně jakékoliv zvíře si navždycky zapamatuje, pokud je mu ublíženo jak fyzicky, tak i psychicky. Vesměs platí zásada, že pes by měl mít během tréninku co nejčastěji možnost, aby projevoval žádoucí chování a z toho by tedy pramenilo, že by nemusel být trestaný.
Nežádoucí chování by mělo nějakým způsobem přerušeno. Mohlo by se stát, že by se z něho pes mohl naučit něco, co jeho majitel nechce. Co se týká moderních tréninkových metod, tak asi neznámější cvičitel ze zahraničí je Cesar Millan. Ten má motto kooperace místo poslušnosti. Jeho filozofie je založená mimo jiné i na tom, že psi reagují jen na energii. Podle Cesara Millana nejde o poslušnost, ale o kooperaci a prosazení jasných pravidel a omezení, ovšem jde též o pozitivní posilování a motivaci. Další je Natural Dogmanship: Společný lov, vztah a výchova místo tréninků a triků, akceptuje přirozené vlastnosti psů a vychází z nich.
Přirozené instinkty se nesmí
potlačovat - to je hloupost, ale využívat. V tomhle případě se psy nahlíží
celkově a snaží se vcítit do jejich myšlení. Metoda operativního podmiňování -
učení úspěchem. Pes se řídí podle toho, jaké se z jeho chování projeví důsledky,
učí se tudíž z následků. Klikr trénink - podle kliknutí se pro psa označuje
žádoucí chování a tím se dostane k žádoucímu cviku. Shaping je formování neboli
provádění cviku po malých krocích. Luring je navádění, aby se pes dostal do
žádoucí pozice. Prostředkem je to, že ho člověk vede za nějakou návnadou.
ChytráŽena.cz