TŘI + jedna = MUŽSKÁ NADVLÁDA

Narození mých dvou synů byly nejkrásnější okamžiky mého života. Od té doby se vše naprosto změnilo.

 

Začátky jsou nenápadné

S prvními nesmělými krůčky prvorozeného syna se všechny věci přemístily o jednu poličku výš. Než jsem se nadála, slavili jsme druhé narozeniny a všechny mé cennosti se znovu stěhovaly o další polici nahoru. Mezitím se odporoučela rohová nika s mými výtvory z keramiky a místo ní mi byla k Vánocům pořízena myčka. S třetími narozeninami už nebylo kam stěhovat, takže nastal čas nutné redukce. Nepotřebné se vyhodilo, svíčky ve skle, sošky a sběratelské panenky se věnovaly a ceněné památky putovaly do krabice do skříně.

Jejich místo nahradila autíčka, Autíčka a znovu AUTÍČKA.

Hrnkové květiny také zaznamenaly tento přírůstek do rodiny a většina jich to do dnešních dnů nevydržela. Už jsem ani nezaznamenala, kdy byl z bezpečnostních důvodů přesunut šicí stroj a kdy zmizela ta obrovská skleněná váza z chodby. Místo ní tam našel své místo box s kostkami.

V létě se nám narodil mladší synek. Od té doby to se mnou šlo z kopce...

Před třemi dny

„Péťo, pojď spinkat. Bráška spí v postýlce a taťka už taky leží v posteli.“

Stála jsem mezi dveřmi do ložnice, když se kolem mě protáhl. Najednou se otočil, směje se a tlačí mě pryč. Zastavila jsem se v obýváku. Sama. Najednou práskly dveře a jeho nebylo. Zaklepala jsem a když nikdo neotvíral, tak jsem vešla dovnitř.

Pohledem jsem zhodnotila situaci. Mladší syn byl v postýlce, taťka na své straně postele a na mém místě seděl Peťula.

Ten pohled mě dostal. Kolem krku měl navlečenou moji noční košili, v náručí držel panenku Baby Born a snažil se ji nakojit. Moc mu to nešlo, tak ji šel po chvíli přebalit.

Včera

Jak jsem už napsala, starší syn má tři roky. Konečně jsem se dočkala jeho prvních slůvek. Už si řekne o pití, když má žízeň. Mazaně mi taky naznačí, že tam chce ten svůj džusík. Byla jsem nadšená, když řekl další slovo.

„Ham,“ ozval se jednoho rána. Toto slovíčko se mu zalíbilo, že ho asi pětkrát zopakoval.

„Co bys chtěl papat?“ ptám se ho a ukazuju mu nakrájené jablíčko a přesnídávku.

Přišel ke mně, objal mě kolem nohou a řekl: „Mama ham.“ 

Závěrem

Měla bych si z toho vzít ponaučení. Pomalu, ale jistě mi dávají najevo, že mě jednou nebudou potřebovat. Postupně miznou z dohledu moje věci a přesouvají se do skříní.

A jestli budu zlobit, tak mě Matýsek v noci vysaje a Péťa mě sní.

Taťka taky nezůstává pozadu a nenápadně mi naznačuje to stejné. Tu myčku mi prý koupil, abych nemusela pořád umývat nádobí ručně... Ale kdo ví, kde je pravda???