Asi před pěti lety touhle dobou jsme si se starší dcerou sedly
v obýváku a napadlo nás, že bychom mohly děti zabavit tvořením nějakých
vánočních dekorací. Přece jenom, dětí je hodně a hlavně, dekorace v obchodech
nejsou vůbec levná záležitost. Navíc se dá najít spousta pěkných návodů i s obrázky
na internetu. S touto myšlenkou jsem potom chodila spát asi týden.
Než jsem stačila vymyslet, kdy se do toho pustíme, děti postupně onemocněly a já je samozřejmě dostala všechny na hlídání. Když už je nebavily pohádky v televizi a ani čtení od babičky, řekla jsem si, že se pustíme do toho vánočního tvoření. Děti nadšené a já ze začátku také. Nadiktovala jsem proto manželovi, co nám má v papírnictví ve městě koupit. Chtěla jsem nějaké pastelky, třpytky, rolničky, lepidlo, pohlednice a vůbec všechno, co by se nám mohlo hodit k práci.
My jsme mezitím doma vybírali, co by se nám za ozdoby líbilo. Manžel přišel s tím, že vykoupil celý obchod a děti se nemohly vynadívat na tu hromadu barviček, které se třpytily v taškách. Já nachystala nasbírané šišky, ořechy, větvičky a mohli jsme všichni začít. Celá práce nám trvala asi 3 hodiny. Děti se rozhodly všechno polepit třpytkami a flitry. Vznikla z toho nádherná podívaná. Třpytivé větve do vázy, ořechy na poličku a šišky se hodily do vysoké vázy v obýváku.
Když děti odešly spát domů, zjistila jsem, že nemám třpytky pouze na dekoracích, ale v celém domě! Sedačka polepená lepidlem, kousky větviček rozsekané na kousky a třpytky zakousnuté do koberce. Jestli si správně pamatuji, tak pomohlo až desáté vysávání. Už ani nevím, jestli jsem brečela nebo nadávala, ale manžel se smál ještě dva týdny potom. Všechno mi ale potom vynahradily kamarádky a rodina, kteří přicházeli na návštěvu a dekorace mi moc chválili a ptali se, kde jsem to všechno koupila.
Ozdoby mám stále schované ve skříni na půdě a vytáhnu je i letos. Děti při pohledu na ně rády vzpomínají na to, jak je tvořily a občas je napadne, že bychom to někdy mohli zkusit zase.
ChytráŽena.cz