U Holoubků

Bydlí v našem sousedství. Pan Holoubek je celkem obyčejný muž. Dokud žila paní Holoubková, dobře se jim žilo v chaloupce na kraji vesnice. Pak ale starý pán oslepl. Byl sice na to připraven, protože ho lékařka tolikrát informovala, že se to jednou může stát. Jak ale může být člověk připravený na to, že jednou neuvidí vůbec nic? Lze se na to cvičit? Asi těžko.

Právě když oslepl, odešel panu Holoubkovi i jeho věrný psík Haryk. Byl to takový pouliční pes, od všeho něco, nožky křivé, ale pro pana Holoubka to bylo po odchodu milované ženy všechno. Ztratil ženu, psa, a nakonec i zrak. Tak dopadl pan Holoubek.

Nebyl by to ale pan Holoubek, aby se vzdával. Už delší dobu pro něj spolek cvičil psa. Jeho první vodicí pes byl blonďák. Světlý labrador jménem Lord byl majestátní pes. Měl dobrou výchovu a jeho nový pán si ho ihned oblíbil. Brzy znala Lorda celá vesnice. My všichni jsme mysleli, že starší pán se bude muset přestěhovat. Jak zvládne sám žít v domku? I toto nám život vyvrátil. Pan Holoubek bydlel sám v domku, kde byl zvyklý, chodila za ním pravidelně jen ošetřovatelka a úklidová služba. Zvládl to. Lord byl jeho pravá ruka, jeho oči, a hlavně jeho kamarád. Časem dokázal zajít sám do obchodu a svému pánovi nakoupit. To je výhodou vesnice, kde se každý zná. Lord vešel do malého krámku a pod obojkem měl seznam toho, co má koupit. Ten si pán zvládl vytisknout na tiskárně z počítače uzpůsobeného pro nevidomé. Každý chytrého psa rád pustil před sebe. Nákup pak bezpečně donesl pánovi až domů.

Děti ve vsi věděly, že nemají pejska rozptylovat. Ztratil by tak pozornost. A tak byl muž se psem vídán v každou denní hodinu na procházce. Zvykl si, a byl tak šťastný.

Nedávno pana Holoubka postihla další pohroma. Stařičký Lord mu totiž oslepl. Co bude dělat slepý muž se slepým psem? Všichni jsme se domnívali, že Lord bude muset z domu. Sám pes si se svou slepotou poradí. Jak ale zajistit, aby bezpečně vodil svého pána, když sám nevidí?

Dokonce se začali hlásit zájemci, kteří si chtěli starého psa vzít k sobě, ale jeho pán nás opět převezl. Nikdy by svého psa neopustil. Psa, který mu tolik let nahrazoval oči? Nikdy! Spousta zdravých lidí se vymlouvá, když psa odkládá, že to dál nejde, ale pan Holoubek by to nikdy neudělal. Za svého psa by dýchal a věděl, že jeho pes by i svůj život za něj položil. A tak se stalo, že do naší vesnice přibyl další obyvatel. Je jím mladý brunet, černý labrador jménem Bárt. I on má výcvik na vodicího psa, stejně jako Lord. A co ještě neumí, to ho jistě rád naučí Lord. Oba psi si ihned na sebe zvykli. Jsou to kamarádi. A tak stará chalupa má už tři obyvatele. Nyní chodí nakupovat Bárt a Lord mezitím hlídá svého pána. No, a někdy je to i naopak. Slepý Lord do obchodu trefí i poslepu. Tolikrát plnil svou službu, že funguje i přes zdravotní handicap. A my všichni ostatní čekáme, čím nás ještě pan Holoubek v budoucnu překvapí.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10