Dobrý den, chtěla bych se s vámi podělit o můj příběh. Bylo mi 5 let. Moje maminka zjistila, že je těhotná. Těšila jsem se na sourozence a myslela jsem si, že budu mít jenom jednoho a moc jsem si přála sestřičku. Omyl!

Mamince bříško rostlo čím dál víc a na ultrazvuku zjistili, že moje maminka čeká dvojčátka, ale pro mě na neštěstí oba dva kluky.  Ze začátku mě to mrzelo, ale pak jsem byla ráda, že budu mít nějaké sourozence. Jednou ráno mamku odvezla záchranka a porodila dva krásné kluky. Jmenovali se Marek a Honza. Kluci byli nedonošení a tudíž na tom byli docela špatně. Mareček na tom byl lépe, ale s Honzíkem to vypadalo bledě. Kluky převezli do jiné nemocnice, aby je nemuseli rozdělovat. Byli v inkubátoru.

Začínalo to s nimi být v pohodě. Jezdili jsme za nimi obden a pak jsme bydleli také docela dlouho u známých a maminka za nimi chodila každý den, aby je mohla kojit. Pak už byli v pohodě a měli jsme si pro ně jet. Vedle kluků v dalším inkubátoru ležel chlapeček, který byl nějaký nemocný. Měl jakousi infekci. Neměl nožičky ani ručičky. 

Jeden den nám doma zvonil telefon. Šla ho zvednout maminka jako vždycky, protože tatínek je neslyšící.  Mamka se u telefonu zhroutila a začala hystericky brečet. Já jsem běžela pro tatínka a ten přiběhl a dozvěděli jsme se, že Mareček umřel.  Mareček je ten, co na tom byl lépe, ale ležel v inkubátoru blíže tomu chlapečku s infekcí a sestřička na něj přenesla asi tu infekci a jeho malinkaté tělíčko se s tím nedokázalo poprat a umřel nám. 
Je to pravdivý příběh a už je tomu 10 let a pořád na něj vzpomínáme! Marečku, chybíš nám!