Další dokumentární týden na Prima ZOOM.

Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 7. týden:

Rudolfínskou Prahu si často spojujeme se jmény velkých astronomů Tychona Brahe a Jana Keplera. Lišili se původem i povahou. Extrovertní bouřlivák Tycho pocházel z nejvyšších společenských kruhů, užíval si života i astronomické praxe. Kepler vzešel z velmi chudých poměrů a po celý život musel čelit ranám osudu. Stal se uzavřeným introvertem a věnoval se teoretickým výpočtům. Oba hvězdáře ovšem spojovala oddanost vědecké pravdě a zvolenému oboru. Oba dva však byli považováni také za věhlasné astrology.

Byla pro renesanční učence astrologie jenom klíčem k pokladnám mocných? Zrod moderní vědy tak přímočarý rozhodně nebyl. Neodehrával se jako střet přežitého tmářství a pokrokového rozumu, jak nám sugerují obvyklá líčení osudů Koperníkových nebo Galileových. Historická realita byla často úplně jiná. Kdo byl v tehdejších sporech „padouchem“ a kdo „hrdinou“, není zdaleka tak jednoduché, jak se zdá. Nakolik byly činy evropských vzdělanců ovlivněny politikou a špionáží? A jak se s poměry své doby vyrovnávali oba astronomové, kteří našli domov v rudolfinské Praze? Jaký byl jejich vztah? A jaké byly příčiny záhadné Brahovy smrti? Mohly jeho skutky inspirovat Shakespeara k sepsání Hamleta? Co vypověděl astronomův hrob? 

Švýcarsko je srdcem Evropy. Je to překvapivě velká malá země: nevelká rozlohou, ale bohatá na přírodní krásy. A stejně jako mnoho místních jazyků a kultur je zvláštní a jedinečná také různorodá krajina. Ve Švýcarskou najdeme mocné Alpy, husté lesy a vzkvétající zelená údolí, tajuplná rašeliniště nebo řvoucí vodopády. Středozemní jezera a rozeklané skály stojí blízko u sebe a oddělují je pouze mizivé vzdálenosti. Švýcarsko má mnoho divokých tváří, některé jsou známé, a jiné nám zůstávají utajeny. Je to země, která je neuvěřitelně bohatá na rozmanitost, divokou přírodu i úžasné scenérie. To vše přesvědčivě přibližuje každá epizoda mini série Divoké Švýcarsko.

Jsou malí. Jsou nevrlí. A zhruba každý rok se jich vynoří celé hordy zdánlivě odnikud. Seznamte se s norskými lumíky, zřejmě nejvíce nepochopenými, nejzáhadnějšími obyvateli Skandinávského pohoří. Toto není obyčejný dokumentární film, ale ekologický thriller o tom, jak populace lumíků exploduje a způsobí efekt domina v celé severské přírodě. Konec je dramatický a nevyhnutelný: lumíků prudce ubývá a šelmy najednou nemají co žrát! Extrémní výkyvy v populaci lumíků nejsou ničím vzácným. Jeden rok jsou jich všude tisíce, a další stěží zahlédnete aspoň jednoho. Jenže proč? Filmaři sledovali toto zvláštní zvíře několik let, stali se svědky návratu velkých šelem, a dokonce získali jedinečnou příležitost nahlédnout do soukromí lišky polární. Nastal čas odvyprávět pravdivý příběh o zvířecích obyvatelích severu.

Leni Riefenstahlová je jednou z nejradikálnějších a nejvíce kontroverzních umělkyní 20. století. Arnold Fanck vymyslel žánr horského filmu a je výraznou osobností avantgardy 20. let 20. století. V květnu 1932 oba nastoupili na loď a vyrazili na pětiměsíční filmařskou výpravu do Grónska. Jejich cílem byla historicky první německo-americká koprodukce: SOS Iceberg – nejriskantnější a nejdražší filmový projekt dějin. Tento historický film přibližuje životu nebezpečné natáčení, inovativní filmařské postupy i nevyhnutelný střet nacistické režisérky s Hollywoodem. Zároveň rozebírá mýtus, který obestírá Leni Riefenstahlovou, a skládá poctu dnes prakticky zapomenutému filmovému pionýru Arnoldu Fanckovi.

Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých Trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník, sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.

Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému Městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým.

Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník. Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mosambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.

Postavit dům není jen tak, ale co teprve celé město. V seriálu Jak postavit město se podíváme na vznik a stavební plány světových metropolí – Berlín, Neapol, Tokio, Seattle, Paříž, Sydney nebo Canberra. Ale začneme tou největší, mezi které patří i New York, někdy přezdívaný „hlavní město světa“. Žije v něm přes 8 milionů obyvatel a je to po všech stránkách globální město. Centrum, tvořené Manhattanem s Wall Street, je střediskem světového finančnictví. Životní náklady jsou zde velmi vysoké.

Dnešní New York se zrodil z původní holandské kolonie zvané New Amsterdam. V roce 1811 byl s přibývajícím počtem obyvatel vypracován nový územní plán na základě pravoúhlé sítě, což podnítilo mimo jiné investice do nemovitostí. Počet obyvatel prudce vzrostl. 1. ledna 1898 se čtyřicet samospráv spojilo a vznikl dnešní New York. Jednotlivé čtvrti si nicméně zachovaly svou jedinečnost, k níž přispělo nemalou měrou obrovské množství přistěhovalců, kteří sem na přelomu století dorazili. Stále rostoucí populace si později vyžádala stavbu mrakodrapů, kterých bylo např. v roce 1931, navzdory krizi, postaveno 32.

New York nezapomíná ani na zeleň a volné veřejné prostory. Kromě těch mezi budovami se jedná především o Central Park zaujímající plochu 843 akrů, který ročně navštíví na 42 milionů lidí. Přes finanční potíže v 80. letech se díky ochranářské společnosti opět pozdvihl a dnes skýtá příjemné útočiště pro obyvatele i návštěvníky. Proslulý je i vyvýšený lineární park High Line v západním Manhattanu, otevřený v roce 2009. Problémem města zůstávají obrovské dopravní zácpy, které má alespoň částečně omezit kontroverzní „daň z dopravních zácp“, jejíž výtěžek by měl následně dopomoci k modernizaci newyorského metra. To má dnes 472 stanic a 416 km tratí.

Nejen metro se ale pohybuje v podzemí. Vede tudy obrovské množství nejrůznějších trubek a kabelů a také kanalizace, na jejíž modernizaci se rovněž pracuje. Pozornost je věnována hubení krys a zachycování dešťové vody. Aby se škůdcům zamezilo krmit se v klasických popelnicích, instalovalo město v ulicích popelnice speciální, kam se hlodavci nedostanou. Nejslabším článkem infrastruktury zůstává odpad, jehož je denně třeba sklidit 25 až 30 tisíc tun. Jako jedna z možností zlepšit tuto situaci se jeví kompostování. Zato vodovodní systém je velmi dobrý, a to především díky podvodním akvaduktům, i když také zde se nabízí modernizace.

Varovným příkladem zůstává hurikán Sandy, který v roce 2012 zaplavil část města, způsobil škody ve výši 19 miliard dolarů a zabil 44 lidí. Přes úspěšný rozvoj zažil v 70. letech New York krizi daňových příjmů, kterou v polovině 90. let začaly napravovat kroky, které podnikl newyorský starosta Giuliani. Proti rostoucí kriminalitě od té doby zasahovala sjednocená policie a k novému rozkvětu města přispěla i kampaň „I love NY“. Opět se plně obnovil turistický ruch, soustředěný zejména v oblasti bohatě osvětlené oblasti Times Square. I po katastrofě z 11. září 2001 se Newyorčané dokázali stmelit a společným úsilím navrátit městu jeho tvář.

Unikátní dokumenty uvidíte každý den od 20:00 – 24:00 hodin na Prima Zoom!