Úraz na chodníku? Náhradu škody žádejte po obci

Poškozený, kterému vznikla újma na zdraví nebo věcná škoda v důsledku závady ve schůdnosti chodníku, má nárok na odškodnění ze strany jeho vlastníka, kterým je zpravidla obec. Základním předpokladem úspěšného uplatňování nároku poškozeného je vzniklá škoda a dostatek důkazů. Majitelé chodníků se mohou své odpovědnosti za úrazy v jistých případech zprostit, děje se tak však pouze ojediněle.

Obce i přesto nároky poškozených často neuznávají, a proto až 80 % žádostí o odškodnění končí soudu. Soudy průměrně přiznávají odškodnění ve výši 40 tisíc korun.

V zimě, zejména v podobném počasí jako je nyní, nejsou bohužel výjimkou pády nebo jiné nehody na neuklizených chodnících, s nimiž mohou být spojené různé následky. Za úrazy či jiné škody způsobené pádem na neuklizeném chodníku je odpovědný jeho majitel. Dříve za úpravu chodníku odpovídali vlastníci přilehlých domů, od roku 2009 se díky tzv. chodníkovému zákonu staly odpovědnými obce, které by poškozeným měly vyplácet náhradu škody za případná zranění a majetkovou újmu.

Základním předpokladem úspěšného uplatňování nároku poškozeného je dostatek důkazů. Ty by si měl poškozený začít zajišťovat nejlépe bezprostředně poté, co se mu úraz přihodí. V první řadě by si měl zaznamenat, kdy a kde přesně k úrazu došlo, jaké byly v té době povětrnostní podmínky a v jakém stavu byla daná komunikace. Dále je vhodné zajistit také fotodokumentaci místa nehody a vzít si kontakt na případné svědky události.

Následně by si měl poškozený pečlivě uschovat účtenky za veškeré výdaje, které mu v souvislosti s úrazem vznikly. Jedná se většinou o doplatky za léky, poplatky na pohotovosti či jízdenky do nemocničního zařízení. V případě pracovní neschopnosti je potřeba vyžádat si u zaměstnavatele také potvrzení o ztrátě výdělku a následně po obci nárokovat náhradu mzdy.

Obce se mohou své odpovědnosti zprostit pouze v ojedinělých případech. Nejčastěji se o to snaží argumentací, že závada ve schůdnosti musela být pro chodce předvídatelná, on jí ovšem nepřizpůsobil svou chůzi. Tento argument obecně nedává úplně smysl, protože téměř každý chodec přizpůsobí svou chůzi náledí nebo jiným nástrahám, určitě totiž nechce spadnout a způsobit si úraz. Ve výjimečných případech s ním však obce skutečně mohou uspět, například pokud by chodec vyrazil na náledí v botách na jehlovém podpatku.
Dále by se obce své odpovědnosti mohly zprostit také tehdy, pokud by prokázaly, že nebylo v mezích jejich možností závadu ve schůdnosti odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. V případě závad způsobených povětrnostními podmínkami jako sníh a náledí na to ovšem mají většinou stanovený přesný časový limit od hlášené meteorologické změny. Pokud přes noc napadne sníh a chodník ani v poledne nebude ošetřený, není možné nárok poškozeného na finanční kompenzaci zpochybňovat.

Obce i přesto často odškodnění odmítají poškozeným vyplácet. Obce se obvykle snaží zprostit své odpovědnosti a spoléhají na to, že občané na náležitou finanční kompenzaci raději rezignují, než aby se soudili.

Poškození občané nárokují nejčastěji kompenzaci za bolestné a náklady spojené s léčením, například za pobyt v nemocnici, léky či jízdné do zdravotnického zařízení. Průměrná výše odškodnění se v těchto případech pohybuje kolem 40 tisíc korun. Kromě toho mohou poškození požadovat také odškodnění za ztížení společenského uplatnění, k čemuž dochází typicky v případě trvalých následků. Dále mohou žádat i kompenzaci nákladů spojených s péčí o svou osobu a domácnost, náhradu věcné škody, pokud by si při pádu zničili oblečení nebo třeba hodinky, a v neposlední řadě náhradu ztráty na výdělku, jestliže kvůli úrazu zůstali v pracovní neschopnosti. Odškodnění se potom může vyšplhat i na částky v řádu vyšších desítek či dokonce statisíců korun.