Ušetřete děti plochých nohou. Hravé cviky udělají své!

Dětské nohy se od dospělých liší v mnoha anatomických i funkčních vlastnostech. Zároveň jsou mnohem náchylnější k poškození a vzniku vývojových vad. Jednou z těch nejčastějších je plochá noha. Pro správný vývoj dětské nohy je proto kromě pečlivého výběru obuvi důležité i pravidelné cvičení.

Botičky bez kompromisů

Vznik tzv. plochých nohou (pes planus), tedy snížení, případně vymizení podélné klenby nožní, může být například následkem dlouhodobého nošení příliš tvrdé obuvi. Pokud totiž dítě nemůže dostatečně odvalovat při chůzi, svaly rychle zleniví a mají větší sklon k plochonoží. Jestliže noha nedrží v obuvi správný tvar, dochází k vpáčení kotníků a celkové deformaci svalové hmoty. Malá bota zase vede v dlouhodobém horizontu k nedokrvení cév v prstech a deformace se projevují nejen v nohou, ale i v celkovém držení těla a páteře.

Pohybovat se v botách, které jsou těžké a nepoddajné, je únavné pro dospělé, natož pro děti. Proto je vhodné obuv před koupí potěžkat a důkladně promačkat. Kvalitní bota se dá doslova ždímat a přitom stále drží tvar. Důležitý je však pevný opatek, který zaručí, že se botička po týdnu nošení „nerozšmajdá.

Cvičení nejen pro píďalky

Děti udělají v průměru za den 18 až 20 tisíc kroků. Aby se jim po světě běhalo lehce a jejich nohy se správně vyvíjely, potřebují kromě kvalitních botiček i dostatek přiměřeného zdravého pohybu. Cvičení, které pomáhá předcházet vzniku plochých nohou, je vhodné i pro nejmenší děti. Protože je zábavné, děti se při něm nenudí a mnohdy ani nepostřehnou, že cvičí. Naopak – berou pohybové úkoly jako příjemnou hru.

Mezi nejoblíbenější cviky patří „píďalka“, kdy dítě posouvá chodidlo vpřed pomocí pokrčení prstů a vytvoření oblouku nožní klenby. Zábavné jsou i „kuličky“, spočívající ve zvedání drobných předmětů prsty. Pro prevenci plochonoží jsou účinné i další jednoduché cviky – například výpony na špičkách, „běžkování“ – neboli výpady, kdy dítě střídavě nakročuje nohy a přitom se opírá buď o celé chodidlo, nebo o špičku, a také ohýbání a unožování palečků. Cviků je celá řada, pokud mají děti nohy v pořádku, je dobré je zařadit preventivně, aby potíže nevznikly. V případě obtíží pak doporučujeme cvičit krátce, ale pravidelně víckrát týdně – v takovém případě je také nutné zařadit vždy více cviků v sérii a různě je kombinovat

Naboso? Do bahýnka…

A jak je to s tolik propagovanou chůzí naboso? Ta dětem prospívá, nebo škodí?
Chůze naboso je velmi účinná metoda jak bojovat či preventivně zabránit vzniku plochonoží, ale musí se odehrávat na vhodném povrchu. Tedy na trávě, v písku nebo třeba v bahýnku… Noha se totiž musí umět vypořádat s nerovnostmi terénu, a tím se posiluje její klenba. Naopak v bytě, kde je plovoucí podlaha, nízký koberec či vinyl, je lepší ponechat děti obuté.
Výjimku však představuje koberec s  vysokým vlasem. Pokud takový vlastníte, můžete na něj bosé děti bez obav „vypustit“. Podle fyzioterapeutky je pro tento účel velmi vhodný, jelikož umožňuje svalům na nohou pracovat, a tak přirozeně posilovat nožní klenbu.

„Při běhání naboso po vhodném terénu dochází k pozitivnímu dráždění nervových receptorů a trénování drobných svalů nohy,“ souhlasí i podiatr MUDr. František Picek a zároveň vysvětluje, proč si malé děti občas stýskají, že je bolí nožičky, i když nejsou unavené. „Příčná a podélná klenba nohou se začíná formovat v předškolním věku. A protože v tomto období rostou kosti rychleji než svaly, děti si často stěžují, že je nožičky bolí. Také proto je důležité věnovat dostatečnou pozornost procvičování chodidel a protahování lýtkových a bércových svalů,“ připomíná lékař a doporučuje rodičům pořídit dětem na cvičení kvalitní prodyšnou obuv s pevnou patou, která bude v místě ohybu prstů dostatečně pružná.

Zjistili jsme

+ Zatímco 99 % dětí se rodí s naprosto zdravýma nohama, s přibývajícím věkem se počet vad nohou zvyšuje. Do první třídy přichází asi 1/3 dětí s nohama různě poškozenýma v důsledku nošení nesprávné obuvi.
+ Noha malého dítěte roste v průměru 15–18 mm za rok, u starších dětí 8–12 mm. To znamená, že ve věku 2–3 let potřebují děti 2 až 3 velikosti obuvi za rok, v předškolním věku 2 velikosti obuvi a ve školním věku 2 až 3 velikosti obuvi ročně.
+ Pedobarografie je moderní vyšetření, při kterém lékař pomocí tensometrické desky, jež snímá otisky nohou, diagnostikuje stav podélné a příčné klenby a zatížení nohou.
      

Devatero pro výběr dětských bot

1. odpovídající velikost – před prsty by měla v botě zůstat mezera 10 až 15 mm (tzv. nadměrek)
2. kulatá špička – aby palec nebyl tlačený směrem k prstům.
3. přírodní materiál (useň nebo textil) – měkký, prodyšný, dobře vstřebává vlhkost a tvarově se přizpůsobí
4. stélka nebo vložka ze savého materiálu – dětská noha se hodně potí
5. tuhý, vysoký a dlouhý opatek – zaručí dobrou fixaci nohy
6. vhodný střih svršku – brání posouvání chodidla v botě
7. kvalitní podešev – tlumí otřesy při chůzi, tím šetří klouby, kosti a páteř
8. ohebnost především v oblasti prstních kloubů – pro pohodlí chůze
9. nízká váha – snižuje únavu při chůzi

Popisky ke cvikům ve fotogalerii:

1. Píďalka: Dítě usedne na stoličku s chodidly položenými na zem. Pokrčením prstů a vytvořením oblouku nožní klenby posouvá nohu nejprve vpřed a následně vzad. Vystřídá u obou nohou. Paty přitom leží po celou dobu pevně na zemi. Později je možné trénovat „píďalku“ i ve stoje.

2. Kuličky: Položíme na zem několik malých kuliček. Dítě je postupně zkouší uchopit prsty nohou a opět položit zpátky na původní místo.

3. Ručník: Na zem rozložíme ručník a zatížíme ho knihou nebo jiným těžkým předmětem. Dítě si stoupne na ručník a prsty nohou se ho snaží shrnovat. Cvik opakuje několikrát a střídá přitom obě nohy.