Už jen pro to klidné spaní

V uvedený den jsem byla doma. Měla jsem právě návštěvu, kamarád přišel na kávu. Povídali jsme si, a najednou někdo klepe na dveře. Když jsem otevřela, spatřila jsem neznámého mladíka ve věku mého syna. Nebylo mu víc, než dvacet let. Kluk držel nějaké desky a u výtahu na mezipatře čekal druhý.

„Okamžitě mi ukažte vyúčtování za vodu, jdeme kvůli vodoměrům, asi je budeme muset zkontrolovat,“ vychrlil mladík. Podívala jsem se na něj. Za prvé nevypadal ani náhodou, jako nějaká úřední osoba. Rifle měl uválené, kolena zelená od trávy, zip rozepnutý, a ani to, co vzdáleně připomínalo tričko, neoplývalo čistotou.

„Máte nějaký průkaz?“ řekla jsem a zajistila dveře nohou, aby do bytu nikdo nevnikl. O zbytek se postaral Ben, můj pes, který výhružně vrčel.

„Já nic nemíním ukazovat, vy jste povinna pustit mě do bytu,“ pokračoval chlapík.

Nejdřív jsem ho chtěla informovat o tom, že volám policii. Pak jsem si ale řekla, že tím bych ho vyplašila. Neměla jsem pochybnosti o tom, že toto je podvodník. My vývěsku s razítkem neměli a v dnešní době každá firma označí svého zaměstnance průkazem. Navíc člověk, který je pověřen podobným úkonem, musí mít alespoň základy slušného chování. A tak jsem jen zavřela dveře a přes ně řekla, ať si víckrát nedovolí na ně zaklepat.

„Zavolám policii,“ řekla jsem hned, jak jsem se vrátila do místnosti, kamarádovi.

„Na co je budeš volat? Však jsi mu zavřela před nosem, ne?“

„Já nebudu volat jen kvůli sobě, ale oni klepou na další byty,“ upozornila jsem známého. Slyšela jsem z chodby hlasy mých sousedů i podivných návštěvníků. „Někdo důvěřivý jim ukáže vyúčtování, a oni, když nic jiného, jim změní dodavatele, ani o tom nebudou vědět. Nebo řeknou, že vodoměr není v pořádku a musí do bytu. Jeden půjde dovnitř, a druhý mezitím byt vykrade. Když jdeš jen pro nějaký papír a někdo čeká u dveří, většinou nezabouchneš dveře,“ vysvětlila jsem.

„Tebe ale nevykradou.“ Nechápala jsem sobeckost, s jakou to známý řekl.

A volala jsem. Nechtěla jsem volat ihned státní policii, a tak jsem to oznámila na městskou. Sdíleli se mnou můj názor a přijeli do pár minut. Byla jsem až překvapená jejich rychlostí. Nechali si ve stručnosti vylíčit, jak rozhovor probíhal, a šli se po mužích podívat. Mezitím mi stará sousedka z přízemí, které občas chodím vypomáhat s něčím v domácnosti, telefonovala, že zjistila, že jí zmizely z bytu peníze. Když jsem ji navštívila, se slzami v očích mi líčila, jak šla pro vyúčtování pro ty kontrolory.

„No, a ten pán mi říkal, že mám něco s vodoměrem, že ho musí zkontrolovat. Tak šel se mnou na záchod. A když jsem pak vracela to vyúčtování mezi doklady, všimla jsem si, že peníze jsou fuč.“

Nemusela mi ani povídat, že po celou dobu „kontroly“ vodoměru byl byt otevřený. Toho využil druhý výlupek. Paní sousedku mám ráda. Je to stařenka s nemocným srdcem a trápí ji také astma. Navíc to je dobrosrdečná paní. Před rokem jí zemřel manžel, a nyní toto.

Utěšila jsem starou paní a musela zase zpět domů. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se domů vrátila a za chvilku u mě zvonil opět městský strážník. Díky mně zastihli oba mladíky při jejich činnosti jen o vchod dál, a našli u nich velkou finanční hotovost. Část z uloupených peněz patřila mé sousedce, zbytek dalším dvěma důvěřivcům.

Ten den jsem usínala s dobrým pocitem. Vím, že je to jen zrnko v moři a najdou se další a další podvodníci, stejně tak jako další a další důvěřivci, kteří naletí. Ale má stará paní sousedka má své peníze zase doma. A slíbila, že příště už nenaletí. Doufám, že i ostatní lidé si dají větší pozor, a třeba nebudou tolik lhostejní, protože stejně tak, jako já, mohl kdokoli jiný vytočit bezplatnou linku policie a činnost mladíků nahlásit. A udělala jsem to jen já.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10