Hlavním posláním Galerie hlavního města Prahy, založené v roce 1963, je správa sbírek českého umění od 19. století a péče o památníky, sochy, pamětní desky, veřejné plastiky, kašny a fontány. Starost o zmíněné objekty spočívá v jejich údržbě, restaurování a umísťování nově zřízených.
Při pěkném počasí upřednostňuji procházky se zaměřením se na zmíněné veřejně přístupné objekty. Když je sychravo a deštivo, vyhledávám úkryt v prostorách galerie. Na sedmi místech v Praze máme možnost shlédnout expozice sbírek a aktuální výstavy současných umělců. Na web galerie jsem zadala svou e-mailovou adresu, takže každý týden dostávám zprávy o aktuálních akcích a výstavách, o komentovaných prohlídkách, besedách a kulturních akcích.Všem doporučuji
navštívit Bílkovu vilu a projít si Trojský zámek s přilehlou Trojskou
zahradou. Kdo si rád prohlíží
fotografie, neměl by minout Dům fotografie. Trojský zámek
s přilehlou Trojskou zahradou je pro veřejnost
otevřen jen od dubna do října, Bílkova
vila a Dům fotografie přijímá návštěvníky po celý rok.
Nedávno jsem si část dne vyhradila na tři aktuální výstavy. Více o nich však vypoví přiložené fotografie než psaný text. V mnoha případech ani nevím, jak bych některé exponáty výstižně popsala. Ráda poznávám co neznám, ale to neznamená, že se mi líbí vše vystavené. Z mnoha exponátů mám velmi rozporuplné pocity.
Prvním navštíveným objektem galerie byl Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici. Zde probíhá výstava s názvem Médium: figura. Výstava nabízí dílka od současných českých a slovenských umělců, kteří se na výstavě zabývají tématem figury nebo cituji „skrze ni vyjadřují svůj tvůrčí postoj“. Figura je ztvárněna nejen jako socha, ale také videem, filmovým pásem, fotografií, instalaci a performancí. Výstavu je možno shlédnout do 8. října. V rámci výstavy se projdete i prostory paláce.
Druhá výstava mne zaujala víc. Dům fotografie v Revoluční ulici představuje tvorbu izraelské umělkyně Orit Ishay, kterou vytvořila během uplynulých deseti let. Výstava zahrnuje vedle fotografií i grafiky, videa a instalace. Velmi působivé jsou fotografie zvětšených herbářů s vylisovanými květinami. Zaujmou i fotografie pestrobarevných bunkrů, v nichž se lidé v čase bombardování skrývají už od 50. let. Svým způsobem jsou děsivé - připomínají hrůzu války. Orit Ishay svou fotografií ukazuje na kontrast mezi jejich barevností a „temnou“ podstatou existence. Barevné bunkry dokládají aktivitu komunity, která chce překrýt hrůzu války a zároveň ta místa měnit v cosi veselého. Výstavu Orit Ishay: Země jelena je možné shlédnout do 10. září. Poslední cesta za kulturou mne zavedla do budovy Městské knihovny na Mariánském náměstí. Zde vystavuje svá díla z posledních 30 let tvorby britský sochař Richard Deacon. Dle sdělení galerie jeho sochařské dílo patří od osmdesátých let k nejvýznamnějším nejen v rámci silné generace anglických tvůrců a také k nejvýraznějším a nejsledovanějším v celosvětovém měřítku. Sochař vystavuje v předních výstavních institucích všech kontinentů od Kalifornie až po Tokio. Mne jeho díla ale neoslovila, a opět jsem byla v údivu, co vše lze považovat za umění. No, všemu rozumět nemusím. Výstavu Richard Deacon: Free Assembly možno shlédnout do 17. září.Je výhodné, že zmíněné objekty galerie jsou v centru Prahy a blízko od sebe. Pokud se mezi výstavami projdete uličkami staré Prahy, přejdete si Karlův most, a osvěžíte se zmrzlinou, určitě vás napadne, že jste strávili odpoledne velmi příjemně a užitečně.
ChytráŽena.cz